Ukrajinci zasáhli obě strany Krymského mostu najednou. Zásobování stojí, civilisté už jsou bez paliva

V noci na neděli 21. června 2026 Ukrajina koordinovaně zasáhla ropný sklad v Kerči na krymské straně a ropný terminál u obce Čuška na krasnodarském břehu, kde byl navíc poškozen trajekt na lince Kavkaz–Kerč. Dva břehy, dva zásahy, jeden cíl: přetrhat tepny, jimiž Rusko drží Krym při životě. Sergej Aksjonov, Moskvou dosazený šéf poloostrova, ještě téhož rána vyhradil veškeré zbylé pohonné hmoty výhradně státním orgánům a bezpečnostním složkám. Čerpací stanice pro běžné řidiče zůstaly zavřené, a to na neurčito. Bilance noci: nejméně pět mrtvých, desítky zraněných.

Most stojí, ale jako tepna už dávno nefunguje

Samotná mostní konstrukce podle dostupných informací přímý zásah v tuto noc neutrpěla. Jenže to neznamená, že Krymský most plní svou roli. Od 20. ledna 2026 platí na silniční části zákaz vjezdu nákladních aut nad 1,5 tuny. Aksjonov tehdy sám vysvětloval, že dopravu je nutné rozdělit mezi most, pozemní koridor přes okupovaná území a trajektovou linku. Motoristé, kteří si přes most vezou benzin sami, smějí převážet maximálně sto litrů na vozidlo.

Most tedy fyzicky stojí. Ale jako pohodlná zásobovací tepna přestal existovat už měsíce před nedělním útokem. Právě proto stačilo zasáhnout logistické body v jeho bezprostředním okolí, a celý systém se znovu zadrhl.

Červnová kampaň: ne jedna noc, ale systematické dušení

Nedělní útok nebyl blesk z čistého nebe. Byl součástí širší ukrajinské kampaně, která od začátku června cíleně řeže zásobovací trasy na Krym. Už 1. června Reuters informoval o kuponových přídělech paliva na poloostrově a o dronových útocích na cisterny na trase R-280 Novorossija, klíčové silnici severního pozemního koridoru. O deset dní později popisoval prázdné čerpací stanice a problémy s dovozem paliva do Sevastopolu.

Trajektová doprava přes Kerčský průliv přitom dostávala rány už dříve. V dubnu ukrajinská vojenská rozvědka oznámila vyřazení posledního železničního trajektu Slavjanin. Nedělní zásah trajektu Panagia, který podle databáze HUR zajišťoval pravidelné spojení mezi přístavy Kavkaz a Kerč, tak dále zúžil už tak tenké logistické hrdlo.

Volodymyr Zelenskyj celou strategii rámuje jako „sankce dlouhého dosahu“, tedy údery, které mají zvednout cenu držení Krymu pro Rusko a přinutit okupanty rozhazovat zásoby mezi stále zranitelnější trasy. Na začátku června uvedl, že ukrajinské síly dokážou zasahovat ruskou logistiku v celé hloubce okupovaných území. Nedělní noc to potvrdila.

Tři cesty na Krym, a všechny tři v problémech

Rusko dnes zásobuje Krym třemi kanály. Žádný z nich nefunguje bez komplikací:

• Krymský most – omezený na osobní auta a lehkou dopravu do 1,5 tuny. Pro masivní zásobování palivem nebo municí prakticky nepoužitelný.
• Severní pozemní koridor – silniční a železniční trasa přes okupované části jihu Ukrajiny. Pod soustavným dronovým tlakem; Reuters dokumentoval útoky na cisterny i na samotnou infrastrukturu.
• Námořní zásobování – dříve fungovalo přes feodosijský terminál a kerčské trajekty. Feodosijská trasa byla přerušena v předchozích týdnech, trajektová složka je po nedělním útoku mimo provoz.

Dostat zásoby na Krym stále lze. Dělat to rychle, levně a ve velkém je ale s každým dalším zásahem těžší. A právě v tom spočívá strategický efekt: Ukrajina nemusí most srazit do moře, aby ochromila zásobování poloostrova.

Civilisté platí účet jako první

Aksjonovův zákaz prodeje paliva civilistům není preventivní opatrnost, je to reakce na reálný nedostatek. Podle Denyse Čistikova z ukrajinského zastoupení prezidenta pro Krym na poloostrově prakticky neexistují strategické zásoby pohonných hmot. Benzin i diesel se dovážejí „z kol“, tedy průběžně bez skladových rezerv. U některých logistických zásob hovoří o horizontu pouhých několika týdnů.

Pro běžné obyvatele Krymu to znamená okamžitý problém. Vojenský a státní provoz díky prioritizaci vydrží déle, ale za cenu toho, že civilní život na poloostrově se dál propadá do nouzového režimu. Kuponové příděly, zavřené pumpy, stolitrový limit pro ty, kdo se přes most odváží jet sami.

Dusit uzel, ne bořit ikonu

Nedělní operace ukazuje posun v ukrajinské taktice. Dřívější útoky na Krymský most byly vnímány hlavně jako pokusy o ikonický zásah, trefit symbol ruské anexe. Červnová kampaň je jiná. Cílí na celý logistický ekosystém: sklady, terminály, trajekty, cisterny na silnicích. Most se nemusí zřítit. Stačí, aby všechno kolem něj přestalo fungovat.

Podle údajů ukrajinského ministerstva obrany tvoří téměř 93 % nově zaváděných zbraňových systémů domácí produkce. Ukrajina si drony, které tuto kampaň pohánějí, z velké části vyrábí sama, a vyrábí jich stále víc.

Krymský most stále spojuje dva břehy. Ale pro dva a půl milionu lidí na poloostrově je to stále méně platná útěcha, zvlášť když stojí u zavřené pumpy a čekají, jestli se příští cisterna vůbec dostane přes průliv.