„Vlastní vojáci se obracejí proti Zelenskému,“ šíří Rusové. Útoky na Rusko vyprovokovaly odvetu, která Ukrajinu sráží

Ukrajinská protivzdušná obrana zneškodnila 75 z útočících dronů, přesto zásahy dopadly do deseti lokalit. V Dněpropetrovské oblasti zůstaly tisíce lidí bez proudu, nemocnice přešly na generátory, část měst ztratila centralizovanou dodávku vody. Ještě než se rozednilo, začala ruská státní média šířit tvrzení, že se proti prezidentu Zelenskému obracejí jeho vlastní vojáci. Fyzický úder a psychologická operace přišly ruku v ruce, a právě v tom spočívá jejich skutečný účel.

Co Ukrajina zasáhla v Rusku

Aby bylo jasné, co Moskva označuje za „provokaci“: ukrajinské síly v prvním červencovém týdnu provedly sérii hlubokých úderů na ruské vojensko-průmyslové a ropné cíle. Přímo v noci z 6. na 7. července zasáhly Krasnozavodský chemický závod v Moskevské oblasti, kde se podle ukrajinského generálního štábu vyrábějí mimo jiné termobarické hlavice pro drony typu Šáhed. Podle zdroje z ukrajinské rozvědky byl ve stejnou noc zasažen i Ilský ropný závod v Krasnodarském kraji.

To ale nebyl izolovaný výpad. Podle analýzy varšavského Centra pro východní studia (OSW) Ukrajina v první půli července útočila také na chemický komplex Saratovorgsintez, závod Kupol v Iževsku, podnik Energija v Jelci, objekty v Azovu a Sergijevě Posadu, závod VNIIR-Progress v Čeboksarech, letiště Borisoglebsk a přístav Novorossijsk. Šlo o cílené údery na výrobní a logistické zázemí ruské válečné mašinérie. Moskva potřebovala odpovědět, a odpověděla dvojím způsobem.

Odveta, která sráží ukrajinské zázemí

Ruská odpověď byla širší než jen jedna noc. OSW za období od večera 1. do rána 8. července napočítalo 38 ruských raket a 1 339 dronů vypuštěných proti Ukrajině. Samotná noc 6./7. července nebyla v absolutních číslech rekordní, už 4. července přišel masivní útok 539 drony a 11 střelami mířený hlavně na Kyjev. Význam červencového tempa je ale jinde: Rusko systematicky tlačí na energetiku, logistiku, průmysl a nově i na mobilizační centra.

Konkrétní dopady v Dněpropetrovské oblasti popsal oficiální kanál oblastní správy:

• Pavlohrad – zásah infrastruktury, výpadek elektřiny ve městě i okolních obcích
• Synelnykovský rajón – část odběratelů převedena na záložní linky
• Nemocnice – provoz na nouzových generátorech
• Šachtarsk a Ternivka – přerušení centralizované dodávky vody

Nejde o vojenský kolaps. Jde o systematické opotřebovávání zázemí, které Ukrajina potřebuje pro opravy, zásobování a přípravu na další zimu. Každý letní zásah do energetiky znamená méně kapacit na podzimní obnovu. A právě to je Moskvě jasné.

Situaci komplikuje i spojenecká strana. Reuters v červenci 2025 informoval, že Washington dočasně pozastavil část dodávek zbraní kvůli obavám o vlastní nízké zásoby. Dodávky se sice částečně obnovily, ale strukturální nedostatek střel pro systémy Patriot zůstává problémem, který ukrajinskou protivzdušnou obranu dál oslabuje.

„Vlastní vojáci“ – informační operace, ne vzpoura

A teď k jádru ruského narativu. Agentura TASS 7. července 2025 přinesla tvrzení, že se proti Zelenskému obracejí jeho vlastní vojáci. Při bližším pohledu na zdroje se ale obraz dramaticky mění.

Ruská strana se opírá o tři body: Zelenskyj prý zkresluje situaci na frontě, údery na ukrajinská teritoriální centra komplementace (TCK) prý paralyzují mobilizaci a ukrajinští občané údajně sami posílají Rusům souřadnice mobilizačních center. Zdrojem jsou anonymní „silové struktury RF“ a komentáře pod příspěvky ukrajinských vojáků na sociálních sítích. Žádné doložené velení, žádné oficiální stanovisko jednotek, žádný ověřitelný výstup z ukrajinské armády.

Vzorec je přitom dobře známý. Ukrinform ve stejném období vyvrátil další ruský fejk, tvrzení, že Ukrajinci po zásazích TCK zabili dvanáct náborových důstojníků. Schéma se opakuje: fyzický úder na reálný cíl, okamžitě následovaný dezinformací, která má zásah psychologicky znásobit.

Rusko v první půli července skutečně zasáhlo několik mobilizačních center, v Poltavě 3. července, v Kremenčuku 6. července, v Kryvém Rihu 7. července. Tyto údery jsou reálné a bolestivé. Ale právě proto je propaganda tak účinná: nalepí na skutečný zásah vykonstruovaný příběh o vnitřním rozkladu, a výsledek vypadá věrohodněji, než by měl.

Proč na tom záleží i Česku

Zásahy do ukrajinské energetiky a mobilizačního aparátu nejsou jen lokální problém. Česká koncepce zahraniční politiky, schválená vládou v květnu 2025, výslovně říká, že bezpečnost Česka je svázaná s tím, jak skončí ruská agrese proti Ukrajině. Každé oslabení ukrajinského zázemí prodlužuje válku a zvyšuje tlak na evropskou bezpečnostní i finanční podporu.

Česko přitom svou roli plní. Podle tiskové zprávy MZV z června 2025 pokračuje muniční iniciativa, v roce 2024 bylo dodáno 1,5 milionu kusů velkorážové munice a běží program obnovy kritické infrastruktury za 4,6 miliardy korun. Ministerstvo zahraničí tehdy konstatovalo, že „Rusko odmítá příměří a dál bombarduje Ukrajinu.“ Červencové události mu dávají za pravdu.

Asymetrie se prohlubuje

Rovnováha sil se nemění skokem, ale opotřebením. Rusko má momentálně širší kapacitu pro soustavný vzdušný tlak, stovky dronů týdně kombinované s balistickými a řízenými střelami. Ukrajina si zachovává schopnost přesných hlubokých úderů do ruského týlu, ale její protivzdušná obrana pracuje na hranici kapacity a zásoby střel jsou omezené.

Strukturální zranitelnost je patrná i v palivovém zásobování. Ruské údery v předchozích měsících prakticky zničily ukrajinskou rafinační kapacitu a země je téměř plně závislá na dovozu. Vojáci v pozdějších svědectvích popisují, že nafta se prioritně přiděluje bojovým jednotkám na východě. K plošnému kolapsu zásobování sice v červenci 2025 nedošlo, ale každý další zásah energetické a logistické infrastruktury zužuje manévrovací prostor.

Moskva to ví. Proto kombinuje drony s dezinformacemi, zásahy do elektráren s příběhy o vzpouře vojáků, raketové údery na mobilizační centra s narativem o rozkladu ukrajinského státu. Cílem není jediný knockout, je to soustavný tlak na všech frontách najednou, od fyzické po psychologickou.

Ukrajina v prvním červencovém týdnu dokázala, že umí bolet i na ruském území. Kreml odpověděl způsobem, který prozrazuje, čeho se bojí nejvíc: ne samotných dronů, ale toho, že Ukrajina vydrží dost dlouho na to, aby jich poslala víc.