Čína je připravena uplatnit nárok na filipínské ostrovy, které nikdy předtím nechtěla. Vyslala tam válečné lodě

Batanské ostrovy leží v Bašijském průlivu mezi severním Luzonem a Tchaj-wanem, malá, řídce osídlená filipínská provincie, o kterou Peking dosud nejevil veřejný zájem. To se změnilo v posledních týdnech. Na univerzitním semináři v Kantonu zaznělo, že souostroví je „přirozeným geografickým prodloužením Tchaj-wanu“, a tedy čínským územím. Současně čínská pobřežní stráž rotuje hlídkové formace ve vodách východně od Tchaj-wanu, tedy v prostoru, který se Batanes přímo dotýká. Nejde o hotovou anexi. Jde o něco, co bezpečnostní analytici znají jako šedozónový tlak, kombinaci právního narativu, mediální kampaně a ozbrojené přítomnosti na moři, která má vytvořit „nový normál“ dřív, než se protistrana stačí bránit.

Co přesně Peking tvrdí a proč právě teď

Spouštěčem nebyla vojenská provokace, ale diplomatický krok. Na summitu 28. května 2026 oznámily Japonsko a Filipíny zahájení jednání o delimitaci výlučné ekonomické zóny a kontinentálního šelfu ve vodách východně od Tchaj-wanu. Peking to interpretoval jako pokus dvou sousedních států rozdělit si prostor, který považuje za svůj.

Odpověď přišla rychle a na několika frontách najednou. 30. června 2026 se na Jinanské univerzitě v Kantonu konal seminář, jehož účastníci formulovali čtyři pilíře údajného čínského nároku na Batanes:

• Geografie: Sever souostroví leží pouhých 99 kilometrů od tchajwanského ostrova Lanyu, zatímco od filipínského Luzonu je vzdálenost větší.
• Historie: Ostrovy měly údajně spadat pod tchajwanskou prefekturu za dynastií Ming a Čching.
• Kultura: Ivatanové, původní obyvatelé Batanes, sdílejí jazykové a kulturní vazby s lidem Tao na tchajwanském ostrově Orchid.
• Smlouvy: Výklad Pařížské smlouvy z roku 1898 má podle čínských akademiků ostrovy ponechávat severně od filipínské hraniční linie podél dvacáté rovnoběžky.

Logika je odvozená: nejdřív musí obstát čínský nárok na Tchaj-wan, a teprve z něj se odvozují Batanes. Právní základ působí ještě slabší než u sporů v Jihočínském moři, kde Čína alespoň operuje s historickou přítomností na útesech a ostrůvcích. Tady staví na řetězci „Tchaj-wan je náš, Batanes patří k Tchaj-wanu, tedy Batanes jsou naše“.

Lodě na moři, víc než akademická debata

Seminář by sám o sobě mohl být pouhou univerzitní kuriozitou. Jenže souběžně s ním se na moři děje něco hmatatelného. Už v první polovině června 2026 spustila čínská pobřežní stráž „speciální námořní operaci“ ve vodách východně od Tchaj-wanu. Tchajwanská pobřežní stráž při ní identifikovala plavidla Chaj-sün 06, Chaj-sün 08, Chaj-sün 09 a Tung-chaj-ťiou 113. 4. července pak čínská pobřežní stráž oznámila rotaci hlídkové formace, loď CCGS Siou-šan převzala patroly po CCGS Taj-šan.

Nejde o torpédoborce ani fregaty čínského námořnictva, jak by si někdo mohl představit pod pojmem „válečné lodě“. Jsou to ozbrojená státní plavidla pobřežní stráže, velká, vybavená děly a schopná projekce síly. Přesně takový nástroj Peking dlouhodobě používá v Jihočínském moři: lodě, které nejsou formálně vojenské, ale dokážou vytlačovat, kontrolovat a zastrašovat. Hranice mezi pobřežní stráží a námořnictvem je v čínském pojetí záměrně rozmazaná.

3. července navíc resortní think-tank pod čínským ministerstvem přírodních zdrojů vydal právní stanovisko, v němž označil japonsko-filipínská delimitační jednání za porušení mezinárodního práva. A stranický deník Global Times začal otevřeně psát o „krocích potřebných k ochraně čínské svrchovanosti“ nad Batanes.

Proč záleží na pár ostrovech v Bašijském průlivu

Batanes nejsou jen tečka na mapě. Leží přesně tam, kde se Jihočínské moře spojuje s Filipínským mořem, na jižním okraji koridoru, kterým by při jakékoli blokádě Tchaj-wanu musela procházet námořní doprava i případná vojenská podpora z jihu a z Pacifiku. Kdo v tomto prostoru prosadí „jurisdikci“, získá schopnost sledovat lodní provoz, komplikovat zásobování Tchaj-wanu a tlačit na celý první ostrovní řetězec.

Podle nás je právě tohle skutečný důvod čínského zájmu. Batanes samy o sobě nemají strategický průmysl ani velkou populaci. Mají ale polohu, která v případě tchajwanské krize rozhoduje.

Jak reagují Filipíny a spojenci

Manila odmítla čínská tvrzení okamžitě a ostře. Filipínský ministr obrany Gilberto Teodoro je označil za „neopodstatněná a absurdní“. Poslanec za provincii Batanes Ciriaco Gato Jr. zdůraznil, že ostrovy jsou nedílnou součástí Filipín a zpochybňování jejich suverenity je nepřijatelné. Reuters zároveň upozornil na důležitý detail: Peking tuto pozici zatím formálně nepodpořil. Oficiální státní nárok vyhlášený diplomatickou nótou neexistuje.

USA, Británie, Francie a Německo už 24. června 2026 společně označily čínské patroly u východního pobřeží Tchaj-wanu za hrozbu pro regionální stabilitu. Washington je popsal jako „hluboce destabilizující“. Samostatné prohlášení výhradně k Batanes ale do poloviny července nezaznělo.

Zajímavou roli hraje i Tchaj-wan. Tchajwanské ministerstvo zahraničí samo upozornilo, že zamýšlená japonsko-filipínská delimitace se překrývá s tchajwanskou výlučnou ekonomickou zónou, a že Peking nemá právo mluvit jménem Tchaj-peje. Tři aktéři, tři odlišné nároky, jeden průliv.

Co může přijít dál

Formalizace čínského nároku by mohla mít několik stupňů: zařazení Batanes do oficiálních čínských map, pravidelné hlídky pobřežní stráže přímo u souostroví, kontroly a obtěžování komerčních i rybářských lodí, pokus zablokovat japonsko-filipínská jednání. Přímá vojenská konfrontace je méně pravděpodobná než postupná „normalizace“ čínské přítomnosti, stejný scénář, jaký Peking roky uplatňuje u Spratlyho ostrovů.

Filipíny mají s USA obrannou smlouvu, která ozbrojený útok na jednu stranu definuje jako útok na obě. Její praktické uplatnění ale závisí na ústavních procesech obou zemí, nejde o automatický vstup do války. Odstrašení existuje, ale jeho síla se měří ochotou ho použít.

Batanské ostrovy se tak stávají novým bodem na mapě čínského šedozónového tlaku. Poprvé nejde o sporný útes nebo umělý ostrov, ale o plnohodnotnou provincii suverénního státu s trvalým obyvatelstvem. Pokud Peking tuto hranici překročí bez odporu, bude těžké říct, kde se příště zastaví.