„Sankce nás měly zruinovat. Za 5 let jsme ale zbohatli o 37 % a předběhli celou Evropu,“ smějí se Rusové

Dne 30. června 2026 zveřejnila švýcarská banka UBS svůj každoroční Global Wealth Report. O den později se na webu RIA Novosti, vlajkové zpravodajské značky státní skupiny Rossija Segodňa, objevil článek s triumfálním tónem: průměrné bohatství na dospělého Rusa vzrostlo mezi lety 2020 a 2025 o 37 procent, víc než v jakékoli jiné evropské zemi. Sankce prý selhaly, Západ se přepočítal. Číslo 37 procent přitom v reportu UBS skutečně stojí. Problém není v tom, že by si ho RIA vymyslela. Problém je v tom, co zamlčela.

Co přesně měří těch 37 procent

UBS počítá takzvané čisté jmění na dospělého: finanční aktiva plus nefinanční aktiva (typicky nemovitosti) po odečtení dluhů. Růst o 37 procent je vyjádřen v rublech a očištěn o inflaci. Nejde o mzdy, nejde o HDP, nejde o kupní sílu vůči euru nebo dolaru. Jde o jednu úzkou statistickou metriku, která říká, jak se změnil průměrný majetek.

A právě slovo „průměrný“ je klíčové. Průměr zvedne nahoru i hrstka extrémně bohatých lidí, zatímco medián, tedy hodnota uprostřed, která lépe odráží situaci typického obyvatele, může zůstat téměř na místě. UBS to sama v reportu zdůrazňuje: graf pro Rusko ukazuje, že mediánové bohatství rostlo výrazně pomaleji, zhruba kolem deseti procent. Rozdíl mezi průměrem a mediánem je obrovský.

Kdo v Rusku skutečně zbohatl

Odpověď nabízí samotná studie UBS, jen je potřeba nalistovat správnou stránku. Rusko má podle reportu Giniho koeficient majetkové nerovnosti 0,82, druhý nejvyšší na světě, hned za Spojenými arabskými emiráty. Jinými slovy: bohatství je v Rusku soustředěno v rukou extrémně úzké vrstvy.

Další číslo to potvrzuje. V roce 2025 přibylo v Rusku téměř 22 tisíc nových dolarových milionářů, meziročně o 5,2 procenta víc. Statistický průměr roste, protože bohatí bohatnou. Běžný Rus, který splácí hypotéku a nakupuje v supermarketu za ceny rostoucí rychleji, než připouští oficiální statistika, z toho nevidí nic.

Jak Rusko „předběhlo“ Evropu, a co to znamená

V téže metrice UBS skončilo za Ruskem Chorvatsko s růstem 29 procent a Norsko se 27 procenty. Na opačném konci žebříčku se ocitla Velká Británie s propadem o 23,2 procenta, Nizozemsko ztratilo přes 14 procent, Francie necelých pět. Česko se podle mapy v reportu pohybuje v pásmu růstu od jednoho do dvaceti procent; přesné číslo UBS nezveřejňuje.

Jenže srovnávat tyto údaje jako důkaz ekonomického vítězství nedává smysl. UBS měří v domácí měně, takže kurzový efekt je odfiltrován. Země s odlišnou strukturou aktiv, jinou mírou zadlužení a jiným inflačním prostředím prostě vycházejí jinak. Sama UBS výslovně upozorňuje, že pořadí podle průměrného bohatství, mediánového bohatství a HDP na dospělého se liší, a při přepočtu přes kupní sílu by se změnilo znovu. Evropa navíc prochází vlastním nákladovým prostředím: ECB v červnu 2026 zvýšila sazby a čeká v eurozóně inflaci tři procenta při růstu pouhých 0,8 procenta.

Proč se ruská ekonomika nezhroutila, a proč to neznamená úspěch

Mezinárodní měnový fond v dubnu 2026 popsal mechanismus takzvané „počáteční odolnosti“: Rusko těžilo z příznivého šoku v podmínkách obchodu (vysokých cen energií) a rychle přeorientovalo ekonomiku na válečný režim. To udrželo agregátní čísla nahoře. Jenže tatáž zpráva MMF dodává, že tato fáze přešla do vyšší inflace, kapacitních limitů a nedostatku pracovní síly.

Světová banka pro roky 2025 a 2026 čeká v Rusku průměrný růst pouhých 1,3 procenta ročně. Důvody? Vyšší náklady financování, přísnější sankce a nižší ceny energií. Formulace „sankce nefungují“ se s těmito prognózami těžko slučuje.

Co RIA zamlčela, a proč to dělá

RIA Novosti vzala reálný datový bod a zasadila ho do rámce, který původní zpráva nejenže nepodporuje, ale přímo vyvrací. UBS neříká, že sankce selhaly. UBS říká, že průměrné bohatství v Rusku statisticky vzrostlo, a zároveň ukazuje, že za tím stojí extrémní koncentrace majetku u nejbohatších. Nezávislý ruský server The Insider na to upozornil ve své analýze hned 1. července 2026.

Účel je přitom zřejmý. Narativ „sankce nezabraly“ je pro Kreml strategicky cenný, doma i navenek. Doma posiluje legitimitu válečného kurzu, navenek má oslabit politickou vůli Západu sankce udržovat. Jenže Rada EU pět dní před publikací reportu UBS, 25. června 2026, sankce proti Rusku prodloužila o další rok, do 31. července 2027.

Číslo 37 procent existuje. Důkaz o zbohatnutí Rusů z něj ale udělat nelze, leda že by člověk přestal číst na správném místě. A přesně to RIA Novosti udělala.