Rusko nemá šanci zaútočit na NATO, je žalostně slabé. Chybí mu záložníci i protivzdušná obrana

Dne 8. července 2026 vystoupil Saks na estonské veřejnoprávní stanici ERR s hodnocením, které zní téměř neuvěřitelně o zemi s druhým největším jaderným arzenálem na světě: Rusko podle něj není schopné vést konvenční vojenský konflikt proti NATO. Ne proto, že by mu chyběla vůle, ale proto, že mu docházejí lidé, zásoby i schopnost bránit vlastní nebe. Ukrajinské drony a rakety pronikají hluboko na ruské území, zasahují rafinerie i Moskvu, a ruská protivzdušná obrana to nedokáže zastavit. V takové situaci je představa, že by Kreml současně otevřel druhé velké bojiště proti nejsilnější vojenské alianci planety, podle Sakse mimo realitu.

Kdo je Rainer Saks a proč mu naslouchat

Saks není komentátor z Twitteru. Řídil estonskou zahraniční zpravodajskou službu, tedy instituci, která leží na prvním kontaktním bodě mezi NATO a Ruskem. Estonsko sdílí s Ruskem 294 kilometrů hranice a jeho zpravodajci sledují ruské vojenské pohyby s intenzitou, jakou si většina západoevropských zemí nemůže dovolit ignorovat.

Jeho červencový výrok navíc nestojí osamoceně. Už výroční zpráva Estonské zahraniční zpravodajské služby z 10. února 2026, podepsaná současným šéfem služby Kaupem Rosinem, konstatuje, že Rusko nemá v úmyslu vojensky napadnout Estonsko ani jiný stát NATO v příštím roce, a pravděpodobně ani v tom dalším. Saks toto institucionální hodnocení v létě posunul ještě dál: nejde jen o záměr, ale o holou neschopnost.

Tři slabiny, které Rusko svazují

Saksova argumentace stojí na třech konkrétních pilířích, z nichž každý sám o sobě představuje zásadní překážku pro otevření druhého velkého frontu.

Personální krize. Už v dřívějším hodnocení pro ERR Saks uvedl, že ruské ztráty na Ukrajině převyšují náborovou kapacitu. Estonská rozvědka to potvrzuje: počet dobrovolníků klesá, regiony musí za každou cenu plnit náborové kvóty a Moskva sahá k nátlakovým metodám náboru. Pro válku s NATO by Rusko potřebovalo plnou mobilizaci, a tu si Kreml politicky nemůže dovolit, aniž by přiznal, že „speciální vojenská operace“ selhala.

Vyčerpané zásoby. Veškerá dostupná munice, technika a logistika proudí na ukrajinský front. Rusko sice podle estonské rozvědky zvýšilo výrobu dělostřelecké munice od roku 2021 více než sedmnáctinásobně, jenže i tato produkce sotva stačí pokrývat spotřebu jednoho bojiště. Na druhé velké tažení jednoduše nezbývá.

Protivzdušná obrana v troskách. Tohle je možná nejviditelnější slabina. Ukrajinské drony a rakety v červnu a červenci 2026 zasáhly cíle v Moskvě i v ruském týlu. Ukrajinské ministerstvo obrany hlásí od začátku roku přes 800 000 dronových úderů na nepřátelské cíle. Saks to komentuje přímo: ruská protivzdušná obrana „v podstatě nefunguje“ na úrovni, která by byla nutná pro ochranu vlastního území, natož pro projekci síly proti NATO.

Slabost dočasná, ne trvalá

Tady je ovšem zásadní nuance, kterou by bylo nezodpovědné přehlédnout. Saksovo hodnocení popisuje dnešek, ne zítřek. A estonská rozvědka i další evropské zdroje varují, že Rusko pracuje na tom, aby se současná slabost změnila.

Moskva provádí vojenskou reformu, buduje nové bezpilotní jednotky a snaží se obnovit strategické zásoby. Německý vládní materiál ze září 2025 cituje bezpečnostní kruhy, podle nichž by Putin mohl být schopen zaútočit na území NATO nejpozději do roku 2029. Ne že to udělá, ale že by to mohl umět. Rozdíl mezi „nemůže teď“ a „nebude moci nikdy“ je propastný.

Saks sám tento kontrast vnímá. Zatímco konvenční útok považuje za aktuálně nemožný, hybridní operace podle něj probíhají každý den: informační útoky, zpravodajská aktivita, incidenty s drony ve vzdušném prostoru aliančních zemí, sabotáže. Připomíná poškození auta estonského ministra vnitra, výbuch v českém muničním skladu ve Vrběticích i pokus o atentát na šéfa německého zbrojního koncernu Rheinmetall. Rusko nemusí posílat tanky, aby působilo škody.

Co na to NATO a Česko

Aliance na ruskou hrozbu reaguje systémově a bez ohledu na to, zda je přímý útok pravděpodobný dnes, nebo za tři roky. Na východním křídle NATO operuje devět mnohonárodních bojových uskupení, běží aktivita Eastern Sentry a alianční politika integrované protivzdušné obrany klade důraz právě na tento region.

Česko jde stejným směrem. Ministerstvo obrany vyčlenilo na rok 2026 rozpočet 184,7 miliardy korun, tedy zhruba 2,06 procenta HDP. Před summitem NATO v Ankaře česká delegace výslovně označila za prioritu posilování obranných schopností. Armáda ČR cvičí hostitelskou podporu spojeneckých sil na vlastním území a vrchní velitel spojeneckých sil NATO v Evropě při květnové návštěvě Prahy zdůraznil, že riziko už nelze přenášet na ostatní spojence.

Nižší akutní hrozba tedy neznamená menší investice. Právě naopak: okno, ve kterém je Rusko příliš vyčerpané na přímý útok, je přesně ten čas, kdy se dá obrana budovat bez tlaku.

Proč média přesto píší o ruském útoku

Saks má pro alarmistické titulky v západních médiích ostré slovo. Část z nich podle něj přebírá ruské narativy, a tím nevědomky pomáhá informační operaci, jejímž cílem je vrátit Moskvě strategickou iniciativu. Kreml chce, aby se Západ bál; strach paralyzuje rozhodování, podkopává jednotu a odvádí pozornost od skutečných slabin ruské armády.

Rozlišení je přitom jednoduché. Plánovat obranu proti budoucí schopnosti je zodpovědnost. Panikařit kvůli současné schopnosti, která neexistuje, je přesně to, co si Moskva přeje.

Rusko dnes nemá kapacitu zaútočit na NATO. Ale pracuje na tom, aby ji jednou mělo. Okno příležitosti pro západní obranu je otevřené, a každý rok, kdy se nevyužije, ho zužuje.