Ukrajinci vypráskali Rusko jako nikdo. I když je ropná velmoc, došel jí benzin, který teď musí dovážet

Dne 11. června letošního roku stály pumpy v Sevastopolu a na části Krymu prázdné. Řidiči, kteří měli štěstí a našli otevřenou stanici, mohli natankovat nejvýš dvacet litrů, a to jen po naskenování QR kódu svázaného s registrační značkou. O pár dní později zavedla celostátní nákupní limity i síť Tatněfti, jedné z největších ruských ropných společností. Příčina nebyla v tom, že by se pod ruskou zemí přestala nacházet ropa. Problém je jinde: Ukrajina systematickými dronovými údery rozbíjí schopnost Ruska ropu zpracovat na benzin a dostat ho tam, kde je potřeba. Výsledek je pro Moskvu bezprecedentní, a ponižující.

Rafinerie v plamenech, export v troskách

Ukrajinské drony v roce 2026 zdvojnásobily tempo útoků na ruské rafinerie oproti předchozímu období. Zasaženy byly závody v Moskvě, Kiriši, Nižním Novgorodu, Rjazani a Jaroslavli, tedy podniky, které dohromady zajišťují přes 30 % ruské výroby benzinu a představují téměř čtvrtinu celkové rafinerské kapacity země. Některé musely provoz úplně zastavit, jiné ho výrazně omezily.

Útoky ale nemíří jen na rafinerie. Ukrajinci zasahují exportní terminály v Primorsku, Ust-Luze a Novorossijsku, přečerpávací stanice ve Vladimirské oblasti, zásobovací mosty směrem na Krym i nákladní vozy převážející palivo a munici. Agentura Reuters v březnu spočítala, že mimo provoz se ocitlo asi 40 % ruské exportní kapacity ropy, a označila to za nejvážnější narušení dodávek ropy v moderní ruské historii. Žádná jiná země, žádná jiná válka, žádné jiné sankce nic takového Moskvě nezpůsobily.

Zákazy, příděly a benzin s příchutí síry

Kreml reaguje celou kaskádou nouzových opatření, z nichž každé samo o sobě vypovídá o hloubce problému. Ruská vláda rozšířila zákaz exportu benzinu na všechny producenty, a to až do 31. července 2026. Vicepremiér Novak přiznal „neplánovanou údržbu“ rafinerií, eufemismus pro válečné škody. Moskva zároveň snižuje červnový export surové ropy, aby víc barelů nasměrovala do domácích závodů.

A pak je tu krok, který mluví sám za sebe: část rafinerií dostala povolení prodávat na domácím trhu palivo s výrazně horšími ekologickými parametry, včetně obsahu síry až patnáctkrát vyššího, než je běžný evropský, čínský nebo indický limit. Velkoobchodní ceny benzinu AI-95 a nafty na petrohradské burze přitom v první polovině června vyskočily zhruba o 10 %.

Sousedé nepomáhají tolik, kolik by Moskva potřebovala. Bělorusko dodává, co může, Kazachstán drží malé pohotovostní rezervy. Jenže čtyři zdroje z trhu citované agenturou Reuters shodně říkají, že ani jedna z těchto zemí nemá volnou kapacitu na pokrytí vážnějšího ruského deficitu. Proto přichází na řadu dovoz po moři z Asie, krok, který Reuters označuje za „vzácný“ a pro jednoho z největších světových vývozců ropných produktů po dlouhé době neobvyklý. Konkrétní dodavatel ani objem zásilky zveřejněny nebyly; analytici S&P Global upozorňují na vysoké přepravní náklady, sankční komplikace a neochotu singapurských i jihokorejských firem obchodovat s Ruskem.

Krym jako laboratoř kolapsu

Nejostřeji se krize projevuje na Krymu, kde se spojují dva problémy najednou: poškozená výroba a rozbitá distribuce. Po zásahu ropného terminálu ve Feodosii a po útocích na mosty a trasy ze severu se palivo na poloostrov jednoduše nedostane. Ukrajinský velitel citovaný agenturou Reuters popsal zásah Čonharského mostu a zničení nákladních vozů s palivem a municí u Armjansku.

Dvacetitrový limit na pumpách, QR kódy, fronty, to je realita, kterou zažívají obyvatelé území, jež Moskva prohlásila za součást Ruské federace. Stát bude s největší pravděpodobností zásobovat armádu přednostně, což znamená, že civilní trh v regionech dostane to, co zbude. A čím déle budou útoky pokračovat v tempu jara a léta 2026, tím víc se tento vzorec bude opakovat i jinde než jen na Krymu; v Tatarstánu už to vidíme.

Co to znamená pro české řidiče

Přímý dopad na české pumpy je omezený. EU zakazuje dovoz námořně přepravované ruské ropy i řady ropných produktů, takže ruský benzin do Česka neteče. České ceny se odvíjejí od domácí regulace, indexů ČEPRO, Unipetrolu, kotací Platts a kurzu koruny. V květnu 2026 činil průměr podle CCS 42,13 Kč za litr.

Nepřímé riziko ale existuje. Podle analýzy Reuters z května 2026 války na Ukrajině a na Blízkém východě dohromady vyřadily téměř 9 % světové rafinerské kapacity. To tlačí globální ceny ropných produktů nahoru, a tento tlak se přes evropské velkoobchodní trhy může promítnout i do českého ceníku. Ne dramaticky, ne ze dne na den, ale jako postupný, plíživý růst.

Země, která sedí na jedné z největších ropných zásobáren planety, dnes řeší příděly na pumpách, zakazuje export vlastního benzinu, povoluje lidem tankovat nekvalitní palivo a shání první zásilku ze zahraničí. Ukrajinské drony nedokázaly Rusku vzít ropu. Dokázaly mu ale vzít schopnost ji proměnit v benzin a dostat ho ke spotřebiteli, a to je rána, kterou Moskvě v moderní historii nezasadil nikdo.