Polsko nabídlo Ukrajině dodávku všech devíti MiG-29. Opraví i podvozky, které jsou v katastrofálním stavu

Polská nabídka předat Ukrajině zbývající MiGy-29 zní na první pohled jako jednoznačné gesto solidarity. Ve skutečnosti se za ní skrývá měsíce táhnoucí se vyjednávání, ve kterém se řeší dvě zásadní otázky: kdo zaplatí uvedení dožívajících strojů do bojeschopného stavu a co za to Polsko dostane. Odpovědi na obě zatím chybí. Letadla stojí na zemi, mechanici čekají na zakázku a diplomaté na kompromis.

Od únorového slibu k červencovému patu

Příběh se začal psát 5. února 2026, kdy polský premiér Donald Tusk v Kyjevě veřejně potvrdil připravenost předat MiGy-29 výměnou za ukrajinské dronové technologie. Nešlo o překvapení, Polsko už dříve Ukrajině dodalo čtrnáct kusů těchto sovětských stíhaček. Teď se řešil zbytek vyřazované flotily, tedy až devět strojů, které polské letectvo postupně nahrazuje jihokorejskými FA-50 a americkými F-35.

Jenže z politické deklarace se rychle stal technický a finanční rébus. V červnu náměstek ministra obrany Paweł Tomczyk přiznal, že k žádnému předání nedošlo. Důvod? Ukrajina nemá zájem převzít letouny v jejich současném stavu. A Polsko odmítá platit za jejich opravu. Teprve začátkem července polské ministerstvo obrany oznámilo, že Kyjev poslal nové návrhy transferu dronových technologií na dva roky dopředu. Ministr obrany Władysław Kosiniak-Kamysz 11. července v ukrajinské Olyce hovořil o „pozitivnějších signálech“ a návratu k jednacímu stolu.

Proč Ukrajina nechce stroje v současném stavu

Polské MiGy-29 jsou ve službě od roku 1989. Třicet sedm let provozu zanechalo stopy, které nejde ignorovat. Část strojů měla podle polských zdrojů dosáhnout hranice využitelnosti už na konci roku 2025. Ukrajinská strana od samého počátku, už v lednu 2026, kdy ministr obrany Mychajlo Fedorov jednal se svým polským protějškem, mluvila o nutnosti společné práce na modernizaci.

Nejde přitom jen o podvozky, byť právě ty patří k nejkritičtějším uzlům. Přistávací soustava stíhačky snáší obrovské zatížení při každém dosednutí a po desetiletích provozu na různých typech drah, včetně polních, bývá její opotřebení zásadní. Bez výměny nebo generální opravy podvozkových dílů nelze stroj bezpečně provozovat, natož nasadit do bojových podmínek. K tomu přidejte zastaralou avioniku, omezenou kompatibilitu se současnou municí a potřebu úprav pro reálné nasazení v prostředí, kde Rusko masivně využívá elektronický boj. Převzít takové letouny bez zásahu by pro Kyjev znamenalo získat hangárové exponáty, ne bojové stroje.

Kdo to zaplatí a kdo to opraví

Polská pozice je jasná: pomůžeme s prací, ale ne s účtem. Průmyslové kapacity na to Varšava má. Klíčovou roli by sehrály Wojskowe Zakłady Lotnicze Nr 2 v Bydhošti, podnik spadající pod státní zbrojovku Polska Grupa Zbrojeniowa. Závod má s MiGy-29 dlouholetou zkušenost:

• V letech 2011–2014 modernizoval šestnáct polských MiG-29.
• Od roku 1997 provádí opravy, periodické prohlídky i nouzové zásahy na tomto typu.
• Od roku 2013 funguje zároveň jako národní servisní centrum pro F-16.

Kapacita tedy existuje. Chybí ale objednávka a hlavně peníze. Kosiniak-Kamysz v Olyce zopakoval, že náklady na modernizaci má nést Ukrajina nebo některý ze spojeneckých států, který se rozhodne tuto investici převzít. Polsko se do role plátce nestaví, a v kontextu celkové bilance své pomoci, kterou ministerstvo obrany 6. července vyčíslilo na 16,45 miliardy zlotých od začátku války, je tato pozice pochopitelná. Varšava dává najevo, že éra bezpodmínečných darů skončila a nastoupila doba tvrdé reciprocity.

MiGy za drony: barter, který drhne

Polská podmínka je specifická: za stíhačky chce přístup k ukrajinským dronovým technologiím a know-how, které vzniklo přímo na frontě. Ukrajina za tři roky války vyvinula desítky typů bezpilotních prostředků, od malých FPV dronů po dalekonosné úderné systémy. Tato zkušenost má pro Polsko strategickou hodnotu, kterou nedokáže jednoduše nahradit nákupem ze Západu.

Jednání ale drhnou. V červnu Kosiniak-Kamysz prohlásil, že „nejsou MiGy bez dronových schopností pro Polsko“, čímž fakticky podmínil celý transfer. Kyjev reagoval novými návrhy, které podle ministerstva obrany zahrnují plán dodávek dronových technologií na dva roky dopředu. Jestli to bude stačit, ukáže další kolo rozhovorů.

Co devět MiGů reálně změní

Devět stíhaček frontu neobrátí. To je třeba říct na rovinu. Ale pro Ukrajinu mají smysl, který přesahuje pouhé číslo. MiG-29 je platforma, kterou ukrajinské letectvo provozuje, zná a umí logisticky obsloužit. Každý další kus znamená víc rotačních možností pro piloty, víc strojů schopných nést řízené střely a víc flexibility při obraně vzdušného prostoru. Sám ukrajinský ministr obrany v lednu 2026 označil MiGy-29 za „důležitou součást ochrany nebe“.

Zároveň je třeba vidět širší kontext. Spojenci paralelně investují do výcviku ukrajinských pilotů na západních typech; Česká republika například loni schválila výcvik až osmi ukrajinských pilotů. Personální kapacita je samostatné úzké hrdlo. MiGy-29 tak podle nás představují rychleji vstřebatelnou mezeru mezi průběžnými ztrátami a postupným přechodem na F-16, most, který má smysl jen tehdy, pokud po něm někdo může přejít.

Devět opravených MiGů na obloze je devět strojů, které Rusko musí sledovat, na které musí reagovat a které mu komplikují plánování. Ale nejdřív se musí někdo dohodnout, kdo za tu opravu zaplatí.