Nejsilnější letectvo světa? Americká flotila F-35 je k smíchu, bojovat zvládne pouze 15 %. Oprava potrvá 5 let

Nejdražší zbrojní program v dějinách lidstva stojí na papíře skvěle: přes 800 amerických strojů, dvacet partnerských zemí, stealth technologie páté generace. Jenže když americký Úřad pro vládní odpovědnost (GAO) 11. června 2026 zveřejnil svou nejnovější auditní zprávu, čísla vyprávěla jiný příběh. Průměrná plná bojová připravenost celé americké flotily F-35 klesla na 24,6 %. U námořní varianty F-35C, kterou provozuje US Navy, to bylo pouhých 15,3 %, při cíli 58 %. Americké letectvo zůstává bezpochyby nejsilnější vzdušnou silou planety, ale jeho vlajková loď má motor, který zaskřípal.

Co vlastně znamená „bojovat zvládne jen 15 %“

Klíčové je rozlišit dva ukazatele, které Pentagon sleduje. První je mission capable rate (MC), tedy podíl času, kdy letoun dokáže vzlétnout a splnit alespoň jednu ze svých přidělených bojových úloh. Druhý, přísnější, je full mission capable rate (FMC), tedy podíl času, kdy stroj zvládne všechny přidělené mise současně. Titulkových 15 % se vztahuje právě k FMC u námořních F-35C. Neznamená to, že 85 % letounů stojí v hangáru a nedokáže se ani odlepit od země. Znamená to ale, že jen zlomek flotily je v daném okamžiku připraven plnit kompletní spektrum úkolů, pro které byl navržen, od průniku do silně bráněného vzdušného prostoru přes elektronický boj až po přesné údery.

Čísla napříč variantami vypadají takto:

Flotilní průměr MC dosáhl 44,1 %, což zní lépe, ale stále je hluboko pod minimem, které si jednotlivé složky stanovily. Ani jeden typ amerického F-35 nesplnil vlastní cíl. A pro kontext: podle starší zprávy GAO z října 2024 nesplnil v roce 2023 cíl bojové připravenosti ani jeden z patnácti sledovaných typů amerického taktického letectva, včetně F-16C nebo F/A-18E/F Super Hornet. Problém je tedy širší, ale u F-35 bolí nejvíc, protože jde o stroj, na kterém stojí budoucnost celé aliance.

Proč nejdražší stíhačka světa nemá náhradní díly

Lockheed Martin F-35A Lightning II je jednomotorový stealth víceúčelový bojový letoun páté generace. Pohání ho motor Pratt & Whitney F135 o tahu přibližně 191 kN s přídavným spalováním, maximální rychlost dosahuje přes Mach 1,6 (zhruba 1 975 km/h) a bojový dosah se pohybuje kolem 1 100 kilometrů. Vnitřní zbraňová šachta pojme řízené pumy i střely vzduch-vzduch typu AIM-120 AMRAAM. Na papíře je to technologický zázrak: senzorová fúze, distribuovaný aperturní systém DAS, integrovaný elektronický boj. Jenže právě ta složitost je kořenem problému.

Americké ozbrojené síly léta nakupovaly nové stroje rychleji, než budovaly opravárenské a logistické zázemí. GAO tento vzorec popisuje opakovaně od roku 2014 a v červnu 2026 eviduje celkem 46 doporučení, z nichž bylo k březnu téhož roku plně splněno pouhých čtrnáct. Příčiny se vrší:

• Nedostatek náhradních dílů. Už v roce 2019 GAO uváděl nevyřízených asi 4 300 komponent čekajících na opravu a průměrnou dobu depotní opravy přes 188 dní. Perutě si braly díly z jiných letadel (takzvaná kanibalizace) více než šestkrát nad cílovou úroveň.
• Omezená průmyslová kapacita. Depotní opravny nestíhají, organická údržba na základnách je podfinancovaná a technická dokumentace pro mechaniky často chybí nebo je utajená.
• Koroze a inspekce. Námořní varianty F-35B a F-35C operují v agresivním prostředí palub letadlových lodí; korozní kontroly a následné opravy dále prodlužují dobu, kdy stroj stojí.
• Neúčinné pobídky. GAO uvádí, že dodavatel od roku 2020 inkasoval stovky milionů dolarů na motivační platby za zlepšení připravenosti, ale systém pobídek nepřinášel požadovaný efekt.

Ostuda tedy nespočívá v samotném letounu. F-35 zůstává technologicky nejpokročilejším sériově vyráběným bojovým strojem na světě. Spočívá v tom, že nejdražší letecký program v historii, s celkovými životními náklady odhadovanými na desítky bilionů korun, papírově nedokáže držet připravenost, kterou od něj Pentagon čekal.

Pět let a 330 miliard korun navíc

Vedení programu (Joint Program Office, JPO) v říjnu 2025 spočítalo, že k dosažení alespoň přijatelné připravenosti bude ve fiskálních letech 2026–2031 potřeba dodatečných 13,7 miliardy dolarů, tedy zhruba 330 miliard korun nad původní plán. Rozpad investice vypadá přibližně takto: asi 7,3 miliardy dolarů na náhradní díly a materiál, asi 3,1 miliardy na rozšíření depotních kapacit a asi 3,3 miliardy na provoz a údržbu. Cíl je ambiciózní: do roku 2030 zvednout flotilu na 80 % MC a 65 % FMC. Samo vedení programu tím přiznává, že dnešní stav je hluboko pod funkčním normálem.

K tomu přistupuje druhý rozměr oněch „pěti let“, modernizace Block 4. Ta měla být původně hotová v roce 2026 a přinést desítky nových schopností v oblasti radarů, elektronického boje, komunikace i integrace zbraní. Hardwarový základ pro ni, označovaný TR-3, se ale potýká s vážnými softwarovými problémy: nestabilita systémů, potíže s radarem i kokpitovými displeji. Do května 2025 Pentagon převzal 174 letounů s hardwarem TR-3, ovšem pouze v takzvané nebojové konfiguraci, tedy pro výcvik, nikoli pro boj. Přebíraly se hlavně proto, aby na stojánkách výrobce neleželo přes sto hotových, ale softwarově nedokončených strojů. Zredukovaný Block 4 (už jen podmnožina původních 66 plánovaných schopností) má být dokončen nejdříve v roce 2031. Některé schopnosti se odsouvají ještě dál.

Co to znamená pro Česko a NATO

Česká republika si pořídí 24 kusů F-35A. Smlouvu podepsalo ministerstvo obrany v lednu 2024, první stroje mají do Česka dorazit v roce 2031 a plná operační schopnost je plánována na rok 2035. Ministerstvo argumentuje tím, že po roce 2040 bez páté generace nepůjde plnit alianční závazky a že F-35 bude nosnou platformou celé Aliance. Data GAO tuto strategickou logiku neruší: F-35 zůstává jedinou sériově vyráběnou západní stealth stíhačkou páté generace a alternativa v podobě Eurofighteru Typhoon nebo Gripenu E generační skok nenabízí. Zvyšují ale tlak na realistické plánování servisních nákladů, infrastruktury a výcviku.

Pro NATO jako celek je situace znepokojivá, ale nikoli katastrofální. Flotilní MC amerických F-35 na úrovni 44,1 % znamená, že stovky strojů stále létají a plní úkoly. Globální program eviduje přes 1 335 dodaných letounů pro dvacet zemí. A hlavně: přímé srovnání s konkurencí kulhá, protože pro ruský Suchoj Su-57 (Felon) ani čínský Čcheng-tu J-20 (Mighty Dragon) neexistují veřejně ověřitelná data o bojové připravenosti srovnatelná s americkým auditem GAO. Rusko navíc podle dostupných odhadů provozuje maximálně nízké desítky Su-57, zatímco Čína sice J-20 vyrábí rychleji, ale o reálné disponibilitě její flotily se můžeme jen dohadovat. Paradoxně je tak F-35 v nevýhodě hlavně v transparentnosti: u amerického programu přesně víme, jak hluboký je problém, zatímco u konkurentů nikoli.

Letoun není špatný, systém kolem něj ano

Připravenost amerických F-35 klesá od roku 2020, kdy varianta A dosahovala FMC kolem 54 %. Za pět let spadla na 28,5 %. Námořní F-35C u Navy se propadla z 6,4 % na 15,3 %, tedy paradoxně mírně vzrostla, ale z tak nízké základny, že je to stále katastrofa. Washington o problému ví roky. GAO řeší údržbu F-35 soustavně od roku 2014, zprávy z let 2019, 2022 a 2024 popsaly díly, opravy, motory i klesající připravenost jako systémový problém. Nejde o žádné nové odhalení, jde o chronické selhání, které se teprve teď začíná řešit s odpovídajícím rozpočtem.

Při hrubém přepočtu 24,6 % FMC na flotilu přesahující 800 amerických strojů vychází, že plně bojeschopných je v daném období zhruba 200 letounů. I to je víc, než kolik bojových letounů páté generace má zbytek světa dohromady. Jenže pro zemi, která si nárokuje globální vzdušnou dominanci, je to málo. A pro spojence, kteří na americkou sílu spoléhají (včetně Česka), je to varování, že i nejlepší technika je jen tak dobrá jako logistika, která ji drží ve vzduchu.