„Londýn za 200 sekund“: uniklé dokumenty odhalují, kdo staví Putinovu raketu Satan II, kterou rád vyhrožuje světu

Mezikontinentální balistická raketa RS-28 Sarmat, v NATO kódovaná Satan II, je Putinův oblíbený nástroj jaderného zastrašování. Kreml ji prezentuje jako „nejmocnější raketový systém na světě“ a podle investigace UNITED24 Media ji Putin označil za připravenou k nasazení nejméně sedmkrát. Pokaždé se termín posunul. Nově zveřejněné interní dokumenty z ruského obranného průmyslu ale poprvé odhalují, jak rozsáhlá, a zároveň jak zranitelná, je síť podniků, bez nichž by Sarmat zůstal jen prázdnou hrozbou na televizní mapě.

Továrny, smlouvy, kódy dílů

Dosud se veřejně mluvilo o třech jménech: Makějevovo raketové centrum jako vývojář, Krasmaš v Krasnojarsku jako přímý výrobce a Proton-PM jako dodavatel motorů. Uniklé materiály (interní korespondence Krasmaše s Permským prachovým závodem, smlouvy na výrobu komponent pro rok 2025 a protokoly o spolupráci z let 2020–2025) ukazují řetězec mnohem delší.

V dokumentech figurují konkrétní kódy dílů pro označení 15A28, čtyři položky kontraktu Permského závodu za více než 956 milionů rublů a přes deset dalších podniků: Zlatmaš, PZ Mašinostroitel, Avangard, NIIPM, MMZ, NPO Automatics, NII Grafit, Ust-Katavský vagonostrojitelný závod, jaderné výzkumné centrum RFNC-VNIITF, PA Poljot, PA Okťabr a firma TRI-D. Vyrábějí náplně, kontejnery, adaptéry, zapalovače a další součásti systému. Projekty běží pod interními kódy „001″ a „002″.

Permský závod přitom není žádný okrajový subdodavatel. Jeho tržby vyskočily ze 7,7 miliardy rublů v roce 2022 na 22,6 miliardy v roce 2024 a vojenské produkty tvořily přes 95 % produkce. Nejde o izolovaný raketový projekt, je to součást širší válečné mobilizace ruského průmyslu.

Dva úspěchy, nejméně tři selhání

Propagandistická rétorika Kremlu stojí v ostrém kontrastu s testovací realitou. Podle Arms Control Association byl květnový test v roce 2026 teprve druhým potvrzeným úspěšným plným testem Sarmatu. Od prvního letu v dubnu 2022 přišly nejméně tři neúspěšné pokusy, včetně výbuchu v odpalovacím silu, který zničil testovací infrastrukturu. Ještě v listopadu 2025 zaznamenal expertní blog Russian Strategic Nuclear Forces další selhání na kosmodromu Jasnyj/Dombarovskij.

Putin přesto v květnu 2026 znovu oznámil, že Sarmat vstoupí na bojovou službu do konce roku. Vzorec se opakuje: veřejné vystoupení, superlativ o „bezkonkurenční“ zbrani, posunutý termín. Hrozba není menší proto, že program klopýtá. Kreml ale zjevně nahrazuje nedostatek provozní jistoty přebytkem televizní rétoriky.

Česká stopa v raketové továrně

Řetězec dodavatelů Sarmatu má i českou epizodu. Deník N v roce 2022 popsal, že speciální soustruh od brněnské firmy TDZ Turn skončil přímo v Krasmaši, v továrně, která Sarmat fyzicky vyrábí. České ministerstvo zahraničí i ministerstvo průmyslu tehdy uvedly, že podle jejich posouzení sankce porušeny nebyly. Pro současné přímé zapojení českých firem do výrobního řetězce Sarmatu veřejný důkaz neexistuje. Případ ale ilustruje, jak snadno se západní technologie může dostat do jádra ruského zbrojního programu.

Sankce míří na hlavy, ne na tělo

Mezinárodní sankce dnes cílí hlavně na mediálně známé hlavní dodavatele: Krasmaš, Makějevovo centrum, Roskosmos. Permský závod je na sankčním seznamu EU od prosince 2023. Jenže řada dalších článků řetězce propadá sítem. Firma TRI-D, která podle uniklých dokumentů dodává komponenty pro Sarmat, figuruje v ukrajinských sankčních databázích, ale v agregovaných datech OpenSanctions chybí záznam o sankcích EU nebo USA.

Podle nás je to klíčový praktický závěr celé investigace. Pokud je cílem brzdit výrobní kapacitu programu, dává větší smysl sankcionovat i komponentáře a materiálové dodavatele než jen několik velkých jmen. Uniklé dokumenty poprvé ukazují, kam přesně by takové sankce měly mířit.

Co Sarmat skutečně mění, a co ne

Sarmat má nahradit stárnoucí rakety Vojevoda (původní Satan) ve stejné třídě těžkých ICBM. V deklarovaném počtu hlavic (až deset) se od předchůdce zásadně neliší. Přidaná hodnota má spočívat v nové generaci pohonu, delší životnosti a údajně širší flexibilitě trajektorií. Nic z toho ale k červnu 2026 není podloženo sérií spolehlivých testů. Praktický dopad skutečného nasazení by byl spíš politický: Rusko by obnovilo důvěryhodnost své těžké silobasované složky a posílilo zastrašování Evropy formálně zavedeným systémem.

Oněch 200 sekund na Londýn zůstává televizní grafikou, ne ověřenou letovou tabulkou. Skutečná hrozba Sarmatu neleží v sekundách na mapě, ale v síti továren, které ho staví. A právě tu teď lze poprvé přečíst jako otevřenou knihu.