Nový postrach ruského letectva. Ukrajina představila námořní dron SIRENA, který ruší signál na 30 km a odpaluje Sidewindery

Představte si malé plavidlo bez posádky, které týdny čeká na hladině Černého moře. Nevypadá jinak než desítky dalších ukrajinských námořních dronů, které od roku 2022 potápějí ruské lodě. Jenže tohle plavidlo nese něco navíc: vícepásmovou rušičku schopnou podle vývojářů oslepit nepřátelskou elektroniku v okruhu až třiceti kilometrů a dvojici infračervených střel, které dokážou sestřelit vrtulník nebo nízko letící letoun. Jmenuje se SIRENA a Ukrajina ji v polovině června 2026 představila na stánku státního exportéra Spetstechnoexport na jednom z největších obranných veletrhů světa. V Paříži šlo zatím o fyzický model, ne o sériový produkt. Přesto nejde o pouhý papírový koncept, SIRENA stojí na subsystémech, které firma už má v katalogu, a hlavně na válečné zkušenosti, kterou žádná jiná země na světě s námořními drony nemá.

Trimaran s anténou Starlinku a střelami na zádi

SIRENA je bezpilotní hladinový prostředek v trimaranové konfiguraci: tři trupy vedle sebe zajišťují stabilitu i při vyšším vlnobití a umožňují rychlost až 90 km/h. Podle údajů prezentovaných na Eurosatory 2026 má dron operační dosah 800 kilometrů, výdrž až 24 hodin a užitečné zatížení do 300 kilogramů. Na přídi sedí plochá anténa systému Starlink, vzadu záložní toroidní komunikační anténa. Plavidlo zvládá autonomní, poloautonomní i dálkově řízený režim, a to i bez přímé radiové viditelnosti na operátora.

Srdcem elektronické výbavy je systém Scorpion V5, určený pro elektronický průzkum i aktivní rušení v pásmu 300 až 6 000 MHz. Vývojáři uvádějí efektivní dosah potlačení nepřátelské komunikace, navigačních signálů GNSS a řídicích kanálů dronů až do 30 kilometrů. Scorpion má přitom vytrvalostní parametry, které naznačují roli dlouhodobě číhajícího rušicího uzlu: pohotovostní režim až deset dní, aktivní provoz sto hodin. Proti útočným dronům typu Šáhid-136, íránské konstrukci s rozpětím 2,5 metru, doletem kolem 2 500 km a navigací závislou na GNSS a autopilotech, může být právě takové rušení nad otevřenou vodou mimořádně účinné, protože dron nemá kde se schovat za terén.

Sidewinder z hladiny: jak funguje Sea Dragon

Protivzdušnou roli zajišťuje palubní odpalovací systém Sea Dragon se dvěma lištovými odpalovači LAU-73D Mod 2. Nese dvojici střel AIM-9M Sidewinder, případně ruské R-73; probíhá i integrace modernější verze AIM-9X. Doba připravenosti k odpalu činí 120 sekund, aktivní autonomní režim trvá osm hodin a pohotovostní režim čtrnáct dní. Systém je použitelný do stavu moře 3, tedy při vlnách kolem 1,25 metru.

AIM-9M Sidewinder je infračervená střela krátkého dosahu o hmotnosti zhruba 86 kilogramů, délce 2,87 metru a průměru 127 milimetrů. Podle amerického letectva má celoaspektovou schopnost (dokáže napadnout cíl z libovolného úhlu), vylepšenou odolnost proti infračerveným klamným cílům a bezdýmný raketový motor. V letecké konfiguraci na stíhačce dosahuje dosahu přes 18 kilometrů; v námořní konfiguraci Sea Dragon vývojáři uvádějí 15 kilometrů. Rozdíl je logický: střela startuje z nulové výšky a bez počáteční rychlosti letounu, takže ztrácí kinetickou energii, kterou by jinak dostala zadarmo.

Převod letecké infračervené střely do námořní obrany přitom není v NATO neznámý. Americký systém RIM-116 Rolling Airframe Missile (RAM), nasazený na torpédoborcích třídy Arleigh Burke i na německých fregatách, přímo vychází z komponentů Sidewinderu, používá jeho raketový motor a bojovou hlavici. Rozdíl je v měřítku: RAM sedí na válečné lodi o výtlaku tisíců tun, Sea Dragon na bezpilotním trimaranu. SIRENA tak v principu dělá totéž, jen za zlomek ceny a bez jediného námořníka na palubě.

Proč je SIRENA víc než pařížský model

Skeptik by mohl namítnout, že jde o pouhý exponát z veletrhu. Jenže SIRENA nestojí ve vzduchoprázdnu. Ukrajinská vojenská rozvědka HUR už veřejně připsala námořním dronům řadu zásahů proti leteckým cílům, které ještě před třemi lety nikdo nepovažoval za reálné.

31. prosince 2024 zasáhla Magura V5 střelami R-73 ruský vrtulník Mi-8 u mysu Tarchankut na Krymu. HUR později upřesnila bilanci na dva zničené Mi-8 a jeden poškozený. A šlo dál: podle oficiálního prohlášení rozvědky sestřelila Magura V7 (varianta se dvěma střelami Sidewinder) dva ruské víceúčelové bojové letouny Su-30SM nad Černým mořem. Su-30SM je přitom dvoumotorový stroj o prázdné hmotnosti přes 18 tun s maximální rychlostí kolem 2 120 km/h, tedy kategorie srovnatelná s americkým F-15E. Že ho dokázal ohrozit bezpilotní člun, je samo o sobě průlomové.

Magura V5, předchůdkyně SIRENY v této evoluční linii, měří 5,5 metru, dosahuje rychlosti přes 80 km/h a unese 250 kilogramů nákladu. SIRENA je o generaci dál: větší dolet, delší výdrž, integrované rušení a vlastní radar Pelican V1 pro detekci vzdušných cílů. Podle nás je nejzajímavější právě kombinace všech tří rolí v jednom trupu: rušení, průzkum a bodová protivzdušná obrana. Z malého hladinového dronu se tak stává levný „protivzdušný deštník“ pro pobřeží i pro roje jiných námořních dronů, které samy nesou výbušniny proti lodím.

Český kontext a zájem NATO

Na Eurosatory 2026 vystavovaly i české firmy. RETIA tam měla světovou premiéru systému velení a řízení ReCUBE gbad pro pozemní protivzdušnou obranu a skupina CSG nabízela VSHORAD Module s radarem ReVisor pro detekci malých, pomalých a nízko letících cílů včetně dronů. Přímý protějšek SIRENY, malý námořní dron s kombinací elektronického boje a střel, v českém portfoliu zatím není, ale technologická příbuznost v oblasti senzorů a řízení palby proti dronům je zřejmá.

Širší kontext přidává NATO. Aliance v Baltském moři provozuje program Task Force X-Baltic, v němž flotila bezpilotních hladinových prostředků podle oficiálních údajů zajišťovala srovnatelné pokrytí přibližně za třetinu nákladů oproti fregatám. Aktivita Baltic Sentry využívá námořní drony pro dohled a ochranu podmořské infrastruktury: kabelů, plynovodů, datových spojů. Zatím jde hlavně o průzkum a hlídky. SIRENA by do takového prostředí přidala vrstvu, kterou alianční bezpilotní plavidla dosud nemají: aktivní rušení a schopnost sestřelit nízko letící hrozbu.

17. ledna 2026 navštívil český prezident Petr Pavel základnu HUR, kde mu rozvědka představila rodinu Magura V5, V6 a V7 jako systémy schopné ničit lodě i letectvo protivníka. Pro Česko, které nemá námořnictvo, ale má strategický zájem na bezpečnosti východního křídla NATO, je tahle technologická linie relevantní: ukazuje, jak relativně levné bezpilotní prostředky mění ekonomiku námořní přítomnosti.

Co SIRENA znamená pro ruské letectvo

Pro ruské vrtulníky, hlídkové letouny a útočné drony nad Černým mořem je nebezpečnější než samotná SIRENA už prostá nejistota. Každý malý bezpilotní člun na hladině může být průzkumník, může nést výbušninu proti lodi, a nově může nést i rušičku a střely proti letadlům. Ruský pilot, který dostal rozkaz zaútočit na skupinu ukrajinských námořních dronů, dnes neví, jestli některý z nich nestřelí zpět. Právě tato asymetrie (nutnost počítat s hrozbou, i když není jisté, kde přesně číhá) je podstatou toho, proč se SIRENA může stát problémem dřív, než bude masově nasazena.

Přímý ekvivalent SIRENY, malý bezpilotní hladinový prostředek kombinující elektronický boj a infračervené střely, se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat ani v ruském, ani v čínském arzenálu. Rusko samozřejmě disponuje výkonnými systémy elektronického boje na větších platformách a lodní protivzdušnou obranou na fregatách a korvetách. Jenže fregata stojí stovky milionů dolarů a má posádku desítek až stovek lidí. SIRENA je koncipovaná jako spotřební, rozptýlená a nahraditelná. Ve válce, která trvá už více než čtyři roky a ve které Ukrajina potopila vlajkovou loď ruské černomořské flotily bezpilotním člunem za zlomek její ceny, je to logika, která funguje.

SIRENA zatím nemá veřejně doložený bojový záznam a její sériová výroba nebyla oznámena. Ale totéž platilo o Maguře V5, než z ní vystřelila první R-73 proti ruskému vrtulníku. Ukrajinská cesta od výstavního modelu k bojovému nasazení bývá v této válce překvapivě krátká.