„Rusko nemá čas připravit se na nový obraz nepřátelství na moři.“ Velká Británie mu ukáže, kdo vládne vodám

Britský premiér ve svém projevu k Defence Investment Plan popsal scénu, která zní spíš jako střih z budoucnosti než jako vládní tiskovka: fregata zachytí hrozbu, „například ruskou loď v britských vodách“, a okamžitě vyšle bezposádkové průzkumné prostředky nad i pod hladinu. Žádný osamělý torpédoborec, který musí všechno zvládnout sám. Místo toho síť, v níž posádková loď funguje jako mozek a desítky levnějších dronů jako její oči, uši a pěsti. Přesně tohle je ten „nový obraz nepřátelství na moři“, o kterém mluví i ruští komentátoři, a přiznávají, že na něj nestíhají reagovat.

Konec éry osamělých torpédoborců

Dosavadní páteř britské protivzdušné obrany na moři tvoří šest torpédoborců třídy Daring, známých jako Type 45. Jde o lodě o výtlaku 7 350 tun, délce 152 metrů a rychlosti 30 uzlů s dosahem přes 12 960 km (7 000 námořních mil). Jejich systém Sea Viper dokáže vypustit osm střel za méně než deset sekund a navádět až šestnáct střel současně, radar SAMPSON sleduje hrozby na vzdálenost přes 460 km (250 námořních mil). Jsou to schopné stroje, jenže představují filozofii, která podle Londýna přestala stačit.

Původní plán počítal s jejich náhradou třídou Type 83, tedy opět velkým torpédoborcem. Británie od tohoto záměru ustoupila. Důvod byl dvojí: předchozí model byl podle Defence Investment Plan současně finančně neúnosný a operačně zastaralý. Malý počet velkých posádkových platforem s nedostatečnou investicí do autonomních systémů znamenal příliš mnoho vajec v příliš málo košících.

Common Combat Vessel: mozek hybridní flotily

Nástupce se jmenuje Common Combat Vessel. Přesné technické parametry (výtlak, délku, rychlost, počet vertikálních odpalovacích šachet) britské ministerstvo obrany zatím nezveřejnilo. Zveřejnilo ale něco důležitějšího: roli. CCV má být první britskou „hybridní“ válečnou lodí, řídicím uzlem celé soustavy bezposádkových prostředků a budoucím nositelem námořní integrované protivzdušné a protiraketové obrany i dálkových úderů.

Kolem CCV vzniká ekosystém označený čtyřmi novými typovými čísly:

• Type 91 – bezposádkové raketové platformy
• Type 92 a 93 – podvodní a protiponorkové bezpilotní systémy
• Type 94 – senzorové platformy protivzdušné obrany

Celou soustavu propojuje Maritime Fighting Web, námořní hrana takzvaného Digital Targeting Web, na který jde v rozpočtu 1,8 miliardy liber, plus dalších 420 milionů liber na Digital Backbone. Na drony a autonomní systémy napříč ozbrojenými silami směřuje přes 5 miliard liber. První velké autonomní platformy mají sloužit do roku 2030, samotné CCV od počátku třicátých let. Vyřazování Type 45 začne od roku 2035, poslední kus odejde podle parlamentní odpovědi ministerstva obrany do konce roku 2038. Mezidobí tedy nezůstane bez protivzdušné obrany; na modernizaci Type 45 jde v období do roku 2030 stále 600 milionů liber.

Proč Rusko nestíhá

Ruský komentátor Jurij Barančik na svém Telegramu popsal britský přechod jako zlom mezi „flotilami-platformami“ a „flotilami-sítěmi“. Přiznal, že letadlové lodě, fregaty, torpédoborce i ponorky zůstanou, ale budou muset fungovat jinak. A právě v tom „jinak“ má Moskva problém.

Nikolaj Patrušev už na podzim 2024 veřejně mluvil o nutnosti rozšířit výrobu podvodních dronů a vytvořit jednotné kompetenční centrum. Alexej Čadajev z centra Uškujnik v rozhovoru pro TASS v prosinci 2025 otevřeně řekl, že Rusko v námořní bezpilotní válce za protivníky zaostává. Na veletrhu Fleet 2026 Rosoboronexport vystavoval projekty Breeze, Orkan, BEK-6, MMT-300 a Klavesin-1RE, jenže výstavní exponáty a sériově zavedená schopnost jsou dvě různé věci. Británie má veřejně rozpočtově zakotvený systém systémů s termíny a pojmenovanými platformami. Rusko má fragmentované programy a přiznání, že je nutné teprve začít centralizovat vývoj.

Černé moře přitom už ukázalo, co se stane, když se velká flotila střetne s levnými asymetrickými prostředky. Britská námořní doktrína konstatuje, že Ukrajina kombinací střel a bezposádkových hladinových plavidel prolomila ruskou kontrolu moře a donutila lodě Černomořské flotily stáhnout se do centrální části. Malé autonomní drony poškodily a potopily ruské lodě a výrazně omezily operační dosah celé flotily. A to šlo o improvizované prostředky země, která před válkou námořnictvo prakticky neměla.

Nejde jen o Británii, NATO se mění celé

Podobnou cestu razí i další spojenci. Americké námořnictvo provozuje autonomní plavidla Sea Hunter a Seahawk jako distribuované senzorové platformy a zřídilo jednotku USVRON-1 pro zavádění středních bezposádkových hladinových plavidel do flotily. Německé námořnictvo v únoru 2026 převzalo první velký bezposádkový podvodní systém Blue Whale a na cvičeních REPMUS a Dynamic Messenger testuje integraci dronů do reálných námořních operací.

V Baltském moři se nová logika už uplatňuje. Osm spojenců včetně Polska a Německa se v únoru 2026 dohodlo na rychlejším pořizování technologických schopností pro námořní operace. Alianční operace TFX-Baltic testovala sedmdesát vzdušných a námořních dronů na ochranu kritické podmořské infrastruktury. Česká stopa v tomto ekosystému existuje: podplukovník Jan Štrbík z Armády ČR působí v NATO DIANA jako manažer oblasti autonomie a bezposádkových systémů. Pro Česko bez přístupu k moři je relevance nepřímá, ale zásadní: alianční posily, tok dat, energie i zásobování pro evropské bojiště závisí na zabezpečených námořních trasách.

Kdo dřív propojí síť, ten vyhraje

Vládnutí vodám v jednadvacátém století už není o tom, kdo má největší trup. Je o tom, kdo dřív propojí senzory, efektory a levné bezposádkové nosiče do jedné bojové sítě, kterou protivník nedokáže vyřadit jediným zásahem. Británie tuto transformaci rozpočtově spustila a dala jí termíny. Rusko zatím přiznává, že potřebuje dohánět, a válka na Ukrajině, trvající už přes čtyři roky, mu každý den ukazuje cenu toho zpoždění.