„Ruské vítězství je nevyhnutelné,“ směje se Putin, zatímco se mu ekonomika i fronta hroutí pod rukama

Inscenovaný rozhovor s kremelským reportérem Pavlem Zarubinem, sjezd vládní strany Jednotné Rusko a setkání ministra obrany s vybranými vojenskými blogery, to všechno proběhlo během 48 hodin na přelomu června a července 2026. Putin v nich budoval obraz nevyhnutelného vítězství: Západ prý jen předstírá ukrajinské úspěchy, a pokud by Ukrajina opravdu vyhrávala, stačilo by „počkat“. Jenže otevřená data a satelitní mapování ukazují něco podstatně jiného. Ruský postup se za rok zpomalil na zlomek dřívějšího tempa, palivová krize zasáhla víc než polovinu ruských regionů a Kreml sám musel přiznat problém, který měl zůstat za zavřenými dveřmi. Demonstrativní sebejistota, s níž Putin tyto skutečnosti odmávl, připomíná spíš politické divadlo před zářijovými volbami do Státní dumy než realistické hodnocení situace.

Fronta, která se nehýbe, navzdory Putinovým číslům

Nejnápadnější rozpor mezi Putinovou rétorikou a realitou leží přímo na mapě. V rozhovoru z 28. června Putin tvrdil, že ruské síly obsadily 96 % Kostjantynivky, pronikly do Oleksijevo-Družkivky, vstoupily k Dobropillji a téměř obklíčily ukrajinské jednotky u Borové. Hodnocení ISW z 29. června tyto nároky systematicky rozebírá, a výsledek je drtivý:

• Kostjantynivka: ISW odhaduje ruskou přítomnost na 36,98 %, tedy ani ne na dvou pětinách města.
• Oleksijevo-Družkivka: Ruské síly se nacházejí přibližně 7 km od města, o vstupu nemůže být řeč.
• Slovjansk a Kramatorsk: Putin uváděl vzdálenosti 8–9 km a 4 km; ISW pracuje zhruba s 19 km a 14 km.
• Kupjansk: Putin líčil téměř hotové sevření; ISW konstatuje, že Rusové nemají konsolidované pozice ani v samotném Kupjansku, ani v Kupjansk-Vuzlovém.
• Lyman: Putin mluvil o vyčištěné většině města; ISW vidí ruskou přítomnost na 4,3 %.

K 29. červnu ISW nezaznamenal žádný potvrzený posun, ani ruský, ani ukrajinský. A čísla za celý červen jsou ještě výmluvnější. Průměrné denní územní zisky Ruska klesly z 16,65 km² v srpnu 2025 na pouhý 1,01 km² v červnu 2026. Za první pololetí roku 2026 Rusko získalo jen 28,43 % území oproti stejnému období roku 2025. Cena za každý čtvereční kilometr přitom dramaticky vzrostla: v červnu 2026 připadalo na jeden obsazený kilometr zhruba 1 298 ruských padlých a raněných. Před rokem to bylo asi 68. Fronta se nehroutí ve smyslu celoplošného kolapsu ruských pozic, hroutí se ale narativ o plošném, nezadržitelném postupu, který Putin prodává domácímu publiku.

Benzín, který chybí víc než tanky

Zatímco Putin před kamerami mluvil o vojenských úspěších, musel ve stejném rozhovoru poprvé veřejně přiznat „určitý deficit“ pohonných hmot. Podle agentury Interfax to spojil s ukrajinskými údery na energetickou infrastrukturu a okamžitě dodal, že deficit „není kritický“. Data říkají něco jiného.

Rosstat prostřednictvím RBC uvádí, že produkce ropných produktů v Rusku v květnu 2026 meziročně klesla o 13,5 %. Vláda zřídila krizový štáb, přesouvá zásoby odhadované na 1,7 milionu tun benzínu a zvažuje dovoz paliv, pro největšího světového exportéra ropy situace přinejmenším paradoxní. Agentura AP popisuje, že do konce června nějakou formu přídělů či omezení zavedla více než polovina ruských regionů. Fronty u čerpacích stanic, omezení pro zemědělce v době sklizně, zdražování dopravy.

Plastický detail z ISW: přeprava nákladu po trase M-14 mezi Ruskem a okupovaným Krymem kvůli ukrajinským úderům zdražila na 260 až 500 tisíc rublů za jednu cestu. Logistické zázemí války se prodražuje způsobem, který Kreml nedokáže skrýt za žádnou rétoriku o nevyhnutelném vítězství. Putin palivovou krizi přiznal právě proto, že ji přestal být schopen ignorovat; příliš mnoho Rusů ji zažívá každý den u pumpy.

Volby jako důvod k divadlu

Načasování Putinovy sebejistoty není náhodné. 28. června se v Moskvě konal XXIII. sjezd Jednotného Ruska, který odstartoval kampaň před volbami do Státní dumy plánovanými na 18.–20. září 2026. Strana se poprvé od roku 2007 otevřeně označila za „prezidentovu stranu“, propojila podporu Putina se symbolem „Z“ a do čela kandidátky postavila loajalisty: ministra zahraničí Lavrova, moskevského starostu Sobjanina nebo válečného reportéra Poddubného.

Souběžně ministr obrany Bělousov 29. června jednal s předem vybranými vojenskými blogery. ISW to čte jako kurátorování „povolené“ kritiky: blogeři směli mluvit o slabinách protivzdušné obrany nebo dronových útocích, ale současně mají pomáhat šířit Putinův obraz masivních frontových zisků. Vypustit páru u témat, která bolí obyčejné Rusy, a neotevřít frontu tam, kde narativ nejvíc drhne, u skutečné mapy bojiště. Celý víkend tak fungoval jako koordinovaná informační operace: rozhovor pro televizi, stranický sjezd, setkání s blogery. Tři kanály, jedna zpráva: válka je pod kontrolou, vítězství je na dosah, hlasujte pro nás.

Mír v nedohlednu, a co to znamená pro Česko

Putin ve stejném rozhovoru implicitně odmítl dva nové ukrajinské návrhy příměří: vzájemné zastavení hlubokých úderů a omezení bojů mimo čtyři anektované oblasti. Oba smetl s argumentem, že by Ukrajině daly „záchranu“ a prostor k přesunu sil. Znovu veřejně trval na maximalistických cílech: konečném obsazení celého Donbasu a takzvané Novorossije. Šance na smysluplné diplomatické jednání se tím krátkodobě zhoršily.

Pro Česko je ruská palivová krize přímou hrozbou jen omezeně. Od dubna 2025 je země poprvé v historii zásobována výhradně neruskou ropou přes západní trasy TAL a IKL; v roce 2025 šlo touto cestou 92,3 % veškerého dovozu, jak uvádí statistika MPO. Nepřímý vliv přes globální cenu ropy existovat může, ale přímý vztah „ruská pumpa, česká pumpa“ už neplatí. Bezpečnostní rozměr je ale jiný: Bezpečnostní strategie ČR označuje Rusko za zásadní hrozbu, vláda letos přijala nový akční plán proti hybridním hrozbám a Vojenské zpravodajství zasahovalo proti kybernetické infrastruktuře skupiny APT28 napojené na ruskou vojenskou rozvědku GRU. I oslabené Rusko zůstává aktivní hrozbou, jen ji řeší jinými nástroji než tanky.

Putin zní nejsebejistěji právě ve chvíli, kdy doma krizově manažuje válku přes příděly benzínu, loajální blogery a volební mobilizaci. Čísla z fronty i z rafinerií ale ukazují totéž: cena za každý další metr ukrajinské půdy roste a Kreml ji stále hůř dokáže skrývat za úsměv před kamerou.