„Putin nechal vypracovat plán útoku na Kyjev,“ varuje Syrskyj. K tomu ale potřebuje Bělorusko, které se bojí Zelenského

Oleksandr Syrskyj to řekl 30. června v rozsáhlém rozhovoru pro TSN: Putin uložil ruskému generálnímu štábu vypracovat několik variant útočné operace ze severu, přičemž jedna z nich počítá s využitím běloruského území a s cílem obsadit Kyjev. Nejde o uniklý ruský dokument ani o zachycený rozkaz, jde o tvrzení muže, kterého Zelenskyj při jmenování v únoru 2024 označil za nejzkušenějšího ukrajinského velitele a který řídil obranu Kyjeva i charkovskou protiofenzívu. Když varuje on, nejde o komentátorský odhad. Jde o operační hodnocení z nejvyšší úrovně ukrajinského velení. Syrskyj ale zároveň dodává něco, co dramatický titulek snadno přehlédne: za nejpravděpodobnější nepovažuje běloruskou osu, nýbrž útok z ruské Brjanské oblasti směrem na Černihiv. Cílem takové operace by nebylo dobytí hlavního města, ale natažení fronty a odčerpání ukrajinských záloh z jiných úseků. Kyjevský scénář přes Bělorusko je tedy reálný plán, ale jeho spuštění závisí na jednom klíčovém faktoru.

Proč Moskva potřebuje Bělorusko

Geometrie je nekompromisní. Běloruská hranice leží od Kyjeva necelých 150 kilometrů vzdušnou čarou. V únoru 2022 právě odtud proudily ruské kolony směrem na hlavní město, a právě tam se zastavily v logistickém chaosu. Přesto zůstává běloruský koridor pro jakýkoli vážný pokus o tlak na Kyjev nejkratší a nejpřímější cestou. Alternativa, nástup z Brjanské oblasti, vede přes Černihivskou oblast, kde je terén členitější a vzdálenost ke Kyjevu podstatně delší. Syrskyj proto rozlišuje dvě roviny hrozby: brjanský směr jako reálnější omezenou operaci s cílem roztáhnout frontu a běloruský směr jako strategicky nebezpečnější, ale podmíněný souhlasem Minsku.

Analytik Arťom Šrajbman v květnové studii pro Carnegie Endowment připomíná, že Bělorusko pro Kreml není jen tranzitní koridor. Rusko tam už drží část taktických jaderných zbraní, nasadilo systém Orešnik a v květnu 2026 obě země spustily společná cvičení zaměřená na použití jaderných prostředků. Bělorusko je zkrátka vojensky aktivní platforma Kremlu, ne neutrální kulisa.

Proč se Minsk zdráhá

A přesto Lukašenko brzdí. 25. června, pět dní před Syrského rozhovorem, běloruský prezident prostřednictvím státní agentury BELTA prohlásil, že se setkal se zástupci Zelenského a že Bělorusko nechce být „vtaženo do války“. Dodal sice, že Minsk bude „po boku Ruska“, ale samotná formulace o nechtěném zatažení do konfliktu je signál, a to signál adresovaný nejen Kyjevu, ale i vlastní veřejnosti.

Co za tím stojí? Především Zelenského ultimátum z 20. června. Ukrajinský prezident tehdy ve večerním projevu jmenoval čtyři konkrétní retranslátory na běloruském území, které podle Kyjeva slouží k navádění ruských úderných dronů, a dal Minsku jasně najevo: buď je odstraníte, nebo si Ukrajina poradí sama. Formulace „Bělorusko se bojí Zelenského“ je redakční zkratka, ale opírá se o reálnou dynamiku. Minsk čelí riziku ukrajinských preventivních úderů na infrastrukturu, která slouží ruské válečné mašinérii. A Lukašenko si pamatuje, jak rychle se v roce 2022 proměnil z „neutrálního prostředníka“ ve spoluviníka invaze.

Mluvčí ukrajinské pohraniční služby Andrij Demčenko k tomu 5. června řekl dvě věci najednou: Rusko se Bělorusko snaží do války vtáhnout, ale na běloruské straně hranice zatím není nové útočné uskupení. Hranice je opevněná, zaminovaná a pod dohledem. Přesun desítek tisíc vojáků a techniky by dnes bylo těžké utajit, a ještě těžší politicky obhájit v zemi, jejíž režim drží moc právě proto, že slibuje stabilitu.

Scénář, ne rozkaz k útoku

Důležité je odlišit dvě věci: plánování a provedení. Generální štáby všech armád světa mají v šuplících desítky scénářů, které nikdy neopustí papír. Že Putin nechal propočítat variantu útoku na Kyjev, neznamená, že zítra vyrazí tanky z Homelské oblasti. Znamená to, že Kreml drží severní osu jako páku na Ukrajinu, na Bělorusko i na západní spojence.

Syrskyj to ví a pracuje s tím vědomě. Když veřejně pojmenuje nejhorší variantu, legitimizuje posilování severního úseku a přípravu záloh. Zároveň tím posílá vzkaz Minsku: víme, co se plánuje, a jsme připraveni reagovat. A připomíná západním partnerům, že severní fronta není „vyřešená“, že Bělorusko zůstává pro Kreml použitelnou platformou, která může kdykoli změnit rovnováhu.

Zelenskyj ostatně severní hrozbu zvedá systematicky. Už 20. května na zasedání Stavky hovořil o pěti scénářích rozšíření války přes sever a o černihivsko-kyjevském směru jako prioritní ose sledování. Syrského rozhovor z 30. června tedy není blesk z čistého nebe, je součástí promyšlené komunikační strategie.

Co to znamená pro Česko a NATO

Případný ruský tlak na Kyjev ze severu by neohrozil Českou republiku přímo, ale zásadně by změnil bezpečnostní dynamiku na východním křídle Aliance. Bělorusko sousedí s Polskem, Litvou a Lotyšskem, tedy se zeměmi, kde NATO udržuje devět mnohonárodních bojových uskupení. České jednotky jsou zapojeny v Lotyšsku, Litvě i na Slovensku. Eskalace na severní ose by zvýšila tlak na celou tuto strukturu.

Česká vláda v lednu 2026 potvrdila pokračování muniční iniciativy pro Ukrajinu, byť s důrazem na financování ze strany spojenců. Ministerstvo zahraničí zároveň deklarovalo pokračování Programu Ukrajina až do roku 2030. Syrského varování na tomto kurzu nic nemění, ale připomíná, proč má smysl v něm pokračovat.

Kyjevský scénář přes Bělorusko dnes zůstává spíš krizovým plánem v šuplíku než rozběhnutou operací. Ale šuplíky se otevírají rychle. A klíč k tomu drží muž v Minsku, který se právě teď snaží sedět na dvou židlích, a obě se pod ním začínají hýbat.