„Je to pat. Čína nedokáže dobýt Tchaj-wan, v dohledné době se to nezmění,“ mají jasno Američané

Blair svou tezi publikoval na konci června 2026 v eseji pro prestižní Foreign Affairs pod názvem „The Mirage of China’s Military Edge“. Načasování nebylo náhodné. Jen pár dní předtím Tchaj-wan zahájil pětidenní cvičení okamžité bojové připravenosti, při kterém jeho armáda poprvé systematicky nacvičovala scénář, kdy se běžné čínské manévry bez varování změní v ostrý útok. Průlivem zrovna proplula nejnovější čínská letadlová loď. Napětí v regionu stoupalo. A právě do této atmosféry vstoupil admirál ve výslužbě s provokativním tvrzením: panika je přehnaná, protože mezi schopností škodit a schopností dobýt zeje propast, kterou Peking zatím nedokáže překlenout.

Dvě zcela odlišné schopnosti

Jádro Blairovy argumentace stojí na rozlišení, které se v debatách o Tchaj-wanu často zamlžuje. Čína bezpochyby umí ostrov masivně poškodit: raketovými údery, kyberútoky, blokádou námořních tras, dronovými roji. Dokáže ho zastrašovat, diplomaticky izolovat, ekonomicky svírat. To všechno jsou reálné a rostoucí hrozby.

Jenže dobýt a udržet ostrov s 23 miliony obyvatel, hornatým terénem a 130 kilometrů širokým průlivem je operace jiné kategorie. Pentagon ve svém prosincovém China Military Power Report z roku 2025 výslovně konstatoval, že čínské námořnictvo „téměř jistě nemá dostatečnou konvenční námořní a vzdušnou přepravní kapacitu pro rozsáhlý obojživelný útok na Tchaj-wan“ a že Peking stále výrazně nerozšiřuje flotilu tankových výsadkových lodí ani středních vyloďovacích plavidel. Obojživelná invaze přes Tchajwanský průliv by patřila k nejsložitějším vojenským operacím v dějinách, a Čína na ni podle amerických odhadů prostě není připravená.

Proč technologie hrají pro obranu

Blair ve své eseji zdůrazňuje, že moderní vojenské technologie dnes paradoxně nahrávají spíš bránícímu se ostrovu než útočníkovi. Levné autonomní systémy (útočné drony, barážující munice, bezpilotní hladinová i podmořská plavidla) dramaticky zdražují každý pokus o přepravu vojsk přes průliv. Americký think-tank CNAS v únoru 2026 rozpracoval koncept vrstvené obrany „hellscape“, která počítá s mobilními pobřežními protilodními střelami, minami, klamavými cíli a rozptýlenou přesnou palbou.

Tchaj-wan sám investuje do asymetrické obrany. V roce 2024 věnoval na obranu 2,5 % HDP a při červnových cvičeních 2026 poprvé ostře nasadil raketomety HIMARS. Logika je prostá: útočník musí překonat průliv, vylodit se na plážích a udržet zásobovací linky pod neustálým tlakem. Obránce potřebuje „jen“ způsobit, aby cena invaze převýšila jakýkoli představitelný zisk. A právě tuto rovnici levné autonomní systémy posouvají stále víc ve prospěch obrany.

Pat neznamená klid

Bylo by ovšem naivní číst Blairovu analýzu jako důvod k úlevě. Pat v jeho pojetí znamená, že ani jedna strana nemá rozhodující převahu: Peking neumí ostrov spolehlivě dobýt, ale Tchaj-pej s Washingtonem neumějí spor definitivně uzavřít. Status quo drží vzájemné odstrašení, a to je ze své podstaty křehké.

Čísla to potvrzují. Podle Pentagonu čínská armáda v roce 2024 provedla kolem Tchaj-wanu 38 společných bojových patrol a čínské válečné lodě se pohybovaly v okolí ostrova 46 % dnů v roce. Na konci prosince 2025 Reuters popsal dosud největší čínské manévry kolem ostrova, včetně scénáře rychlého odříznutí vnější podpory. Tlak roste rok od roku. A Blair sám připouští, že Čína může Tchaj-wan „kdykoli masivně poškodit“, jen ho zatím neumí obsadit.

Právě proto admirál varuje před alarmismem stejně ostře jako před lhostejností. Přehnané prognózy o blížící se invazi podle něj mohou odradit Tchaj-wan a jeho spojence od společné přípravy a zároveň povzbudit Peking v přesvědčení, že jeho vojenská převaha je už politicky uznaným faktem. Obojí destabilizuje.

Co to znamená pro Česko

Tchajwanský průliv se může zdát daleko, ale jeho ekonomický dosah sahá až do českých továren. Tchajwanský TSMC vyrábí přes 90 % světových špičkových logických čipů. Evropský automobilový průmysl přitom podle české Národní polovodičové strategie tvoří 37 % celkové poptávky po čipech v Evropě. A český autoprůmysl? Tržby 1,57 bilionu korun, export přes 1,3 bilionu. Jakýkoli vážný konflikt v průlivu, i „pouhá“ blokáda bez jediného výstřelu, by zasáhl dodavatelské řetězce v měřítku, vedle kterého by covidový nedostatek čipů vypadal jako drobná nepříjemnost.

Česká republika přitom drží politiku jedné Číny a s Tchaj-wanem rozvíjí neoficiální ekonomické, kulturní a vědecké kontakty. Evropská unie se staví proti jednostranné změně status quo silou. Tchaj-wan ale nespadá pod článek 5 NATO, česká pozice je tedy politická a ekonomická, nikoli smluvně vojenská.

Dlouhá hra bez data konce

Blairova esej není osamělým hlasem. Už v červnu 2022 Foreign Affairs publikoval analýzu s tezí, že Peking „stále hraje dlouhou hru“ a není připraven k bezprostřední invazi. Rok 2027, který Čína spojuje s mezicílem modernizace armády, alarmisté často čtou jako téměř pevné datum útoku. Pentagon ale ještě v prosinci 2025 popisoval strukturální slabiny invazního scénáře. Nic v dostupných zdrojích nenasvědčuje tomu, že by se invazní mezera měla v nejbližších letech rychle zavřít.

Největší riziko dnes neleží v naplánované invazi, ale v nehodě: chybné kalkulaci během cvičení, eskalaci blokádního scénáře nebo politické provokaci, která jednu ze stran donutí jednat dřív, než zamýšlela.

Tchajwanský průliv zůstává šachovnicí, na které obě strany drží silné figury, ale žádná z nich nemá mat. Dokud to tak bude, pat trvá. A právě jeho udržení, ne jeho prolomení, je dnes hlavní starostí Washingtonu, Pekingu i Tchaj-peje.