Jednání o největší exportní zakázce na stíhačky Rafale v historii narazila na spor o to, kdo smí rozhodovat, jaké zbraně letoun ponese.
Dne 12. února 2026 indická Defence Acquisition Council schválila zahájení přímých jednání s Dassault Aviation o 114 kusech Rafale pro indické letectvo. V květnu byl finalizován požadavek na nabídku, podpis smlouvy se čeká ještě v tomto fiskálním roce. Jenže mezi Novým Dillí a Paříží se otevřela propast, která může celý obchod pohřbít dřív, než na něm uschne inkoust. Nejde přitom o peníze ani o počet kusů. Jde o něco, co obě strany považují za svou suverenitu, a co ani jedna nechce vydat z rukou.
Dva druhy suverenity, jeden letoun
Indie požaduje takzvanou integrační autonomii: právo samostatně připojit na Rafale domácí střely, senzory a datalinky, aniž by pokaždé musela žádat Dassault o svolení. K tomu potřebuje přístup k dokumentaci rozhraní mezi systémy letounu, v technickém žargonu jde o ICD (Interface Control Documents). Nejde o kompletní zdrojový kód řídícího softwaru, jak se občas zjednodušeně píše. ICD popisuje, jak spolu komunikují jednotlivé subsystémy: radar se zbraňovým počítačem, elektronický boj s datalinkem, senzory s kokpitem.
Pro Francii je ale i tato „mírnější“ varianta citlivá. ICD odkrývá architekturu celého stroje, a kdo ji má, rozumí logice, na které Rafale stojí. A právě tady vstupuje do hry Rusko.
Ruská stopa, která Paříž znervózňuje
Indie chce na nové Rafale integrovat mimo jiné střely BrahMos, nadzvukové protilodní a pozemní rakety vyráběné v indicko-ruském společném podniku indické DRDO a ruské NPO Mašinostrojenija. Pokud by se na integraci BrahMosu do Rafale podílely týmy napojené na tento společný podnik, rozšířil by se okruh lidí, kteří přijdou do styku s citlivými parametry francouzského letounu.
Přímý důkaz, že Paříž oficiálně odmítla poskytnout ICD kvůli riziku úniku technologií do Moskvy, ve veřejných zdrojích chybí. Zákulisní zprávy indických médií ale opakovaně zmiňují právě tuto bezpečnostní obavu jako hlavní překážku. A Rusko v příběhu figuruje ještě jednou, jako alternativa. Indické zdroje připomínají, že Moskva Novému Dillí nabízí stíhačku páté generace Su-57. Není to reálná náhrada Rafale, ale jako vyjednávací páka na Dassault funguje.
Co je ve hře: čísla a kontext
Pro pochopení váhy sporu stačí pár srovnání:
- Indie má dosud objednáno 36 Rafale pro letectvo a 26 Rafale Marine pro námořnictvo, celkem 62 kusů.
- Nový program na 114 strojů by objem téměř ztrojnásobil. Indické zdroje odhadují hodnotu zakázky na zhruba 3,25 lakh crore rupií, tedy v přepočtu přes 900 miliard Kč.
- Dassault měl ke konci roku 2025 v portfoliu 220 Rafale k dodání a plánuje zvýšit výrobu na 4 letouny měsíčně.
- V Hajdarábádu už Dassault s indickou Tatou staví linku na trupové sekce Rafale, až 2 kompletní trupy měsíčně od fiskálního roku 2028.
Nejde tedy jen o nákup hotových strojů. Program počítá s tím, že 92 ze 114 kusů se bude montovat v Indii. Právě proto je pro Dillí integrační autonomie tak zásadní; bez ní by indické továrny skládaly letoun, jehož „mozek“ by nadále ovládal výhradně Dassault. A to se příčí politice Átmanirbhar Bhárat, indické doktríně obranné soběstačnosti, která prostupuje každý velký zbrojní kontrakt.
Proč by měla Kyjev zajímat indická hádka
V listopadu 2025 podepsali Volodymyr Zelenskyj a Emmanuel Macron deklaraci, která Ukrajině otevírá cestu k pořízení až 100 Rafale F4 do roku 2035. Krátkodobě Kyjev počítá s F-16, první belgické kusy se čekají ještě letos. Rafale je horizont třicátých let.
A právě tam se indický spor stává relevantním. Při tempu 4 letouny měsíčně představuje 114 indických kusů zhruba 28 měsíců výrobní kapacity. Pokud by jednání s Indií zkolabovala, Dassault by nemusel tak agresivně navyšovat výrobu a mohl by dříve zařadit do fronty jiného zákazníka. Nešlo by o přesměrování „indických letadel“ na Ukrajinu, většina z nich se měla stavět v Indii. Šlo by o uvolnění výrobních slotů ve francouzských závodech a o menší politický tlak na Paříž při rozhodování, komu dát přednost.
Podle nás je ale důležitější signál politický než průmyslový. Pokud Francie ukáže, že je ochotná nechat velký kontrakt padnout kvůli ochraně svých technologií, posílí tím důvěryhodnost nabídky směrem k Ukrajině i dalším evropským partnerům. Zpráva by zněla: Rafale není na prodej komukoli za jakýchkoli podmínek.
Vyjednávací taktika, nebo skutečný kolaps?
Smlouva na 114 kusů zatím podepsaná není, existuje schválení programu, finalizovaný požadavek na nabídku a probíhající jednání. Znaky vyjednávací taktiky jsou zřejmé: obě strany mají silnou motivaci obchod uzavřít, průmyslová infrastruktura se už buduje a námořní kontrakt na 26 Rafale Marine z dubna 2025 ukazuje, že Francie je ochotná na část technologických transferů přistoupit. Znaky reálného rizika jsou ale stejně zřejmé: spor se týká přesně toho bodu, který je pro indickou doktrínu nejcitlivější, a Paříž zatím neukázala ochotu ustoupit.
Mezitím Washington v únoru 2025 oznámil přezkum politiky k případnému prodeji stíhaček páté generace Indii. F-35 není na stole, ale dveře se pootevřely. A Dillí umí počítat s více kartami najednou.
Výsledek jednání nerozhodne jen o tom, kdo dodá Indii stíhačky. Rozhodne o tom, kde v moderním zbrojním obchodě končí právo výrobce chránit svou technologii, a kde začíná právo zákazníka rozhodovat o vlastní obraně.