„Rozbombardovat Kyjev a bude klid.“ Moskvané zuří, poprvé pořádně pociťují, co zažívají Ukrajinci denně

Jednaosmdesát dronů zachycených na přístupu k hlavnímu městu, přes 120 za celý den v Moskevské oblasti, dvanáct zraněných u rafinerie v Kapotně a poškozené obytné domy ve dvou čtvrtích najednou. Podle hlášení moskevského starosty Sergeje Sobjanina, která shrnulo RBC, šlo o největší dronový útok na ruskou metropoli od začátku plnohodnotné invaze. Pro miliony Moskvanů se válka přes noc přesunula z večerních zpráv do ložnice.

Noc, kdy Moskva přestala být daleko od fronty

Obyvatelé Zelenogradu a Kapotně popisovali noční hodiny téměř identicky: zvuk, který zněl „jako hodně motorek jedoucích najednou“, pak výbuch, pak ticho a pak další zvuk. Jedna žena z Kapotně řekla reportérům nezávislého kooperativu Bereg, že vzala dítě z postele a posadila ho do chodby, protože nevěděla, jestli má jít do vany, do sklepa, nebo ven. Jiný muž seděl na schodišti panelového domu a kouřil, protože „v bytě to bylo horší, tam jsou okna“.

Ráno lidé chodili kolem vybitých oken, ohořelých trávníků a opravovaných fasád. Někteří sháněli ochrannou fólii na okna. Jiní se ptali sousedů, kde je nejbližší kryt. Odpověď většinou neznal nikdo.

Zuřivost směrem ven i dovnitř

Reakce Moskvanů nebyly jednolité, ale měly společného jmenovatele: vztek. Část ho mířila na Ukrajinu. V terénních svědectvích zaznívaly vulgární výzvy k tvrdší odvetě, jestřábí sentiment typu „rozbombardovat Kyjev a bude klid“, zkratka pro odvetnou rétoriku, která po útoku zesílila mezi komentátory i běžnými lidmi. Agentura AP po dalším zásahu moskevské rafinerie v červnu zachytila, že ruští jestřábi veřejně tlačili na „tvrdší údery“, někteří dokonce zmiňovali jadernou odvetu.

Druhá vlna vzteku ale mířila dovnitř. Lidé se podivovali, proč státní televize útok téměř nepokryla. Proč místní kanály mazaly komentáře. Proč oficiální verze zněla, že protivzdušná obrana pracovala „uspokojivě“, zatímco trosky ležely na trávníku před panelákem. „Možná Putinovi o tom ani neříkají,“ citovala Meduza jednoho z obyvatel. Informační prostor si přitom Moskva omezila sama: od 12. května platil zákaz šířit informace o útocích dronů a jejich následcích bez potvrzení ministerstva obrany nebo radnice.

Pochopení, které má své hranice

Část zasažených Moskvanů poprvé nahlas pojmenovala to, co Ukrajinci zažívají denně. „Všude jsou lidé,“ řekl jeden muž z Kapotně a dodal, že drony by neměly dopadat nikam. Jiní přiznali únavu z války. Jenže vedle nich stála žena, která čerpala informace z federální televize a opakovala státní narativ, že válku „začala Ukrajina“.

Celostátní data tuto rozpolcenost potvrzují. Průzkum Levada Center z konce května ukázal 74 % podpory činnosti ruských ozbrojených sil na Ukrajině. V Moskvě to bylo dokonce 83 %. Současně ale 60 % respondentů říkalo, že by se mělo přejít k mírovým jednáním. Útok vytvořil prostor pro dílčí lidské pochopení civilního ohrožení na druhé straně. Neznamená to ale automatické přijetí ruské odpovědnosti za válku.

Proč zrovna Moskva a proč teď

Volodymyr Zelenskyj květnovou operaci rámoval jako průlom. V projevu ze 17. května zdůraznil, že ukrajinské zbraně zasáhly cíle ve vzdálenosti přes 500 kilometrů a prorazily nejhustěji chráněný vzdušný prostor v Rusku. Nejde tedy jen o jednorázový symbolický úder, jde o demonstraci změněného dosahu.

Zelenograd přitom nebyl zvolen náhodně. Bereg uvádí, že se v něm nachází více než desítka obranných podniků; v květnu 2026 byly opakovaně zasaženy mimo jiné závody Angstrem a technopark Elma, napojené na mikroelektroniku a vojenský průmysl. Kapotňa zase hostí rafinerii, která podle AP dodává více než třetinu paliv pro moskevský metropolitní region. Už 18. června ji Ukrajina zasáhla znovu, podruhé během týdne, a útok narušil i provoz letišť.

Papírové instrukce, reálný chaos

Oficiální doporučení ruského ministerstva pro mimořádné situace pro případ dronového útoku existují: odejít od oken, přesunout se do místnosti bez oken, venku vstoupit do nejbližší budovy nebo podchodu, nepoužívat výtah, nedotýkat se trosek, nešířit záběry na internet. Na papíře to zní jasně. V praxi lidé po útoku řešili, jestli mají sedět ve vaně, kde vůbec je nejbližší kryt a co dělat s dětmi, které ráno musí do školy. Propast mezi předpisem a skutečnou připraveností města je zjevná.

Moskva nezačala válku cítit jako Kyjev nebo Charkov, ukrajinská města žijí s opakovanými nálety jako s dlouhodobým režimem. Ale poprvé ji pocítila tak, že místo abstraktních televizních frází řešila okna, chodby, dokumenty a ranní cestu dětí do školy. A to je pro metropoli, která si tři roky udržovala bezpečný odstup od vlastní války, zlom.