Ztráta, jaká Ukrajinu hodně bolí. MiG-29 se ztratil z radarů během bojové mise. Pilot se na poslední chvíli katapultoval

Ta noc nebyla klidná. Rusko vyslalo na ukrajinské území 129 útočných dronů, Poltavská oblast patřila mezi opakovaně hlášené cíle a vzdušné síly nasadily do obrany všechno, co měly k dispozici: raketové systémy, elektronický boj, mobilní palebné skupiny i stíhačky. Někdy po půlnoci se jeden z MiGů-29 přestal ozývat. Operátoři na zemi ztratili kontakt, letoun zmizel z radarů. Pilot stačil zatáhnout za madlo katapultážního sedadla. Ráno Vzdušné síly Ozbrojených sil Ukrajiny potvrdily, že stroj je ztracený a příčiny vyšetřují.

Co znamená „ztratil se z radarů“

Formulace zní dramaticky, ale ve vojenské terminologii má konkrétní obsah. Operátoři přestali přijímat signál z transpondéru letounu a ztratili s pilotem rádiové spojení. V praxi to může znamenat zásah protivníkem, kritickou technickou závadu nebo kombinaci obojího. Vzdušné síly zatím žádnou z variant veřejně nepotvrdily, vyšetřování běží.

Jisté je jediné: letoun se na základnu nevrátil. Pilot se po katapultáži spojil s pátrací a záchrannou skupinou a byl převezen do zdravotnického zařízení k vyšetření. Diagnóza ani podrobnosti o jeho stavu zveřejněny nebyly. Že přežil, je v kontextu noční mise nad aktivní bojovou zónou samo o sobě dobrá zpráva. Ale stroj je pryč.

Proč každý ztracený MiG bolí dvojnásob

Podle veřejného přehledu FlightGlobal World Air Forces 2026 disponovalo ukrajinské letectvo na začátku roku 44 aktivními MiG-29 a devíti cvičnými kusy. Po této ztrátě lze horní strop odhadnout na 43 aktivních strojů, a skutečný počet plně bojeschopných letounů bude s největší pravděpodobností ještě nižší. Část strojů je vždy v údržbě, část čeká na náhradní díly, část rotuje mezi základnami.

Flotila v nízkých desítkách nemá žádný bezpečnostní polštář. Každá jednotlivá ztráta znamená o jednu směnu méně, o jeden odchyt méně, o jednu hlídku nad ohroženým regionem méně. A červen 2026 přinesl už druhou veřejně potvrzenou ztrátu pilotovaného bojového letounu; 16. června spadl bombardér Su-24M. Dvě ztráty za jedenáct dní jsou silným signálem provozního i bojového opotřebení letectva, které válčí nepřetržitě od února 2022.

MiG-29 jako tažný kůň, který měl být dávno v důchodu

Nejbolestivější na celém incidentu není jen jeden ztracený trup. Je to fakt, že Ukrajina musí sovětské MiGy-29 držet v první linii i v létě 2026, kdy už paralelně buduje západní letectvo kolem F-16.

Čísla mluví jasně:

• MiG-29: 44 aktivních kusů (FlightGlobal 2026)
• F-16A: 25 aktivních kusů, dalších 35 objednaných
• Su-24, Su-25, Su-27: stále v inventáři, stále létají bojové mise

Ukrajinské ministerstvo obrany popisuje F-16 jako zásadní modernizační milník: přesnější údery, lepší interoperabilita s NATO, moderní avionika. Jenže 25 strojů nemůže nahradit celou sovětskou flotilu. Americká agentura DSCA schválila v květnu 2025 balík výcviku a podpory F-16 za zhruba 7,5 miliardy korun, Nizozemsko v únoru 2026 oznámilo dodávku simulátorů, munice a náhradních dílů a výslovně uvedlo, že bývalé nizozemské F-16 jsou ukrajinským letectvem „plně využívány“. Program běží, ale je to maraton, ne sprint. Výcvik pilotů, budování logistického zázemí, certifikace zbraňových systémů, to všechno zabere měsíce a roky. Mezitím musí MiGy létat.

Český a polský kontext: čí investice spadla?

Přirozeně se nabízí otázka, zda ztracený stroj byl jedním z darovaných MiGů. Polsko oficiálně potvrdilo, že Ukrajině v letech 2023–2024 předalo deset stíhaček MiG-29, k tomu 44 střel vzduch-vzduch a přes 16 tisíc náhradních dílů k různým systémům. Polské MiGy jsou součástí ukrajinského parku, ale bez znalosti trupového čísla nelze říct, že právě tento kus byl polský.

A co Česko? Ministerstvo obrany ČR v únoru 2023 odtajnilo souhrn pomoci, který zahrnuje kategorii „letecká technika – 4 kusy“. Vláda ale veřejně komunikovala především dodávky bojových vrtulníků, nikoli stíhaček MiG-29. Armáda ČR následně obdržela od Spojených států jako kompenzaci vrtulníky H-1. Česká letecká pomoc Ukrajině se tedy veřejně váže k vrtulníkům, ne k MiGům.

Na úrovni celé flotily ale platí: ať už ztracený stroj pocházel odkudkoli, každý darovaný MiG prodlužuje dobu, po kterou Ukrajina dokáže bránit vlastní nebe. A každá ztráta tu dobu zkracuje.

Obrana nekončí jedním letounem

Důležité je říct, co tato ztráta neznamená. Neznamená díru v obraně Poltavska. Ukrajinská protivzdušná obrana je vrstvená: pozemní systémy Patriot, NASAMS a S-300, elektronický boj, bezpilotní prostředky, mobilní palebné skupiny. Té noci všechny tyto složky pracovaly současně a z 129 útočných dronů byla většina zneškodněna.

Riziko je jinde. Je pomalejší, méně viditelné, ale o to zákeřnější: postupné ztenčování sovětské flotily v situaci, kdy západní náhrada ještě nedorostla do plné síly. Ukrajina dnes provozuje dvě letectva najednou, staré sovětské a rodící se západní. Obě potřebují piloty, techniky, díly, munici. Obě potřebují čas, kterého je ve válce vždycky nejméně.

Pilot MiGu-29, který se v noci na 27. června katapultoval nad Poltavskem, je naživu. Jeho stroj ne. A právě ten poměr, zachráněný člověk, ztracený letoun, který není čím nahradit ze dne na den, vystihuje dilema, ve kterém se ukrajinské letectvo nachází.