Polská rozvědka varuje: Rusko chystá „zelené mužíčky“ v Pobaltí a testuje, jak daleko může proti NATO zajít

Plukovník Paweł Szota, ředitel Agencji Wywiadu, poskytl koncem června 2026 první rozhovor pro polská média. A řekl v něm věci, které se v ústech šéfa rozvědky slyší zřídka. Rusko podle něj průběžně posouvá hranice toho, co si může vůči Alianci dovolit, a jedním z reálných scénářů je i akce typu „zelení mužíčci“ v Pobaltí, tedy nasazení ozbrojených skupin bez identifikačních znaků, které Kreml může popřít. Nejde o spekulaci novináře. Jde o hodnocení člověka, který má přístup k utajovaným informacím a který se rozhodl s varováním vystoupit veřejně, těsně před summitem NATO v Ankaře.

Co jsou „zelení mužíčci“ a proč se o nich mluví znovu

Pojem „zelení mužíčci“ vstoupil do bezpečnostního slovníku v roce 2014, kdy ozbrojenci v uniformách bez insignií obsadili klíčové body na Krymu. Tehdejší generální tajemník NATO Jens Stoltenberg je později popsal jako personál, který umožnil Moskvě převzít poloostrov a zároveň popírat přímé zapojení ruské armády. Metoda byla levná, rychlá a politicky účinná; než svět zareagoval, Krym byl pryč.

Szota teď říká, že podobný scénář nelze vyloučit v pobaltských státech. Nemluví o konkrétním operačním plánu s datem a cílem, to by ostatně veřejně neprozradil. Mluví o tom, že Agencja Wywiadu považuje za reálné, že Rusko zkusí vážnou provokaci proti některému členskému státu NATO v regionu, a to včetně přechodu hranice popíratelnými silami. Proxy skupiny, wagnerovský model, diverzní jednotky. Cíl není dobýt území. Cíl je zjistit, jestli Aliance odpoví.

Testování pod prahem války

Szotovo varování nezní do prázdna. Pobaltí už dnes čelí tomu, co bezpečnostní analytici nazývají „šedou zónou“, aktivitám, které jsou příliš malé na válku, ale příliš velké na náhodu.

Konkrétní příklady z posledních měsíců:

• Dne 8. května 2026 vstoupily do lotyšského vzdušného prostoru drony z ruského směru. Dva z nich spadly na lotyšském území. Stíhačky NATO Baltic Air Policing musely několik hodin patrolovat východní hranici.
• Lotyšská bezpečnostní služba VDD v lednu 2026 požádala o trestní stíhání osoby, která pro ruskou vojenskou rozvědku GRU sbírala informace o alianční přítomnosti, obranné infrastruktuře a veřejné náladě v Lotyšsku.
• Litevské zpravodajské služby ve své výroční zprávě pro rok 2026 uvádějí, že Rusko aktivně využívá prostředky elektronického boje z Kaliningradu a že zesílené útoky dronů na Ukrajinu vedou k opakovanému narušování litevského vzdušného prostoru.
• Švédská obranná komise ve své červnové mezizprávě varuje před sabotážemi v Baltském moři, kyberútoky a rušením navigačních systémů GNSS.

Szota k tomu dodává klíčovou věc: cena těchto provokací je pro Moskvu minimální. NATO reaguje politicky, ne vojensky. A právě to Rusko povzbuzuje k dalšímu posouvání červených linií.

Proč právě Pobaltí, a proč teď

Estonsko, Lotyšsko a Litva jsou z hlediska článku 5 Washingtonské smlouvy nejcitlivějším prostorem na východním křídle. NATO tam od roku 2017 drží předsunuté bojové skupiny v rámci enhanced Forward Presence, po roce 2022 je dále posílilo. Jakákoli provokace, i omezená, by okamžitě otevřela otázku kolektivní obrany.

A přesně proto je region pro Kreml tak lákavý. Nejde o to dobýt Rigu nebo Tallinn. Jde o to otestovat, zda se třicet spojenců dokáže shodnout na tvrdé odpovědi, když agresor tvrdí, že tam žádné jeho jednotky nejsou. Švédská obranná komise to formuluje systémově: ozbrojený útok na spojence nelze vyloučit a může přijít, pokud Moskva vyhodnotí politické podmínky jako příznivé. Szota je konkrétnější, ukazuje prstem na Pobaltí a říká, že právě tam je prostor, kde i malá akce může mít disproporčně velký politický efekt.

Načasování jeho veřejného varování není náhodné. Rozhovor pro deník Rzeczpospolita vyšel těsně před summitem NATO v Ankaře, v době, kdy se ve veřejné debatě kumulovala varování před hybridními incidenty a kdy pobaltské státy i Polsko zrychlovaly budování fyzické obrany.

Putin jako rukojmí vlastní války

Szota přidává ještě jeden rozměr, který celou situaci činí nebezpečnější. Putin je podle něj uvězněn ve vlastním narativu. Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, měla být rychlou „speciální operací“. Místo toho se proměnila ve vyčerpávající konflikt, z něhož Kreml nedokáže vyjít bez alespoň fasády vítězství. Přiznat porážku je pro Putina vnitropoliticky nemyslitelné. A právě to ho podle šéfa polské rozvědky tlačí ke stále méně předvídatelným rozhodnutím.

Szota v této souvislosti zmiňuje i Bělorusko. Znepokojuje ho postupné podřizování běloruských ozbrojených sil ruskému velení a příprava infrastruktury pro raketový systém Orešnik, balistickou střelu středního doletu, kterou Moskva prezentuje jako zbraň schopnou zasáhnout cíle po celé Evropě a nést konvenční i jaderné hlavice. Putin s Lukašenkem podepsali v prosinci 2024 bezpečnostní dohodu a Lukašenko požádal o rozmístění Orešniku na běloruském území. Samotná příprava a narativ kolem tohoto systému jsou podle Szoty součástí nátlaku, který je třeba brát smrtelně vážně.

Jak se východní křídlo připravuje, a kde je Česko

Pobaltské státy a Polsko nečekají pasivně. Polsko buduje program East Shield, soustavu fortifikací, bariér a obranných pozic na východní hranici. Estonsko, Lotyšsko a Litva společně staví Baltic Defence Line, síť opevnění podél hranice s Ruskem a Běloruskem. Lotyšsko má schválený plán fortifikace a protimobilitních opatření. V lednu 2026 podepsaly tři pobaltské státy dohodu o společném prostoru vojenské mobility (3B Military Mobility Area), která má umožnit rychlejší přesuny sil mezi zeměmi bez byrokratických průtahů. A v červnu 2026 proběhlo v lotyšském přístavu Ventspils rozsáhlé cvičení Windau, při němž VDD simulovala scénáře sabotáže a ozbrojeného útoku na kritickou infrastrukturu za účasti NATO, Polska i Ukrajiny.

Česko v tom není pouhým divákem. Armáda ČR dlouhodobě působí v Lotyšsku v rámci předsunuté přítomnosti NATO a v roce 2026 se české jednotky zapojily do aliančního cvičení Steadfast Dart, které ověřuje aktivaci a přesun sil rychlé reakce podle obranných plánů. České ministerstvo obrany na summitu v Ankaře označilo za priority posílení kolektivní obrany, protidronovou ochranu, logistiku a budování zásob munice, tedy přesně ty schopnosti, které by hybridní scénář v Pobaltí vyžadoval.

Szotovo varování není poplašná zpráva o zítřejší invazi. Je to pojmenování hry, kterou Moskva hraje: levné, popiratelné a stupňované provokace, jejichž cílem není vyhrát bitvu, ale rozložit důvěru v to, že Aliance dokáže odpovědět. Otázka nestojí, zda Rusko zaútočí tankovými kolonami. Otázka zní, zda třicet dva spojenců najde společnou odpověď na muže v uniformách bez insignií, kteří tvrdí, že tam nejsou.