Špionážní síť v srdci EU, která zůstala bez trestu: Orbánovské Maďarsko roky posílalo tajné informace Lavrovovi

Příběh má dvě vrstvy, které se v čase překrývají a dohromady skládají obraz, jaký nemá v dějinách Evropské unie obdobu. Na jedné straně stojí síť civilní zahraniční rozvědky Information Office (IH), která nejméně od roku 2013 operovala přímo z maďarského Stálého zastoupení při EU. Na druhé straně uniklé nahrávky telefonátů ministra zahraničí Pétera Szijjártóa se Sergejem Lavrovem, v nichž maďarský diplomat referuje o průběhu uzavřených unijních jednání a nabízí zaslání dokumentu přes ambasádu v Moskvě. Mezi oběma vrstvami leží logická, byť dosud ne jediným důkazem prokázaná trasa: informace sebrané v Bruselu putovaly do Budapešti, a z Budapešti dál na východ.

Jak fungovala bruselská síť

Podle rozsáhlé investigace portálu Direkt36 z října 2025 operativci IH pracovali pod diplomatickým krytím přímo v budově maďarského zastoupení při EU. Jejich cíle byly konkrétní: maďarští občané zaměstnaní v institucích EU, lidé, kteří měli přístup k interním dokumentům, jednacím pozicím a personálním vazbám uvnitř Komise i Rady.

Metody připomínaly klasickou zpravodajskou práci:

• Opakované neformální schůzky v kavárnách a restauracích kolem bruselské čtvrti Schuman.
• Profilování kontaktů, dotazy na kolegy a jejich politické postoje.
• Nabídky kariérní pomoci, financí a v nejtvrdší variantě pokus o podpis verbovacího dokumentu pro „tajného spolupracovníka“.

Agresivnější fáze nastala po roce 2015, kdy zastoupení vedl Olivér Várhelyi, pozdější eurokomisař. Z Budapešti podle zdrojů přicházely úkoly s krátkými termíny. Cíl byl jasný: dát Orbánově vládě předstih před kroky Bruselu. Jeden z popsaných operativců po působení na zastoupení dokonce přešel jako „národní expert“ do bezpečnostní jednotky EU, detail, který ukazuje, jak hluboko mohl průnik sahat.

Od Bruselu k Lavrovovi

Samostatně, ale v přímé návaznosti, zveřejnily investigativní portály VSquare a partneři na jaře 2026 uniklé záznamy telefonátů Szijjártóa s Lavrovem. Maďarský ministr v nich neposkytoval jen zdvořilostní briefingy. Koordinoval s Moskvou pokusy o vyškrtnutí ruských oligarchů ze sankčních seznamů EU, referoval o tom, co se probíralo na uzavřených jednáních, a nabídl zaslání dokumentu přes maďarskou ambasádu v Moskvě.

Povaha onoho dokumentu zůstává nejistá; vysoce postavený unijní činitel odhadl, že šlo zřejmě o již veřejný negociační rámec k Ukrajině. Jenže samotná ochota posílat materiály z unijní agendy ruským kanálem mluví jasně. Washington Post v březnu 2026 popsal tyto briefingy jako praxi trvající „roky“.

Naše redakční dedukce je nasnadě: maďarský stát systematicky sbíral informace z unijních institucí a jeho nejvyšší diplomat je následně předával přímo šéfovi ruské diplomacie. Přímý důkaz, že konkrétní zpráva od bruselského operativce skončila na Lavrovově stole, veřejně předložen nebyl. Vzorec chování ale tvoří řetězec, který je těžké vysvětlit jinak.

Proč nikdo nebyl potrestán

V květnu 2026 Evropská komise oznámila uzavření interní prověrky. Mluvčí Balázs Ujvári výslovně řekl, že s nástroji, které má Komise k dispozici, nelze přiřadit odpovědnost nad rámec samotných operativců. Várhelyi nebyl veřejně potrestán. Komise nenašla důkaz, že by se podařilo úspěšně naverbovat jejího zaměstnance. Žádný unijní disciplinární ani politický postih maďarského vedení v této věci neexistuje.

Problém není v absenci pravidel. EU disponuje režimem ochrany utajovaných informací EUCI, principem need-to-know, fyzickou ochranou budov, protiodposlechovými kapacitami i bezpečnostním výborem Rady s forenzní expertizou. Jenže celý tento aparát předpokládá jednu věc: loajalitu členského státu. Když hrozba nepřichází zvenčí od Ruska či Číny, ale zevnitř klubu, mechanismus se zadrhne. EU umí vyhodit ruského diplomata. Vyhodit členský stát z jednací místnosti je politicky téměř nemožné.

Reakce spojenců a praktické důsledky

Že maďarský kanál představuje bezpečnostní riziko, nebylo překvapením pro všechny. Polský premiér Donald Tusk v březnu 2026 řekl, že podezření existovala dlouho. Litevský exministr zahraničí Gabrielius Landsbergis zmínil snahy nebrat Maďary na některá citlivá přípravná jednání už od summitu ve Vilniusu. Když byl šéf NATO Mark Rutte 26. března 2026 na tiskové konferenci tázán na možné úniky z aliančních jednání, odmítl jít do detailů zpravodajských informací.

Praktické důsledky už ale nastaly tiše. Podle zjištění Direkt36 a belgického deníku De Tijd belgická rozvědka dnes sdílí s Maďarskem pouze nízkorizikové výstupy. Maďarsko de facto přestalo být partnerem první kategorie při zpravodajské výměně, ne na základě formálního rozhodnutí, ale prostým úbytkem důvěry.

Co to znamená pro bezpečnost EU

Kauza odhaluje strukturální slepou skvrnu. EU má procedury proti špionáži třetích zemí, ale nemá funkční mechanismus pro situaci, kdy se členský stát sám stane průsakem. Formálně může Komise omezit přístup do svých systémů, neformálně mohou ostatní státy Maďarsko obcházet u citlivých debat. Plošně a preventivně odříznout celý členský stát od všech informací ale nelze; systém na to není stavěný.

Pro Českou republiku to znamená, že české pozice sdílené na uzavřených jednáních EU mohly nepřímo projít maďarským filtrem až do Moskvy. Přímý důkaz o cílení na české zástupce neexistuje, síť verbovala primárně maďarské občany. Riziko ale plynulo ze samotného přístupu k interním materiálům, v nichž se české zájmy přirozeně objevovaly.

Největší špionážní kauza v dějinách EU neskončila odsouzením, sankcí ani vyloučením. Skončila tiskovým prohlášením, že odpovědnost nelze přiřadit dál. Maďarský kanál do Moskvy mezitím fungoval roky, a veřejně doložené záruky, že přestal, zatím nikdo nepředložil.