Bělorusko zažívá ponížení, jaké si nezaslouží ani nepřítel. Ocitlo se v extrémně obtížné situaci, která nemá řešení

Představte si situaci, kdy vám šéf sousedního státu před kamerami diktuje, co máte udělat na vlastním území, a dá vám na to sedm dní. Přesně to se stalo Minsku. Zelenskyj nemluvil obecně o „hrozbě ze severu“, jmenoval čtyři konkrétní retranslátory v Homelské a Brestské oblasti, které podle Kyjeva pomáhají navádět ruské útočné drony na ukrajinská města. A dodal, že pokud je Lukašenko neodstraní, udělá to ukrajinská armáda. Pro běloruského prezidenta, který se roky snažil balancovat mezi loajalitou Moskvě a snahou nevstoupit do války, je to nejhorší možný scénář. Každá odpověď je špatná.

Ultimátum, které přišlo po měsících ignorování

Zelenskyj ve svém večerním projevu z 20. června upřesnil, že Minsk dostával stejná varování neveřejnými kanály už dříve. Nereagoval. Kyjev proto přešel k veřejnému tlaku a zvolil formu, která Lukašenka staví do role provinilce, nikoli partnera k jednání.

Nejde přitom jen o čtyři retranslátory. Oficiální sankční dokumentace ukrajinského prezidentského úřadu z února 2026 uvádí, že Bělorusko ve druhé polovině roku 2025 rozvinulo systém přenosových stanic pro řízení úderných dronů a že více než 3 000 běloruských podniků dodává Rusku kriticky důležité komponenty. Zelenskyj navíc tvrdí, že dodávky benzínu z Běloruska do Ruska mezi lednem a květnem 2026 vzrostly třináctkrát. Rétorika Kyjeva je jasná: Minsk není neutrální pozorovatel, ale aktivní článek ruské válečné mašinérie.

Tři možnosti, všechny špatné

Lukašenkova situace připomíná šachovou pozici, kde každý tah vede ke ztrátě figury.

• Odstranit zařízení. Vypadá to jako kapitulace před Kyjevem. Moskva, která na běloruském území drží i jaderné systémy a raketový komplex Orešnik, by takový krok těžko přešla mlčením. Lukašenko by riskoval ztrátu posledních zbytků důvěry u Kremlu, a tím i vlastní bezpečnostní záruky.
• Nedělat nic. Ukrajina už dříve mluvila o stovkách vytipovaných cílů na běloruském území. Omezený úder na retranslátory by nebyl invazí, ale precedentem. A precedenty ve válce mají tendenci se opakovat.
• Eskalovat. Otevřená podpora Ruska nebo vojenská odveta by Bělorusko vtáhla do konfliktu, kterému se Lukašenko čtyři roky vyhýbal. Analytici z Carnegie Endowment upozorňují, že i omezená eskalace by mohla spustit řetězovou reakci, na jejímž konci stojí ukrajinské údery na běloruskou infrastrukturu.

Podle nás je nejpravděpodobnější čtvrtá, nepsaná varianta: Minsk bude hrát o čas, mlžit a hledat nějaké dílčí technické gesto, které půjde prodat doma jako vlastní rozhodnutí, aniž by otevřeně zlomil loajalitu vůči Moskvě. Jenže čas je přesně to, co mu Zelenskyj nedal.

Proč je ponížení tak hluboké

Načasování ultimáta je brutální. Jen dva dny předtím, 17. června, byl v Brjanské oblasti hlášen útok dronu na autobus s běloruskými dětmi. Ruská a běloruská strana incident připsaly Ukrajině; ukrajinský generální štáb to popřel a agentura Reuters uvedla, že tvrzení nezávisle neověřila. Lukašenko útok označil za provokaci a veřejně se omluvil za dřívější nevhodný výrok o Zelenském.

A právě do tohoto okna, kdy se Minsk pokoušel o omluvný tón, přišlo ultimátum. Zelenskyj dal jasně najevo, že omluvy bez konkrétních kroků pro něj nic neznamenají. Ponížení tak nespočívá jen v ostrém tónu. Spočívá v tom, že Lukašenko byl veřejně tlačen k zásahu na vlastním území proto, že nedokáže, nebo nechce, odstřihnout ruskou vojenskou infrastrukturu. A celý svět se díval.

Ztracená suverenita mezi Moskvou a Kyjevem

Kořeny současné bezvýchodnosti sahají do roku 2020. Po zmanipulovaných volbách a masových protestech se Lukašenko přimkl k Moskvě tak těsně, že Rada EU popisuje jeho režim jako spolupachatele ruské agrese. Bělorusko umožnilo invazi z roku 2022, skladování ruské techniky, přesuny sil. Na jeho území probíhají společná jaderná cvičení.

Zároveň ale Lukašenko v rozhovoru pro Al Arabiya z 15. června 2026 sám přiznával vojenskou zranitelnost Běloruska a opakoval, že nechce přímé zatažení do války. Analýza Chatham House z ledna 2026 tento paradox pojmenovává přesně: Minsk se snaží udržovat „řízenou nejednoznačnost“, být dost loajální pro Moskvu, ale ne tak zapojený, aby se stal legitimním cílem. Jenže prostor pro tuto hru se dramaticky zúžil.

Evropská rada 19. června odsoudila pokračující běloruskou podporu Ruska. Kyjev přešel od varování k ultimátům. A Moskva nemá důvod svému poslednímu spojenci v regionu ulehčovat, potřebuje jeho území, jeho podniky, jeho palivo. Lukašenko je sevřen mezi dvěma mlýnskými kameny a žádný z nich se netočí jeho směrem.

Co to znamená pro středoevropskou bezpečnost

Bělorusko sousedí s Polskem, Litvou a Lotyšskem, třemi členy NATO. Jakákoli eskalace na bělorusko-ukrajinské ose se automaticky dotýká aliančního východního křídla. Pro Česko nejde o bezprostřední přímou hrozbu, ale o další vrstvu napětí, která se promítá do posilování východní hranice Aliance, do rozpočtů na protivzdušnou obranu a do logistické podpory spojencům.

V květnu 2026 proběhlo na běloruském území rusko-běloruské jaderné cvičení. Na stejném území stojí systém Orešnik. A na stejném území jsou retranslátory, kvůli kterým Zelenskyj hrozí zásahem. Koncentrace rizik na relativně malém prostoru je něco, co by nemělo unikat pozornosti ani v Praze.

Lukašenko se ocitl v pasti, kterou si z velké části nastražil sám. Otázka už nezní, jestli z ní vyjde oslabený, ale jak moc.