„Moskva hoří, armáda prchá, Rusové se připravují na porážku.“ Ruský odborník předpověděl další kroky Kyjeva

Dva dronové údery během jediného týdne na největší moskevskou rafinerii v Kapotně, zastavený letový provoz nad metropolí a sloupec kouře viditelný z centra města. To není scénář z roku 2022, kdy se válka zdála být daleko. Je to realita z poloviny června 2026. A právě na ni reagoval Medveděv, poslanec Moskevské městské dumy a autor vlivného telegramového kanálu, sérií příspěvků, ve kterých popsal, co podle něj Kyjev chystá dál. Jeho slova nejsou přiznáním porážky v klasickém smyslu. Jsou ale něčím, co se v ruském proválečném prostoru donedávna neříkalo nahlas: Moskva už není nedotknutelný týl a Rusko se musí připravit na to, že bude hůř. Dokonce se podle něj musí připravit, že v jistém smyslu prohraje.

Dva údery, jedna rafinerie, čtyřicet procent paliva

Všechno začalo 16. června. Podle ukrajinského vojenského portálu ArmyInform drony zasáhly primární destilační jednotku AVT-6 rafinerie Kapotňa, klíčový uzel, bez kterého závod nedokáže zpracovávat ropu. Rafinerie přitom pokrývá zhruba 40 % palivových potřeb Moskvy a okolí. O dva dny později, 18. června, přišel druhý úder. Tentokrát nad městem stoupal hustý černý kouř a letiště omezovala provoz. Agentura AP popsala útok jako jeden z největších na Moskvu od začátku války. Ruské úřady tvrdily, že většina dronů byla sestřelena. Jenže i těch několik, které prošly, stačilo k zásahu strategického cíle.

Šéf Státní dumy Vjačeslav Volodin reagoval hrozbou tvrdší odvety a silnějších zbraní. Ale pozornost upoutal někdo jiný.

Co Medveděv skutečně napsal

Andrej Medveděv není nezávislý analytik. Je součástí ruského mocenského a mediálního prostoru, jeho kanál @MedvedevVesti sledují desítky tisíc lidí a jeho texty odrážejí náladu proválečného tábora, ne Kremlu přímo, ale vrstvy, která válku aktivně podporuje a zároveň kritizuje nedostatky vlastní obrany.

Po útoku z 18. června Medveděv napsal několik věcí, které stojí za pozornost:

• Kyjev bude pokračovat v masových dronových náletech a bude systematicky „proťukávat“ ruskou protivzdušnou obranu, hledat její slabiny a přetěžovat ji.
• K podzimu 2026 lze podle něj čekat první pokusy o nasazení raketových nebo balistických zbraní, které Ukrajina bude prezentovat jako vlastní výrobu.
• I pět až deset takových střel by Kyjev použil okamžitě, ne kvůli vojenskému efektu, ale kvůli propagandistickému a mediálnímu dopadu.
• Rusko musí přestat žít v iluzi bezpečného zázemí, doplnit zásoby střel pro PVO a připravit se na dlouhou opotřebovací válku.

Zároveň ale Medveděv útoky rámoval jako projekt NATO a EU, volal po tvrdších úderech na ukrajinskou energetiku a mobilizoval své publikum k podpoře fronty. Je v tom přiznání slabosti i propaganda zároveň. Varování před přetížením obrany je upřímné. Vysvětlení, že za vším stojí Západ, je součást narativu.

Důležitý detail: Medveděv výslovně pochválil moskevského primátora a gubernátora za to, že o zásazích, škodách i obětech informovali průběžně online. „Všechno, co nepovíme my, řekne nepřítel po svém,“ napsal. Útoky na Moskvu už nejsou výjimečná kuriozita. Jsou komunikační problém, který režim musí aktivně řídit.

Co Ukrajina skutečně chystá, a co zatím nemůže

Medveděvovy předpovědi nejsou ve vzduchoprázdnu. Ukrajina už teď vede hluboké údery stovky kilometrů od hranice. Prezident Zelenskyj 12. června mluvil o zásazích v Samarské oblasti a Tatarstánu, tedy více než 800 kilometrů od fronty. Dronová kampaň proti ruské energetické infrastruktuře běží systematicky a rafinerie v Kapotně je jen její nejviditelnější epizodou.

Co se týká balistických střel, situace je složitější. Ukrajinská firma Fire Point veřejně mluví o vývoji střely FP-9 s dosahem kolem 800 až 850 kilometrů, teoreticky tedy i na Moskvu. Jenže sama firma v březnu 2026 řekla klíčovou větu: nestačí mít dvě nebo tři střely měsíčně, potřebujeme masovou výrobu. Podle Defense News byla FP-9 v dubnu teprve před vstupem do testovací fáze.

Podle nás je proto v nejbližším horizontu pravděpodobnější pokračování toho, co už funguje: opakované masové dronové nálety na rafinerie, letiště a logistiku. Jednorázové zkušební nasazení balistické střely? Představitelné v řádu měsíců. Pravidelné sériové salvy? Na to veřejné zdroje zatím důkazy nemají.

„Armáda prchá“ – co to znamená ve skutečnosti

Z Moskvy neutíkají ruské jednotky. Ale obraz, který červnové útoky vytvořily, je pro ruský systém nepříjemný jinak. Protivzdušná obrana kolem hlavního města, údajně jedna z nejsilnějších na světě, byla masovým nasycovacím útokem minimálně lokálně prolomena. Letiště stála. Nad městem hořela rafinerie zásobující skoro polovinu metropole palivem. A vlastní proválečný komentátor veřejně psal, že je třeba přestat s iluzemi.

To není útěk armády v klasickém smyslu. Je to ale krizová reakce systému, který si zvykl na to, že válka se odehrává jinde. PVO odráží masové nálety, úřady jedou v režimu online krizové komunikace, komentátoři vyzývají k tvrdší obraně. Ruská armáda má být druhou nejsilnější na světě, a přesto ji na frontě i v týlu velmi obstojně zadržuje menší ukrajinská, která rozdíly stírá inovacemi, drony a asymetrickou taktikou.

Současně ale Ukrajina řeší vlastní chronický problém. Zelenskyj 12. června oznámil výrazně vyšší platy pro frontovou pěchotu, nové délky kontraktů a rozšíření náboru zahraničních dobrovolníků. Přímo řekl, že „všechno stojí na ukrajinské pěchotě.“ Válka se dál vede jako dlouhá opotřebovací soutěž technologií, lidí a průmyslu, ne jako okamžitý zlom po jednom náletu.

Co to znamená pro Česko

Útok na Moskvu sám o sobě nespouští článek 5 NATO, ten se vztahuje na ozbrojený útok proti členskému státu Aliance, ne proti Rusku. Pro střední Evropu je podstatnější sekundární riziko: větší ruská ochota k odvetě, tlak na protivzdušnou obranu spojenců a širší bezpečnostní nervozita na východním křídle.

Česko zůstává v příběhu relevantní. Zelenskyj v únoru 2026 při setkání s Petrem Pavlem výslovně děkoval za pokračování české muniční iniciativy a řešil i financování střel pro protivzdušnou obranu. Západní podpora se točí kolem munice, PVO a výcviku, a právě protivzdušná obrana je teď to, o čem Medveděv píše, že ji Rusko potřebuje doplnit. Obě strany bojují o totéž: zásoby střel, které rozhodnou, kdo udrží nebe nad svými městy.

Medveděvova slova nejsou přiznáním kapitulace. Jsou ale přiznáním, že Moskva už není mimo dosah, a že příště může být hůř. Pro ruský proválečný tábor je to nová realita. Pro Kyjev potvrzení, že strategie hlubokých úderů funguje přesně tak, jak má.