„Velitele odvolali, Kupjansk se stal hrobem tisíců mariňáků z ukrajinské 39. brigády námořní pěchoty,“ hlásá ruská armáda

Dne 8. července 2026 přinesla Rossijskaja gazeta zprávu, která se rychle rozšířila ruskými kanály: velitel 39. samostatné brigády námořní pěchoty Bohdan Pržehalynskyj byl údajně odvolán z funkce kvůli „katastrofickým ztrátám“ na kupjanském směru. Brigáda prý přišla o tisíce mužů, Kupjansk se stal „hrobem mariňáků“. Zní to jako obraz totálního ukrajinského kolapsu. Jenže když se podíváte na to, odkud tvrzení pochází, co přesně říká a co z něj lze ověřit, obraz se výrazně změní.

Odkud se příběh vzal

Celý narativ má jednu výchozí linku: anonymní „zdroj v ruských silových strukturách“, kterého citovala agentura RIA Novosti už 5. června 2026. Tehdy ruský zdroj tvrdil, že 35. a 39. brigáda námořní pěchoty byly nasazeny na úsek Monačynivka–Nečvolodivka severozápadně od Kupjansku. Jako příčiny údajných těžkých ztrát uváděl řízené letecké pumy FAB-250 a FAB-500, dělostřelectvo a „obrovské množství dronů“.

O měsíc později, 4. července, přidal vlastní číselnou osu náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov při hlášení Putinovi. Podle Interfaxu tvrdil, že od 10. května 2026 bylo na celém kupjanském směru „zničeno“ přibližně 2 500 ukrajinských vojáků, z toho přes 550 příslušníků námořní pěchoty. A konečně 8. července Rossijskaja gazeta přidala tvrzení o odvolání Pržehalinského, opět s odkazem na anonymní zdroj přes RIA.

Žádný z těchto textů nepředkládá seznamy ztrát, jednotkové dokumenty ani vizuální důkazy v rozsahu, který by odpovídal tvrzení o „tisících“ padlých z jedné brigády.

Co je doložené a co ne

Tvrdé boje u Kupjansku jsou reálné. To potvrzuje i ukrajinská strana. Mluvčí Viktor Trehubov 25. května 2026 pro ArmyInform popisoval vysokou intenzitu střetů na levém břehu Oskilu, masivní nasazení dronů a trvalý ruský tlak. Začátkem července pak tentýž zdroj uvedl, že se Rusové snaží rozseknout ukrajinské levobřežní předmostí. Nikdo nepopírá, že kupjanský úsek je krvavý.

Co ale doložené není:

• Odvolání velitele. Ukrajinské veřejné potvrzení neexistuje. Oficiální náborová stránka Vojenského námořnictva ZSU ještě při posledním dostupném crawlu uváděla Pržehalinského jako velitele 39. brigády.
• „Tisíce“ padlých z jedné brigády. Gerasimov mluvil o 2 500 ukrajinských vojácích na celém kupjanském směru a 550 mariňácích, tedy z obou brigád námořní pěchoty dohromady, ne výhradně z 39. brigády. A i tato čísla jsou ruská tvrzení, nikoli nezávisle ověřený údaj.
• Brigádní rozpad ztrát. Veřejné zdroje nedodávají žádnou rozčlenitelnou bilanci, která by umožnila přiřadit konkrétní počet padlých konkrétní jednotce.

Databáze Oryx, na kterou se analytici často odvolávají, eviduje výhradně vizuálně potvrzené ztráty techniky. Personální ztráty touto metodou ověřit nelze.

Proč mariňáci bojují stovky kilometrů od moře

Může zarazit, že námořní pěchota operuje hluboko ve vnitrozemí. Sám Pržehalynskyj to vysvětloval v rozhovoru pro Hromadske Radio v květnu 2025: moderní válka nutí mariňáky plnit klasické pěchotní úkoly na souši stejně jako operace přes vodní překážky. Nasazení u Kupjansku tedy není anomálie, je to běžná praxe konfliktu, kde se elitní jednotky posílají tam, kde je fronta nejtvrdší.

Samotná 39. brigáda vznikla v Oděse v březnu 2022, bojovala v Mykolajivské a Chersonské oblasti a teprve 1. března 2026 byla oficiálně přejmenována z brigády pobřežní obrany na brigádu námořní pěchoty. Proto se v různých zdrojích může objevovat pod dvěma různými názvy, jde o tutéž jednotku.

Jak Moskva z lokálního boje dělá důkaz kolapsu

Tady je jádro celého příběhu. Ruská informační linie funguje podle osvědčeného vzorce: vezme reálně těžký úsek fronty, nafoukne čísla, přidá personální změnu a výsledek prezentuje jako důkaz systémového rozpadu ukrajinské obrany.

ISW a Critical Threats Project tento mechanismus popsaly 3. července 2026 jako součást ruské „kognitivní války“: Putin, Gerasimov a ruské ministerstvo obrany pravidelně zveličují územní zisky i nepřátelské ztráty. Už 16. května 2026 ISW výslovně označil Gerasimovovy výroky o kupjanském směru za nepravdivé a přehnané, a to i ve srovnání s tím, co uváděly ruské ultranacionalistické zdroje. Ukrajinské obranné linie podle této analýzy držely.

Personální změna velitele do tohoto rámce zapadá dokonale. Stačí anonymní zdroj, státní média převezmou, a z lokálního problému, byť reálného, se stane symbol „katastrofy“. Bez ukrajinského potvrzení, bez nezávislých dat, bez ověřitelných čísel.

Jak číst zprávy o ztrátách od jedné válčící strany

Tři základní filtry, které bychom měli aplikovat na každé podobné tvrzení:

• Kdo je původce? V tomto případě anonymní ruský zdroj a ruský generální štáb, tedy přímo válčící strana s motivací prezentovat úspěchy.
• Co je skutečně doložené? Tvrdé boje u Kupjansku ano. Brigádní „tisíce mrtvých“ ne.
• Jaká je metodika? Ruská čísla nejsou podložena ničím, co by šlo nezávisle ověřit. Oryx umí potvrdit zničený tank na fotografii, ne počet padlých v zákopech.

Kupjanský směr je skutečně jedním z nejintenzivnějších úseků fronty a ukrajinské jednotky tam platí vysokou cenu. Ale „hrob tisíců mariňáků z 39. brigády“ není zpráva, je to ruské rámování, které z krvavé reality dělá propagandistický příběh o nevyhnutelné porážce Ukrajiny.