95 % bojovníků byli Rusové. Kreml dobyl město v Mali, kde mu povstalci sestřelili vrtulník Mi-24

Anefis je na mapě jen tečka uprostřed saharského písku, ale v červenci 2026 se kolem něj odehrála jedna z nejtvrdších bitev, jaké severní Mali za poslední roky zažilo. Tuarežští separatisté z hnutí FLA a džihádisté z organizace JNIM, sahelské odnože Al-Káidy, zahájili koordinovaný útok na město 4. července. Během několika hodin ho ovládli a obklíčili tamní základnu malijské armády a jejích ruských spojenců. Než se situace otočila, musely z Gaa vyrazit dva mohutné konvoje s posilami. Jeden z nich narazil na léčku, při které povstalci sestřelili bitevní vrtulník Mi-24. Město nakonec padlo zpět do rukou junty, ale za cenu, která říká víc než samotný výsledek.

Kdo jsou ti „Rusové“ a odkud pochází číslo 95 %

Údaj o 95 procentech Rusů mezi protivníky nepochází z nezávislého auditu, ale z konkrétního výroku. Mluvčí FLA Mohamed Elmaouloud Ramadane ho řekl agentuře AFP po čtvrtečním protiútoku na Anefis. Podle něj tvořili Rusové naprostou většinu sil, které město dobývaly zpět, a zbylých pět procent připadalo na severomalijské milice a malijskou armádu. Jde tedy o pohled jedné strany konfliktu.

Přesto nejde o číslo vytržené z kontextu. Reuters s odkazem na terénní zdroje popsal, že posilový konvoj do Anefisu vezl více než 200 ruských bojovníků a přes 100 malijských vojáků. Poměr zhruba dva ku jedné ve prospěch Rusů tedy sedí a ukazuje, kdo v severním Mali skutečně bojuje.

Slovo „Kreml“ přitom není novinářská zkratka bez obsahu. Ruské síly v Mali dnes operují pod hlavičkou Africa Corps, nástupce rozpuštěné Wagnerovy skupiny. Podle analýzy americké Congressional Research Service jde o strukturu pod přímějším dohledem ruské vojenské rozvědky GRU. Sám Africa Corps na svém telegramovém kanálu operaci u Anefisu popsal jako akci „Africa Corps ruských ozbrojených sil a malijské armády“. Žádná popiratelnost, žádné skrývání. Moskva v Mali válčí otevřeně.

Léčka u Tabrichatu a sestřelený Mi-24

Chronologie bitvy vypadá takto: po pádu Anefisu do rukou povstalců vyslala junta z Gaa, vzdáleného zhruba 350 kilometrů, první konvoj posil. Ten ale narazil u Tabrichatu, asi 55 kilometrů jihozápadně od Anefisu, na koordinovanou léčku FLA a JNIM. Při přepadu povstalci sestřelili bitevní vrtulník Mi-24, který konvoj doprovázel.

Přesná zbraň, kterou vrtulník padl, v otevřených zdrojích ověřena není. Analytik ACLED Héni Nsaibia ale potvrdil, že šlo o komplexní přepad s dostatečnou palebnou silou na to, aby sundal obrněný stroj. FLA není jen lehká pouštní gerila: Le Monde jí přisuzuje zkušené bývalé důstojníky, pickupy s těžkými kulomety a schopnost nasazovat malé kamikaze drony. JNIM přidává několik tisíc bojovníků, finance a vysokou mobilitu.

Teprve po příjezdu druhého konvoje se malijské a ruské síly dokázaly probít do Anefisu a po dalších dnech bojů město 10. července znovu obsadit. FLA tvrdila, že odešla „ze strategických důvodů“ a kvůli ochraně civilistů. Realita je prozaičtější: ustoupila, protože přísun posil změnil poměr sil a držet město se stalo příliš nákladným.

Proč na Anefisu tolik záleží

Anefis je malé pouštní město, ale leží na klíčové ose mezi Gao a Kidalem, dvěma hlavními uzly severního Mali. Le Monde ho už 4. července spolu s Aguelhokem označil za jednu z posledních základen malijské armády a jejích ruských spojenců v celé oblasti Kidalu. Ztratit Anefis by znamenalo přijít o opěrný bod na cestě ke Kidalu a fakticky odevzdat celý sever povstalcům.

Právě proto junta a Rusové investovali tolik do jeho znovudobytí. Dva konvoje, stovky bojovníků, letecká podpora, sestřelený vrtulník, desítky mrtvých. Malijský náčelník generálního štábu přiznal zhruba 30 padlých vojáků a kolem 60 raněných jen za období 4. až 9. července. FLA tvrdí, že na její straně padlo pět lidí, zatímco protivník utrpěl „mnoho mrtvých“. Skutečné ruské ztráty transparentně vyčíslené nejsou a prostor pro podhodnocení je zjevný.

Vlajka v Anefisu neznamená kontrolu severu

Znovudobytí města je pro Bamako a Moskvu propagandistický úspěch. Analytici ACLED ale upozorňují, že skutečný test teprve přijde: dokáže junta s Rusy bezpečně držet cestu z Gaa? Pokud zůstane silnice pod hrozbou přepadů (a léčka u Tabrichatu ukázala, že povstalci ji dokážou přeříznout kdykoliv), pak je kontrola Anefisu křehká.

Odhady ruské přítomnosti v Mali se pohybují mezi tisícovkou a dvěma a půl tisíci lidí. I s tímto počtem museli do jednoho města tlačit opakované kolony a vzdušnou podporu. To neukazuje na dominanci nad severem, ale na tenkou kontrolu prostoru mimo pevné základny.

Pro Moskvu přitom Mali není okrajová záležitost. Patří vedle Středoafrické republiky a Libye mezi hlavní africká bojiště Kremlu. Carnegie Endowment popisuje ruský model v Sahelu jako směs bezpečnostních služeb, režimové ochrany a přístupu k nerostným surovinám, to vše výměnou za geopolitický vliv a bez západních podmínek ohledně lidských práv. Anefis je proto důležitější jako symbol a uzel než jako město samo o sobě.

Co to znamená pro Evropu

Boje v severním Mali se mohou zdát vzdálené, ale jejich důsledky se přelévají. Světový potravinový program eviduje v Mali přes 414 tisíc vnitřně vysídlených osob. V sousední Mauritánii se podle Evropské komise nachází více než 400 tisíc malijských uprchlíků. UNHCR za rok 2025 zaznamenal 20 tisíc žádostí Malijců o azyl v Evropské unii a pokračující pohyb ze Sahelu přes severní Afriku dál na sever.

Pro Česko z toho neplyne přímá vojenská hrozba. Plyne z toho ale nepřímý bezpečnostní dopad: oslabení evropského vlivu v regionu, posun sahelských zemí k Rusku jako bezpečnostnímu patronovi a růst ruských dezinformačních operací v západní Africe, které EU Institute for Security Studies označuje za prioritní hrozbu. Studie think tanku Evropského parlamentu z června 2026 mluví o bezpečnostním přeorientování celého Sahelu směrem od Západu.

Každý vrtulník, každá kolona munice a každý voják, které Moskva posílá do Mali, zároveň chybí jinde. Jedna bitva u Anefisu ukrajinskou frontu nezmění. Ale kumulativní efekt afrických operací (lidé, technika, logistika, finance) představuje další dlouhodobou zátěž pro ruský válečný stroj, který už tak bojuje na více frontách současně.

Anefis má zase malijskou vlajku a ruské vojáky na základně. Silnice z Gaa ale vede přes 350 kilometrů pouště, kde se za každou dunou může skrývat další léčka.