Rusko pocítilo, že Ukrajinu podcenilo. Krym už bránit nedokáže, stáhlo z něj všechno cenné a spoléhá se na mobilní jednotky

Ještě v lednu 2022 ruský generál Alexandr Dvornikov oznamoval, že 22. armádní sbor na Krymu dostane nový raketový prapor. O měsíc později poloostrov posloužil jako odpalovací rampa pro útok na jih Ukrajiny. Podle analýzy Jamestown Foundation odtud vyrazilo asi 25 praporních taktických skupin s přibližně 35 000 vojáky směrem na Cherson a Mykolajiv. Krym měl být nedotknutelný bastion, ze kterého Rusko ovládne Černé moře a rychle zlomí ukrajinský odpor. Nestalo se. Čtyři roky poté je z pevnosti logistický uzel pod trvalým tlakem, z něhož Moskva odsunula většinu toho, co mělo nějakou cenu, a zbytek chrání improvizovanou směsí fortifikací, elektronického boje a dobrovolnických hlídek.

Z útočné platformy obranným břemenem

Předválečný Krym vypadal na papíře impozantně. Černomořská flotila cvičila výsadkové operace s 24 loděmi, více než dvěma tisíci vojáky a zhruba 150 zbraňovými systémy. Námořní letectvo operovalo z krymských základen jako z bezpečného týlu. Systémy S-400 a pobřežní protilodní komplexy tvořily takzvanou bublinu A2/AD, zónu odepření přístupu, která měla odradit kohokoliv od přiblížení.

Jenže Moskva postavila celý koncept na předpokladu, že Ukrajina nemá čím a ani vůli zasáhnout poloostrov na dálku. Analytici z CSIS to zpětně označují za chybné předpoklady o ukrajinské armádě i společnosti. Kyjev odpověděl námořními drony, přesnými raketami a systematickými údery na radary, sklady i přístavní infrastrukturu. Potopení křižníku Moskva v dubnu 2022 bylo symbolickým začátkem; následovaly desítky dalších zásahů, které kumulativně změnily celou rovnováhu sil.

Co Rusko z Krymu stáhlo, a kam

Nejviditelnější přesun se týká flotily. Podle čtvrtletní zprávy americké vlády pro Kongres pokračovaly válečné lodě a ponorky v přesunu ze Sevastopolu a Feodosie do Novorossijsku a menších ruských přístavů na východním pobřeží Černého moře. Carnegie Endowment dnes popisuje Novorossijsk jako jedinou plně funkční ruskou námořní základnu v regionu.

Čísla mluví jasně. Podle analýzy Carnegie Endowment z dubna 2026 klesla ruská schopnost dlouhých raketových úderů z moře přibližně o čtvrtinu a protilodní kapacita téměř o 40 %. Výsadkový potenciál flotily je těžce poškozen. Ukrajinský ministr obrany Rustem Umerov na Krymské platformě uvedl, že Kyjev zničil 24 ruských lodí a otevřel obilný koridor, který Moskva předtím blokovala.

Americká zpravodajská služba DIA přitom upozorňuje, že samotný přesun lodí dál na východ „neměl materiální efekt“ na pokračování ruských raketových útoků; nosiče střel Kalibr dosáhnou na ukrajinské cíle i z Novorossijsku. Krym tedy přestal být bezpečnou základnou pro projekci síly, ale ruské údery z jihu neskončily. Změnila se geometrie, ne celá rovnice.

Kdo dnes hlídá poloostrov

Místo regulérních brigád, které odešly na frontu už v prvních měsících války, stojí obrana Krymu na kvalitativně jiných silách. Klíčovou roli hraje útvar BARS-Krym, záložnická a dobrovolnická formace, jejíž jádro tvoří starší bývalí důstojníci a odslouživší muži, doplnění lidmi bez předchozí vojenské zkušenosti. Podle krymských státních médií, která citují vyjádření okupačního správce Sergeje Aksjonova, útvar zahrnuje:

• mobilní palebné skupiny proti dronům,
• houfnicovou skupinu,
• operátory bezpilotních prostředků a prostředky elektronického boje,
• ženisty, plamenometčíky a průzkumné prvky na motocyklech a čtyřkolkách,
• kozácké podjednotky zapojené do pobřežních hlídek.

Pravidelná protidiverzní cvičení probíhají v součinnosti s ministerstvem obrany a silovými složkami. Aksjonov na svém telegramovém kanálu opakovaně oznamuje blokace celých rajónů, nácviky reakce na výsadek diverzantů i dočasné výpadky mobilního signálu. Pro civilní obyvatelstvo Krymu to znamená víc ozbrojených patrol, kontrolních stanovišť a omezení v běžném provozu.

Srovnání s předválečným stavem je výmluvné. Kde dřív cvičily kombinované síly s tanky, obrněnými transportéry a bitevními vrtulníky za podpory flotily, tam dnes patrolují záložníci na čtyřkolkách a nacvičují odpalování dronů.

Radary a protivzdušná obrana pod palbou

Flotila není jediná vrstva, kterou Ukrajina systematicky oslabuje. V první polovině března 2026 ukrajinské ministerstvo obrany oznámilo, že za pouhých patnáct dní zasáhly ukrajinské síly přes 20 cílů podporujících ruskou protivzdušnou obranu. Na seznamu figuroval systém Pancir u Novoozerne, odpalovač S-400 přímo na Krymu, radary v Sevastopolu, Hvardijském, Vynohradnem i komunikační uzel v Čornomorském.

Každý zničený radar nebo protiletadlový systém je díra v obraně, kterou Rusko musí zaplnit, a zaplňuje ji stále obtížněji. Výroba nových systémů S-400 nestíhá pokrývat ztráty na celé frontové linii, natož na Krymu, který Moskva oficiálně prezentuje jako bezpečné území.

Co to znamená pro širší bezpečnost

Dění kolem Krymu není lokální epizoda. Černé moře je součástí posíleného východního křídla NATO, které sahá od Arktidy po rumunské a bulharské pobřeží. Slabší ruská dominance u poloostrova snižuje tlak na západní část moře a zvyšuje prostor pro ochranu exportních tras i energetické infrastruktury. Pro Česko je to nepřímé, ale reálné: přes aliační závazky a bezpečnost východního křídla, na jehož posilování se podílí i Praha.

Carnegie Endowment ve své analýze upozorňuje, že pokud by byl Kerčský most zcela vyřazen a zároveň by Ukrajina narušila pozemní trasy přes Perekop a Čonhar i námořní zásobování, Krym by mohl být funkčně izolován od pevninského Ruska. To neznamená jeho bezprostřední pád, ale znamená to, že z „nepotopitelné letadlové lodi“, jak poloostrov označovala ruská vojenská doktrína, se stalo území, jehož udržení Moskvu stojí stále víc a přináší stále méně.

Krym zůstává pro Kreml politickou trofejí, kvůli které začala celá eskalace. Jenže čím víc z něj Rusko musí stahovat a čím levnějšími prostředky ho brání, tím víc připomíná pevnost, ze které se stal sklad, hlídaný dobrovolníky na čtyřkolkách.