Iraelský laser sestřeluje drony za pár korun a mění algoritmus za pochodu. Odpověď, na jakou svět čekal

Paříž, veletrh Eurosatory, polovina června 2026. Na pásovém vozidle ACSV rakouského partnera FFG sedí hranatá optická hlava o hmotnosti asi 450 kilogramů. Vedle ní černá skříň s elektronikou, dalších 350 kilo. Jeden operátor, dosah kilometr, plný azimut. Firma Esh-Tech Systems z izraelského Negevu právě představuje DroneLight, pulzní laserový systém, který má řešit problém, na nějž dosavadní protidronová obrana odpovídá buď příliš draze, nebo příliš pomalu. Otázka zní: kolik z toho je fyzika, a kolik marketing.

Pulzy místo pálení: jak DroneLight funguje

Klasické laserové zbraně pracují v kontinuálním režimu: paprsek zahřívá cíl sekundy až desítky sekund, dokud materiál neselže. DroneLight jde jinou cestou. Podle CEO Ereze Riahiho, kterého cituje Breaking Defense, systém vysílá krátké pulzy o délce zhruba 10 milisekund s frekvencí 5 Hz. Každý pulz nepřehřívá povrch, ale propaluje otvor; firma mluví o „vrtacím efektu“. Na zničení dronu má stačit pět až deset takových otvorů, tedy zasažení baterie, elektroniky nebo kamery. Celý proces má trvat jednu až dvě sekundy.

Průměrný odběr systému činí podle výrobce méně než 4 kW. Jenže pozor: při 5% pracovním cyklu, tedy 50 milisekundách aktivní emise za sekundu, může být okamžitý výkon v pulzu řádově vyšší. Prostý přepočet dává ekvivalent kolem 80 kW během samotné emise. To neznamená, že DroneLight konkuruje stokW systémům v dosahu nebo spektru cílů, ale vysvětluje, proč firma věří, že nízký průměrný příkon stačí k fyzickému zničení malého dronu na kilometr.

Algoritmus, který čte atmosféru

Nejzajímavější tvrzení se netýká samotného laseru, ale softwaru. Esh-Tech říká, že systém tisíckrát za sekundu snímá obraz a hledá takzvaná atmosférická okna, krátké momenty, kdy turbulence mezi laserem a cílem klesne a paprsek projde s menšími ztrátami. Pulzy se pak neposílají v pevném rytmu, ale posouvají se o desítky milisekund, aby trefily vhodnější okno. Podle rozhovoru v EDR Magazine může čekání 50–60 ms na lepší druhý pulz zlepšit účinek o více než 50 %.

Zní to elegantně. Ale je třeba dodat, že jde výhradně o tvrzení firmy a jejího CEO. Nezávislé střelecké testy, vojskové hodnocení ani recenzovaná studie zatím veřejně neexistují. Firma nezveřejnila ani typ laseru, vlnovou délku nebo optickou účinnost, tedy parametry, bez nichž nelze údaje nezávisle přepočítat.

Kolik skutečně stojí jeden zásah

Energetická matematika dává za pravdu levnému zásahu, ale jen v úzkém smyslu. Při odběru 4 kW a době zásahu 1–2 sekundy spotřebuje systém zhruba 1,1 až 2,2 watthodiny. Při českém průmyslovém tarifu je to řádově setiny haléře. I při vojenských nákladech na generátor jde o tisíciny až setiny koruny za elektřinu.

Jenže celkové náklady na jeden sestřel zahrnují amortizaci systému, senzory, chlazení, servis a integraci do velení. Tuto cenu firma nezveřejnila. Tvrdí pouze, že celý systém stojí asi čtvrtinu ceny srovnatelného kontinuálního laseru. Bez konkrétních čísel je to neověřitelné marketingové tvrzení. Řečeno přímo: elektřina na zásah je skutečně za pár korun (a méně), ale to není totéž co cena za sestřelený dron.

DroneLight versus zbytek světa

DroneLight nevstupuje na prázdné hřiště. Izraelský Rafael už v prosinci 2025 předal armádě Iron Beam, stokW systém s dosahem do 10 km, schopný ničit rakety, minometné střely i drony. Tentýž Rafael nabízí lehčí Lite Beam v 10kW třídě na 3 km. Raytheon má 10kW a 50kW varianty HELWS, BlueHalo staví LOCUST X3 s 20–35 kW proti malým dronům a Rheinmetall škáluje moduly HEL od 10 do 100 kW v rámci systému Skynex.

Kam tedy DroneLight patří? Nikam z výše uvedeného. Podle nás je jeho skutečná ambice jinde: obsadit mezeru posledního kilometru u manévrujících jednotek, kde je raketa příliš drahá, velký laser příliš těžký a radiofrekvenční rušení stále méně spolehlivé proti novým typům dronů včetně těch řízených optickým vláknem. Pokud se parametry potvrdí, největší změnu nepřinese síla paprsku, ale poměr mobilita–cena–rychlost proti masovým levným cílům.

Co to znamená pro českou obranu

Armáda České republiky téma protidronové obrany řeší aktivně. Strakoničtí vojáci na cvičení Tobruq Arrows 2026 testovali obranu proti dronům různými zbraňovými systémy, 43. výsadkový pluk zavádí vlastní FPV drony a konference protivzdušné obrany 2026 explicitně označila bezpilotní prostředky za jednu z rozhodujících hrozeb. Česko zároveň jedná s Izraelem o systému SPYDER a buduje vícevrstvou protivzdušnou obranu.

DroneLight by koncepčně mohl doplnit nejkratší vrstvu, ochranu jednotek nebo infrastruktury proti levným FPV kvadrokoptérám. Esh-Tech veřejně nejmenuje žádného konkrétního zákazníka z NATO, ale vystavení s německým FFG v Paříži a opakované zmínky o evropském a americkém trhu jsou jasným signálem exportní ambice. CEO mluví o prvním operačním systému na podzim 2026 a desítkách kusů na začátku roku 2027; harmonogram je ale zatím čistě firemní a pohyblivý.

Jedno je jisté: válka na Ukrajině ukázala, že dron za pár tisíc korun dokáže vyřadit techniku za desítky milionů. DroneLight nabízí lákavou odpověď, levný kinetický zásah bez munice. Teď ji musí dokázat mimo firemní prezentace.