Kreml válku prohrává a ví, že bude ještě hůře – mnohem hůře. Začíná učit děti válčit a ošetřovat raněné

Dne 7. července 2026 šéf ukrajinské vojenské rozvědky Kyrylo Budanov řekl, že válka vstoupila do další eskalace a že k deeskalaci obvykle vede až její „maximalizace“. Tentýž týden ukrajinské drony zasáhly tankery zásobující Krym, Rusko vyhlásilo na poloostrově nouzový stav a Alexandr Novak po schůzce s Putinem zastavil vývoz dieselu do konce července, protože fronty na čerpacích stanicích začaly znepokojovat veřejnost. A právě v této atmosféře, kdy válka prosakuje do ruského zázemí víc než kdykoli předtím, Kreml přichází s plánem, jak válečné dovednosti přesunout ze cvičišť přímo do školních lavic.

Co přesně se mají ruské děti učit

Už od září 2024 je na ruských středních školách povinný předmět s názvem Základy bezpečnosti a ochrany vlasti (ОБЗР). Jeho federální osnova pro desátou třídu vyčleňuje 34 hodin ročně a prakticky celá první polovina kurzu je čistě vojenská. Žáci se učí:

• zacházení se zbraněmi a municí, včetně moderních ručních zbraní,
• ovládání bezpilotních letounů (BPLA) jako prostředku ozbrojeného boje,
• práci s přenosnými radiostanicemi,
• vojenskou topografii a ženijní přípravu,
• první pomoc na bojišti, dvě samostatné lekce věnované taktické medicíně.

Poslední bod stojí za zdůraznění. Nejde o obecnou zdravotní výchovu typu „jak ošetřit odřeninu“. Osnova výslovně říká „první pomoc na bojišti (vojensko-medicínská příprava, taktická medicína)“. Děti se učí ošetřovat raněné v bojových podmínkách.

Návrh z léta 2026 jde ještě dál. Podle ruských médií, která popisují probíhající veřejné připomínkování, chce ministerstvo osvěty ОБЗР rozštěpit na dva samostatné povinné kurzy, počáteční vojenskou přípravu (NVP) a bezpečnost životní činnosti (BŽD). Vojenská složka se tím institucionalizuje jako svébytný předmět. Plný text návrhu se zatím nepodařilo dohledat v otevřených zdrojích, ale směr je jednoznačný: válka dostává ve škole vlastní kolonku v rozvrhu.

Proč právě teď, a proč „bude ještě hůře“

Kreml nemilitarizuje školství z rozmaru. Dělá to ve chvíli, kdy se válka vrací domů.

Ukrajinské údery na tankery zásobující Krym podle Reuters prohlubují palivovou krizi na poloostrově. Budanov otevřeně popisuje, co to znamená pro obyvatele: nedostatek benzinu, velké výpadky elektřiny, opakované problémy s vodou. Na pevninském Rusku situace není o moc lepší; AP cituje Novakovo přiznání, že fronty na čerpacích stanicích vyvolávají obavy veřejnosti, a Peskov po útoku na infrastrukturu plynovodu Blue Stream mluví o ohrožení „kritického mezinárodního energetického systému“.

Budanov zároveň upozorňuje, že podle ruských dokumentů mělo Rusko dosáhnout „připravenosti k vedení akcí“ na začátku roku 2027. I ukrajinská strana tedy čte válku jako minimálně střednědobou. A Kreml zjevně taky, jinak by nepřesouvat válečné kompetence do škol.

Důležitý kontext: tvrzení, že Rusko válku prohrává, neznamená, že jeho armáda stojí před okamžitým zhroucením. Budanov sám říká, že Rusko disponuje „obrovskými“ zdroji a technicky může zopakovat mobilizaci kolem 450 tisíc lidí za rok. Prohrávání je strategické: po více než čtyřech letech plnohodnotné války Moskva nedonutila Ukrajinu ke kapitulaci, čelí úderům na vlastní logistiku a energetiku a místo vítězného konce militarizuje školy a řeší fronty na benzinkách. To není obraz vítězící mocnosti.

Sovětský návrat s moderním nátěrem

Rusko se tu nevrací k něčemu úplně novému. Sovětská NVP existovala jako povinný předmět od roku 1967 do roku 1990 a podle TASS měla dotaci 140 hodin, tedy čtyřnásobek současného ОБЗР. Zahrnovala střeleckou, taktickou, topografickou, zdravotnickou i ženijní přípravu.

Současný návrh se k sovětské logice vrací, ale s jedním podstatným rozdílem: přidává moderní technologie. Explicitní práce s drony a digitální komunikační technikou v sovětských osnovách pochopitelně nebyla. Kreml tak kombinuje starou imperiální tradici s novou válečnou realitou, kde BPLA rozhodují o životě a smrti na frontové linii každý den.

Jak to vypadá jinde v Evropě, a v Česku

Obranné vzdělávání posilují i země NATO, ale v zásadně jiném rámci. Lotyšsko od září 2024 zavedlo povinný středoškolský kurz National Defence Training, který kombinuje občanskou odpovědnost s krizovými dovednostmi. Estonsko má od podzimu 2023 povinnou teoretickou část obranného vzdělávání, praktický kurz zahrnuje i topografii a první pomoc, ale zůstává organizován jako doplňkový modul.

Česko jde ještě opatrněji. Koncepce POKOS 2025–2030 výslovně říká, že „znovuzavedení branné výchovy není plánováno“. Cílem je odolnost, první pomoc a krizová připravenost, nikoli příprava žáků na vojenskou službu. České ministerstvo obrany přitom samo označuje Rusko za nejzávažnější hrozbu pro bezpečnost ČR.

Rozdíl je zásadní. V pobaltských zemích i v Česku jde o budování odolnosti společnosti. V Rusku jde o přímou přípravu na válku, se zbraněmi, drony a taktickou medicínou v osnovách. To není branná výchova. To je válečná mobilizace školství.

Co to znamená pro průběh války

Krátkodobě školní osnovy frontu nezmění. Žádný šestnáctiletý žák zítra nepůjde do zákopu. Ve středním horizontu ale Kreml buduje něco jiného: široký zásobník mladých lidí, kteří přijdou k armádě nebo do paramilitárních struktur se základní orientací v dronech, mapách, rádiové komunikaci a bojištní první pomoci. To snižuje náklady na základní výcvik a (což je možná důležitější) normalizuje válku jako standardní součást vzdělání celé generace.

Stát, který věří ve své brzké vítězství, neučí děti ošetřovat raněné na bojišti. Stát, který se připravuje na dlouhou a bolestivou válku, ano.