„Moskva má vše pod kontrolou. Válka vstupuje do závěrečné fáze,“ hlásají Rusové, kteří nestačí počítat mrtvé

Dne 28. června 2026 usedl Vladimir Putin před kamery ruské státní televize a řekl něco, co by ještě před rokem neřekl: ukrajinské drony způsobují v Rusku „určitý nedostatek“ pohonných hmot. Vzápětí ale dodal, že problém není kritický a stát ho zvládá. Ve stejném vystoupení mluvil o „konečném osvobození Donbasu a Novorossije“, jako by válka směřovala k rozhodujícímu zlomu ve prospěch Moskvy. Jenže data z fronty i z ruského vnitrozemí vyprávějí jiný příběh. Příběh armády, která postupuje nejpomaleji za tři roky, země, kde se na pumpách přiděluje benzin na litry, a režimu, který před zářijovými volbami do Státní dumy potřebuje udržet iluzi kontroly za každou cenu.

Benzin na příděl: co znamená „nekritický“ nedostatek

Slovo „nekritický“ zní uklidňujícně. V praxi ale vypadá tak, že podle mapování Mediazony platila ke konci června omezení prodeje pohonných hmot v 56 ruských regionech, od limitů na množství tankovaného paliva po úplné zákazy prodeje do kanystrů. Data agentury Reuters ukazují, že ruská produkce benzinu klesla v červnu meziročně zhruba o 25 %, přičemž vnitřní deficit vůči letní poptávce dosáhl asi 20 %.

Problém přitom není v nedostatku surové ropy. Rusko ji stále těží ve velkém. Úzkým hrdlem se stalo zpracování. Ukrajinské drony systematicky zasahují rafinérie a výsledek je vidět v číslech: denní produkce benzinu spadla na přibližně 90 tisíc tun, což nestačí pokrýt ani civilní spotřebu, natož armádní logistiku. Kreml reaguje tak, jak autoritářské režimy reagují vždy, administrativním přerozdělováním. Prioritu dostává armáda a státní sektor, běžní občané stojí ve frontách.

Rafinérie u Moskvy a most na Krymu

Dva červnové zásahy ilustrují rozsah ukrajinské kampaně lépe než jakékoli souhrnné statistiky. 16. června zasáhl dron moskevskou rafinérii Gazprom Něfť, největší zpracovatelský závod v celém moskevském regionu. Podle zdrojů Reuters poškodil primární destilační jednotku, která tvoří 53 % kapacity závodu. Provoz byl zastaven, opravy mají trvat měsíce. Hlavní město Ruska tak přišlo o klíčový zdroj paliva přímo za svými hranicemi.

O týden později Ukrajina ohlásila zničení železničního mostu přes Severokrymský kanál u Razdolného. Nešlo o symbolický cíl; most sloužil jako jedna z hlavních zásobovacích tepen pro okupovaný Krym. Podle analýzy OSW tyto údery systematicky narušují logistické spojení poloostrova s pevninou a zvyšují náklady na udržení ruské vojenské přítomnosti. Ukrajina tak vede paralelní válku: jednu na kontaktní linii, druhou hluboko v ruském týlu.

Fronta, která se téměř zastavila

Kremelský narativ o rozhodujícím tažení naráží na tvrdou realitu map. Květen 2026 přinesl podle OSW nejmenší ruské územní zisky za celé tři roky plnohodnotné války. A červen nepřinesl zásadní obrat. Analytický přehled Russia Matters ukazuje, že zatímco mapa DeepState eviduje pomalý, ale pokračující ruský postup, mapa ISW za poslední čtyři týdny do 23. června zaznamenala dokonce čistou ztrátu ruského území.

Ruská armáda, která měla být druhou nejsilnější na světě, postupuje tempem stovek metrů za den, a to za cenu obrovských lidských ztrát. Mediazona k 19. červnu 2026 jmenovitě potvrdila 227 700 mrtvých ruských vojáků. Vyšší odhad stejného projektu ve spolupráci s Meduzou mluví o 352 000 mrtvých za čtyři roky války. Kreml tato čísla nezveřejňuje. Prokremelské kanály typu Extrakt na Telegramu sice přiznávají tlak na palivový trh i fronty na čerpacích stanicích, ale okamžitě dodávají, že Rusko „neztrácí strategickou iniciativu“. Jenže strategická iniciativa, při které armáda ztrácí území a země přiděluje benzin, vypadá jinak, než jak ji Kreml prodává.

Volby v září a cena iluze

Kontext, který celou situaci zostřuje, je politický. Prezidentským dekretem ze 16. června 2026 byly vyhlášeny volby do Státní dumy na 20. září. Putin potřebuje do té doby udržet obraz funkčního státu, který směřuje k vítězství. Nedostatek benzinu v 56 regionech tento obraz komplikuje. Ne nutně tak, že by hrozil okamžitý otřes režimu; ruský autoritářský systém má nástroje na potlačení nespokojenosti. Ale kumulativní efekt je reálný: lidé, kteří stojí fronty na pumpy, hůř věří narativu o závěrečné fázi vítězné války.

Ukrajina si je tohoto tlaku zjevně vědoma. Její dronová kampaň není chaotická, ale cílená na maximalizaci ekonomických a politických nákladů. Podle ukrajinských státních zdrojů je 95 % dronů pořizovaných pro ozbrojené síly domácí výroby, za necelých pět měsíců roku 2026 bylo dodáno 485 tisíc bezpilotních systémů a roční kapacita průmyslu přesahuje 8 milionů FPV dronů. Slabinou zůstává závislost na dovážené elektronice a optice, ale o nedostatku prostředků k pokračování kampaně zatím nelze mluvit.

Co to znamená pro Česko

Přímý dopad na české pumpy je omezený. Česko dokáže podle vlády pokrýt celou roční potřebu ropy západní cestou přes ropovod TAL a není odkázané na ruské dodávky z Družby. Nepřímý efekt ale existuje: nervozita na evropských trzích s ropnými produkty se může propisovat do velkoobchodních cen, a tedy i do koncových cen pohonných hmot. Nejde o fyzický výpadek, ale o tržní signál.

Z pohledu NATO zůstává linie stabilní; spojenci poskytují 99 % vojenské pomoci Ukrajině a rámují ji jako reakci na ruskou agresi. Eskalační riziko roste spíš v rovině vedlejších přelivů (chyb dronů, kyberútoků, sabotáží) než v podobě přímého střetu s Aliancí.

Kreml tvrdí, že má vše pod kontrolou a válka míří k závěru. Čísla říkají, že kontrola znamená přídělový systém na benzin a závěr znamená nejpomalejší postup za tři roky při stovkách tisíc mrtvých. Mezi těmito dvěma verzemi reality se odehrává léto 2026, a zářijové volby do Dumy ukážou, kterou z nich ruská společnost ještě dokáže spolknout.