Ukrajinští veteráni využívají zkušenosti a staví drony v Kolíně. NATO je kupuje rychleji, než stíhají vyrábět

Česko-ukrajinská firma U&C UAS v kolínské průmyslové zóně vyrábí stovky průzkumných dronů měsíčně a letos na jaře získala první zakázku pro americkou armádu v Evropě.

Ukrajinský průzkumný dron Leleka-100 i Zdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)
                   

Jevhen, třicátník z Kyjeva, se přihlásil jako dobrovolník hned po začátku ruské invaze. Bojoval u Avdijivky, přežil útok na výcvikovou základnu v Javorově, má za sebou tři kontuze mozku. Dnes stojí v přízemní hale na okraji Kolína, kde kompletuje bezpilotní systémy, které míří zpátky na frontu i do rukou spojeneckých armád. Není sám, ve firmě U&C UAS pracuje více lidí s přímou zkušeností z ukrajinských dronových jednotek. Právě jejich znalost reálného elektronického boje je to, co z kolínského závodu dělá víc než běžnou montážní linku.

Z Dnipra přes frontu do Kolína

Kořeny U&C UAS vedou do ukrajinského Dnipra, kde firma DeViRo od roku 2014 vyvíjí průzkumné bezpilotníky Leleka a úderné systémy Bulava. Česká sesterská společnost vznikla v červenci 2022, vývoj a výrobu rozjela v roce 2023 a sériovou produkci v kolínské průmyslové zóně Šťáralka spustila v roce 2024. Ukrajinské platformy tu dostaly nová jména (Stork a MACE) a úpravy pro západní standardy, ale konstrukční základ zůstává totožný s tím, co denně létá nad frontovou linií.

Právě tady vstupují do hry veteráni. Nejde jen o symboliku. Pavel Bulant, šéf české pobočky, opakovaně zdůrazňuje, že největší konkurenční výhodou firmy jsou „nejnovější poznatky z taktiky i technických požadavků, které vznikají na frontě“. Jevhen a jeho kolegové přinášejí do výroby zpětnou vazbu, kterou žádný západní výrobce nemá: vědí, jak rychle ruské rušičky mění frekvence, jak se dron chová při ztrátě signálu GPS, co pilotovi chybí v kokpitu při dělostřelecké korekci za tmy.

Co se v hale skutečně děje

V přední části závodu se připravují kamery pro denní a noční vidění, antény, vysílačky a další elektronika. Dál se kompletují trupy a křídla. Na konci linky stojí balicí a expediční pracoviště. Ministerstvo obrany, jehož závod letos v březnu navštívila ministryně Černochová, popsalo celý cyklus „od stavby těla dronu až po finální balení a expedici“ a označilo U&C za jednoho z největších producentů bezpilotních prostředků v Evropě.

Současná kapacita se pohybuje mezi 100 a 300 kusy měsíčně. Firma zaměstnává zhruba 120 až 150 lidí, přičemž nabírá i běžné české pozice, od účetních po skladníky. Frontová zkušenost je klíčová hlavně pro technické a operační role, kde se testuje odolnost spojení, software a letové vlastnosti. Nové a zakázkové systémy se zkouší na letišti v Milovicích.

Technicky jde o drony s pevným křídlem, delší vytrvalostí a větším akčním rádiem než u masových FPV strojů. Klíčové vlastnosti:

  • odolné komunikační kanály s frekvenčním přeskakováním,
  • inerciální navigace při ztrátě GPS,
  • MESH a retranslační provoz pro přenos dat v reálném čase,
  • katapultový start umožňující vypuštění z úkrytu,
  • denní i noční optika pro průzkum a dělostřeleckou korekci.

Proč právě Kolín, a ne Dnipro

Odpověď je prostá: ukrajinské firmy dlouho nemohly vojenské zboží samostatně vyvážet. Exportní režim po roce 2022 prakticky znemožňoval přímý prodej do zahraničí bez státního zprostředkovatele. Jak upozornil Defense News, byrokratická licenční struktura a pomalé schvalovací procesy tlačily ukrajinské výrobce k přesunu části výroby do EU nebo NATO.

U&C tento problém vyřešila elegantně. Právní a výrobní základna v Česku otevírá dveře k západním veřejným zakázkám, kapitálu a regulatorním požadavkům, zatímco ukrajinské know-how proudí přes veterány a inženýry z DeViRo. Výsledek: bojově ověřený produkt vyráběný uvnitř Aliance pod pravidly, kterým západní armády rozumějí a důvěřují.

Tento model není ojedinělý; analytici varšavského Centra pro východní studia popisují širší trend, kdy ukrajinské obranné firmy zakládají pobočky nebo společné podniky v Polsku, Pobaltí a dalších státech NATO. Kolínská továrna ale patří mezi první, které skutečně sériově vyrábějí a exportují.

Americká zakázka a rostoucí poptávka

V květnu 2026 firma oznámila pilotní kontrakt na průzkumné bezpilotní systémy pro jednotky americké armády rozmístěné v Evropě. Zakázka běží přes amerického federálního dodavatele ATP Gov, který zajišťuje auditovatelný dodavatelský řetězec a soulad s americkými akvizičními pravidly. Drony z rodiny Stork mají pomáhat s ochranou amerických základen na kontinentu.

Nejde přitom o jedinou zahraniční linku. U&C už dodává na Ukrajinu, do dalších států NATO a EU i do Indie. Tržby za minulý rok Bulant odhadl na 140 až 150 milionů eur s plánem letos je zdvojnásobit. O „objemech výrazně násobně vyšších“ mluví jako o realistickém horizontu.

Současná kapacita podle firmy zatím stačí. Poptávka ale roste rychleji, než kdokoli v Kolíně před dvěma lety čekal, a to nejen kvůli válce na Ukrajině. Západní armády si uvědomují, že drony ověřené v prostředí masivního elektronického boje mají hodnotu, kterou žádný polygon nenahradí.

Tempo fronty versus tempo továrny

Na ukrajinské frontě analytici počítají životnost nového modelu dronu na šest týdnů, než protivník přizpůsobí rušení. Stárne hlavně software, datalink a vrstva ochrany proti elektronickému boji. Základní platforma pevného křídla vydrží déle, ale bez průběžných úprav spojení a navigace se stává bojově nepoužitelnou během týdnů.

Pro U&C to znamená permanentní iteraci. Jevhen a další veteráni fungují jako živý most mezi frontou a výrobní linkou: přenášejí aktuální taktické požadavky brigád, testují úpravy a vracejí zpětnou vazbu. Na domácím ukrajinském trhu přitom firma čelí tlaku levnějších startupů, které chrlí jednoduché drony ve velkém. Proto se Kolín orientuje stále víc na západní odběratele, kteří platí za odolnost, systémovost a certifikaci.

České armádě U&C své drony zatím nedodává. Bulant nabízel bezplatné zapůjčení pro výcvik a testování elektronického boje, ale k dohodě nedošlo. Jednu sadu Stork LR dostala darem Univerzita obrany v Brně pro výzkum. Po ruských výhrůžkách a útoku na pardubický LPP Holding firma podle Bulanta plánuje posílit bezpečnostní opatření včetně stavebních úprav areálu.

Kolínská hala na první pohled nepůsobí jako místo, kde se přepisují pravidla obranného průmyslu. Ale právě tady se ukazuje, že nejcennější exportní artikl Ukrajiny nejsou jen zbraně, je to zkušenost lidí, kteří s nimi bojovali.

Stane se Ukrajina v budoucnu zbrojnicí Evropy?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Oto Dufek

Zobrazit další články