Rusko už se z britských výhrůžek ani nevzrušuje. V NATO je předposlední; a to chce mít 138 letadel F-35, na která nemá

Nejde o žebříček celkové vojenské síly ani o tabulku obranných výdajů. Jde o interně citované alianční hodnocení, které měří něco jiného: jak rychle a důvěryhodně jednotlivé státy plní to, co slíbily modernizovat. A právě tady zakládající člen NATO, jaderná mocnost a tradiční lídr aliančních operací propadl na dno. Expert Ed Arnold z londýnského think-tanku RUSI to v červnu 2026 pro Forces News shrnul jasně: problém není v absenci politických prohlášení, ale v reálné připravenosti a dostupnosti sil. Británie mluví hlasitě, ale její konvenční páka se tenčí. A to je přesně ta věc, kterou protivník, v případě Velké Británie a Evropy zejména Rusko, vnímá dřív než spojenci.

138 letounů F-35, které zatím existují hlavně na papíře

Číslo 138 koluje britskou obrannou debatou už roky. Tolik strojů F-35 má Británie v dlouhodobém plánu pořídit. Jenže realita k dubnu 2026 vypadá jinak: Royal Air Force oznámila dokončení první pořizovací fáze a provozuje 47 kusů F-35B. Ještě v létě 2025, kdy britský Národní kontrolní úřad (NAO) publikoval audit programu, jich ve službě bylo 37, jeden stroj se ztratil při nehodě v roce 2021.

A zbývajících zhruba 90 kusů? Pro ně neexistuje schválený harmonogram nákupu. Parlamentní výbor pro veřejné účty (PAC) to řekl bez diplomatických obálek: ministerstvo obrany stále neví, jak zbývající letouny vměstnat do dostupného rozpočtu. Celkové náklady na životní cyklus 138 strojů přitom resort odhaduje na téměř 57 miliard liber, v přepočtu asi 1,7 bilionu korun, do roku 2069. NAO po započtení širších nákladů počítá dokonce s asi 71 miliardami liber.

Důležitá je ještě jedna korekce. Titulkových „138 F-35″ je zjednodušení. Podle zprávy PAC z října 2025 další nákupní fáze počítá s mixem 12 kusů F-35A (klasická pozemní varianta) a 15 kusů F-35B (varianta pro krátký vzlet a vertikální přistání). Británie tedy ani sama neplánuje čistě palubní flotilu. Pro srovnání: Nizozemsko provozuje 49 strojů F-35 a jeho cílový stav činí 52 kusů, podstatně menší, ale uzavřený a financovaný program.

Problém se jmenuje „drift“ a netýká se jen letadel

F-35 je nejviditelnější symptom, ale nemoc je systémová. PAC v červnu 2026 použil slovo „drift“, bezcílné plování, pro stav celého britského obranného investičního plánu. Ministerstvo obrany opakovaně odkládalo zveřejnění Defence Investment Plan (DIP), a když ho konečně představilo, výbor konstatoval, že roky bez věrohodného investičního rámce poškodily důvěryhodnost Británie u spojenců i u průmyslu.

Podívejme se na další programy:

• Challenger 3 – modernizovaný hlavní bojový tank má dosáhnout počáteční operační způsobilosti v roce 2027 a plné v roce 2030. To je horizont, který se může znovu posunout.
• Ajax – obrněný průzkumný vůz, jehož problémy s vibracemi a hlukem se táhnou roky. K prosinci 2025 bylo do útvarů dodáno 170 platforem, ale po cvičení Titan Storm vláda přiznala kombinaci technických závad: špatně napnuté pásy, uvolněné šrouby motorového krytu, problémy s kvalitou vzduchu. V dubnu 2026 ministerstvo restartovalo přijímání vozidel v přísnějším režimu. Vyřešeno to není.

Británie přitom všech 32 spojenců NATO v roce 2025 splnila dvouprocentní hranici výdajů na obranu. Peníze tedy formálně tečou. Otázka zní, co za ně Londýn reálně dostává a jak rychle to zavádí do služby.

Co Británie NATO stále nabízí, a co už ne

Strategický obranný přehled z roku 2025 (SDR) slibuje desetiletou přestavbu armády, modernizaci dvou divizí pro NATO a pokračující nákup F-35 v příští dekádě. Na papíře ambiciózní plán. Jenže PAC v červnu 2026 varoval, že zpoždění DIP oslabuje schopnost odstrašit protivníky, a právě odstrašení je to, co od páté největší ekonomiky světa Aliance očekává.

Tady je užitečné oddělit dvě roviny britské vojenské relevance:

• Jaderné odstrašení zůstává nedotčené. Britské jaderné síly jsou od roku 1962 formálně deklarovány k obraně NATO a podle výroční zprávy pro parlament z roku 2025 „významně přispívají k bezpečnosti Aliance“. Ponorky třídy Vanguard s raketami Trident plují dál.
• Konvenční připravenost je ta, která eroduje. Nízká dostupnost F-35, zpožděný Challenger 3, nedořešený Ajax, chybějící personál a infrastruktura; to vše znamená, že Británie se pro střední a východní Evropu stává spíš poskytovatelem jaderného deštníku a štábního velení než spolehlivým zdrojem těžké konvenční masy, kterou by v krizi poslala na východní křídlo.

Co to znamená pro Česko a zbytek Evropy

Česká republika má závazně objednáno 44 tanků Leopard 2A8 s rámcem na 61 až 77 kusů v šesti verzích; první dodávky mají přijít od roku 2028. Británie svůj Challenger 3 teprve zavádí. Nejde o to, že by Česko mělo silnější armádu, to by byl nesmysl. Jde o tempo: menší středoevropská země standardizuje těžkou brigádu na moderní německé platformě rychleji, než zakládající člen NATO modernizuje vlastní těžké jádro.

Pro celou Alianci to znamená vyšší tlak na ostatní evropské armády. Pokud britské konvenční síly zůstanou v režimu „slibujeme, ale nedoručujeme“, musí těžkou váhu ve schopnostech vysoké pohotovosti nést někdo jiný. SDR počítá s tím, že Británie poskytne NATO sborové velení a dvě divize v rámci strategických rezerv. Realistický horizont, kdy budou obě divize plně vybavené, je podle nás nejdřív přelom této dekády, a i to za předpokladu, že investiční plán konečně přestane „driftovat“.

Britský problém je reverzibilní, ne terminální. Ale dokud Londýn nedokáže sladit ambice s rozpočtem a rozpočet s dodávkami, zůstane jadernou mocností s konvenčním otazníkem. A právě ten otazník je to, co protivník čte nejpozorněji.