Putin blouznil a označil Su-57 za nejlepší letoun světa. „Asi proto se ho ani neodváží poslat k frontě“

Vladimir Putin vystoupil 5. června 2026 na plenárním zasedání Petrohradského mezinárodního ekonomického fóra a před publikem plným potenciálních obchodních partnerů pronesl větu, která obletěla svět: Su-57 je prý „vynikající, moderní letoun, možná nejpokročilejší na světě v tuto chvíli a nejefektivnější.“ Výrok padl v debatě o vojensko-technické spolupráci s Indií, tedy v momentě, kdy měl maximální exportní dopad. Den předtím se Putin sešel s šéfy světových tiskových agentur v Konstantinovském paláci, i tam se téma ruské vojenské převahy neslo jako červená nit. Jenže mezi superlativem a realitou zeje propast, kterou nezakryje ani sebelepší rétorika.

Třicet kusů proti třinácti stovkám

Nejtvrdší odpovědí na Putinova slova jsou čísla. Podle ročenky FlightGlobal World Air Forces 2026 má Rusko v aktivní službě 30 letounů Su-57 a dalších 46 objednaných. Na druhé straně Atlantiku Lockheed Martin oznámil, že jen za rok 2025 dodal 191 strojů F-35 a globální flotila se blíží 1 300 kusům. Poměr je drtivý:

Lockheed za jediný rok dodá víc strojů, než kolik jich Rusko za celou dosavadní historii programu Su-57 postavilo. Pokud je tohle „nejlepší letoun světa“, pak je to letoun, který svět zatím skoro neviděl.

Proč Su-57 nad Ukrajinou téměř nelétá

Válka na Ukrajině trvá přes čtyři roky a Su-57 v ní hraje, slovy analytiků londýnského think-tanku RUSI, „extrémně okrajovou roli“. Důvody jsou tři a vzájemně se posilují.

Za prvé, třicet kusů je příliš málo na to, aby si Moskva mohla dovolit ztrátu byť jediného stroje. Když v červnu 2024 ukrajinský útok poškodil Su-57 na základně Achtubinsk, analytici to označili za citelný zásah do vzácné flotily. Za druhé, sestřel „nejlepšího letounu světa“ by byl propagandistická katastrofa; zvedl by otázky nad stealth schopnostmi, spolehlivostí i smysluplností celého programu právě v okamžiku, kdy se Kreml snaží stroj prodávat do zahraničí. Za třetí, technická zralost programu zůstává diskutabilní. Britské obranné zpravodajství už v lednu 2023 uvádělo, že mise Su-57 proti Ukrajině pravděpodobně probíhaly z ruského vzdušného prostoru formou odpalů střel dlouhého doletu; žádný hluboký průnik, žádný vzdušný souboj.

Výsledek? Rusko raději nasazuje starší Su-34 a Su-35, které jsou nahraditelné, a Su-57 šetří jako výkladní skříň.

Superlativ jako exportní strategie

Putinova slova o Su-57 nejsou ojedinělý výstřelek. V prosinci 2025 řekl India Today, že tanky T-90 patří „mezi nejlepší na světě.“ O den později, 6. června 2026, na témže fóru prohlásil, že ruské drony jsou „v některých segmentech nejpokročilejší na světě a překonávají zahraniční protějšky.“ Vzorec je zřejmý: maximalistický superlativ je standardní součástí kremelské politicko-průmyslové komunikace, ne výjimečné hodnocení jednoho konkrétního stroje.

U Su-57 má tahle rétorika konkrétní adresáty. Výrok na SPIEF padl při debatě o spolupráci s Indií, která kdysi zvažovala společný vývoj stíhačky páté generace s Ruskem, ale z projektu odstoupila. Alžírsko je podle FlightGlobal prvním exportním zákazníkem se 14 objednanými kusy. Podle nás jde především o udržení prestiže značky na trzích, kde západní alternativy buď nejsou dostupné, nebo jsou politicky komplikované. Putin nepřesvědčuje analytiky z RUSI, mluví k zemím, které si F-35 koupit nemohou nebo nechtějí.

Co na tom záleží České republice

Slabiny Su-57 by mohly svádět k závěru, že ruské letectvo nepředstavuje hrozbu. Jenže RUSI v lednu 2026 varoval, že ruská vzdušná hrozba pro NATO je v některých ohledech vyšší než před rokem 2022, a to díky zkušenějším posádkám, lepší koordinaci a husté síti pozemní protivzdušné obrany. NATO reaguje posilováním východního křídla, nepřetržitým hlídkováním vzdušného prostoru a aktivitou Eastern Sentry.

Česká obranná strategie z roku 2023 označuje Rusko za nejvážnější hrozbu pro bezpečnost země a připouští, že české území může být v konfliktu cílem dálkových zbraní, zpravodajských i sabotážních operací. Problém pro Česko není Su-57 nad Prahou. Jsou to ruské řízené střely, drony a schopnost tlačit na alianční východní křídlo konvenčními i hybridními prostředky, tedy přesně ty nástroje, které Rusko na rozdíl od Su-57 nasazuje bez váhání.

Průmysl, který nestíhá

Za pomalým tempem výroby nestojí jen peníze. Studie RUSI o zranitelnosti dodavatelského řetězce Suchoj odhaluje hlubokou závislost na dovážených čipech, optoelektronických modulech, specializovaných materiálech a západních obráběcích technologiích. Sankce tuto závislost neodstranily, jen ji prodražily a zpomalily. Náhrada za domácí nebo čínské komponenty probíhá nepravidelně, s nutností nových certifikací a bez záruky srovnatelné kvality.

Samotný Su-57 přitom západní analytici řadí do páté generace s výhradami. RUSI ho popisuje jako stroj s vyšším radarovým odrazem než F-22 nebo F-35, který upřednostňuje supermanévrovatelnost před nízkou zjistitelností. V avionice a fúzi senzorů zaostává za americkými vzory. Ruská státní korporace UAC ho v únoru 2026 při předání nové várky hrdě označila za „letoun páté generace“, jenže generační nálepka sama o sobě nezaručuje, že stroj obstojí v prostředí nasycené moderní protivzdušné obrany.

„Nejlepší letoun světa“ tak zatím zůstává strojem, který jeho vlastní armáda chrání před bojem víc než cokoli jiného ve svém arzenálu. A právě to o něm vypovídá víc než jakýkoli Putinův superlativ.