Ruské úderné skupiny pronikly do ulic Kupjansku, ale stabilní kontrolu nad městem nemají. Přiznávají to sami prokremelští autoři napojení na výsadkové vojsko.
Když v listopadu 2025 náčelník generálního štábu Valerij Gerasimov hlásil Vladimiru Putinovi, že skupina „Západ“ Kupjansk „osvobodila“, vypadalo to jako uzavřená kapitola. Jenže o měsíce později telegramový kanál Dněvnik Děsantnika, který se sám představuje jako dílo důstojníků VDV nasazených ve válce, popisuje realitu, jež s triumfálním hlášením nemá nic společného. Město je podle něj „vrstvený koláč“ nestabilních pozic, kde se nedá pronikat technikou ani pěšky a kde zásobování funguje hlavně vzduchem. Žádná strana nemá převahu. A právě tady začíná příběh o pasti, do které se ruské síly dostaly.
Šedá zóna místo dobytého města
Kupjansk a přilehlý Kupjansk-Uzlovoj nejsou jen tečky na mapě. Jde o železniční uzel, kde se protíná pět tratí; kdo ho drží, kontroluje přesuny munice, techniky i záloh v celém sektoru. Proto se o něj bojuje tak tvrdě a proto Kreml tolik stál o to, aby mohl oznámit jeho pád.
Realita na zemi je ale jiná. Proruské zdroje, včetně lokálního kanálu mapujícího kupjanský rajón, popisují šedé zóny u Kondrašovky, Moskovky a Raďkovky. Ukrajinští dronaři operují přímo v Kupjansku-Uzlovém a v Kovšarivce. Malé ruské skupiny drží izolované pozice v zástavbě, ale nedokážou je propojit do souvislé linie. Infiltrace bez logistiky a bez stabilní kontroly sama o sobě město nedobývá, a přesně to přiznávají i ti, kteří v něm bojují na ruské straně.
Drony jako zeď, kterou nelze prorazit
Slovo „decimují“ v kontextu Kupjansku není nadsázka. Ukrajinský 429. pluk Achilles během kupjanské operace provedl 689 misí a doručil 9 tun nákladu; bezpilotní logistika se v tomto přesyceném prostoru stala jedinou relativně bezpečnou cestou zásobování. Současně FPV kamikaze a těžké bombardovací drony likvidovaly ruské úkryty a startovací pozice nepřátelských bezpilotníků přímo v městské zástavbě.
Jenže drony nemění jen bezprostřední frontovou linii. Podle reportáže AP Ukrajina rozšířila údery střednědobých dronů hluboko do ruského týlu, na sklady munice, paliva, vozidla a zásobovací trasy. Ruské zázemí se proměnilo v aktivní bojiště. Rusové jsou nuceni volit pomalejší a méně předvídatelné trasy, což dál komplikuje zásobování skupin uvízlých v městských ulicích. Situaci zhoršilo i odříznutí neoprávněného ruského přístupu ke Starlinku, které narušilo komunikaci a koordinaci ruských dronových operací.
Dněvnik Děsantnika to potvrzuje z druhé strany barikády: ruské skupiny v Kupjansku samy závisejí na dronech pro zásobování, zatímco ukrajinská strana na ně „neustále loví“. Past se tak uzavírá ze všech stran, ze země, ze vzduchu i z logistického hlediska.
Propaganda versus frontová realita
Rozdíl mezi tím, co říká Kreml, a tím, co přiznávají vlastní vojáci, je u Kupjansku obzvlášť křiklavý. Gerasimov v listopadu 2025 hlásil osvobození. Vyšší velení pokračovalo v nadsazených tvrzeních i v roce 2026. Analytici z ISW/CTP přitom zaznamenali, že ruští vojenští blogeři opakovaně kritizovali vlastní velení za lhaní o situaci v Kupjansku. Nepřesná hlášení posílaná nahoru vedla k nesmyslným útokům na místa, která už byla na papíře dávno „dobyta“.
Kupjansk je tak silným příkladem rozpadu důvěry mezi oficiální propagandou a terénní realitou. Když kanál napojený na VDV píše o nestabilních pozicích a chybějící logistice, není to defétismus, je to popis stavu, který oficiální linie odmítá přiznat.
Ofenziva se nezastavila, ale zadřela
Ruské útoky v kupjanském směru pokračují. ISW k 26. červnu 2026 evidoval pokračující ruské operace, ale bez potvrzeného postupu. O pět dní později, 1. července, hodnotil celou jarně-letní ruskou ofenzivu jako akci bez operačně významných zisků a konstatoval, že Rusko nedokázalo zvrátit ukrajinské protiútoky u Kupjansku.
Ukrajinská strana přitom nepřešla do pasivní obrany. Národní garda už v prosinci 2025 hlásila průlom k řece Oskil a přerušení ruských zásobovacích linií severně od města. Podle rekonstrukce Ukrajinské pravdy ukrajinský plán počítal s vyčištěním severních vesnic a lesů, ovládnutím trasy od plynovodu a postupným odříznutím cest do Kupjansku. Cílem nebylo velké obklíčení, ale systematická izolace ruských kapes.
Washington Post v lednu 2026 napsal, že případná ztráta Kupjansku by narušila klíčové logistické trasy a posílila vyjednávací pozici Moskvy. Právě proto je pro Kyjev zásadní město udržet, a právě proto je pro českou diplomacii, která s Ukrajinou řeší protidronovou spolupráci i mírová jednání, vývoj u Kupjansku víc než vzdálený detail z fronty.
Kupjansk v létě 2026 ukazuje jednu věc s nemilosrdnou jasností: v městské válce nestačí do ulice proniknout. Rozhoduje, kdo ji dokáže udržet pod vlastním dronovým deštníkem, a kdo v ní ještě zvládne logistiku. Ruské síly zatím nezvládají ani jedno.