Západ chtěl ruské miliardáře zruinovat sankcemi. Místo toho zdvojnásobili majetek a stali se nedobrovolně ještě mocnějšími

Čísla jsou tak výmluvná, že skoro nepotřebují komentář. Nárůst o 343,7 miliardy dolarů, tedy o 97,4 procenta, proběhl v období, kdy Západ spustil nejmasivnější sankční kampaň v moderních dějinách. Zmrazení účtů, zákazy cestování, zabavené jachty a letadla, odříznutí od západního bankovnictví. Přesto ruská miliardářská vrstva nejenže přežila, ale prakticky zdvojnásobila svůj majetek. Jenže „bohatší“ v tomto případě neznamená „svobodnější“. Právě naopak.

Co přesně Západ udělal

Reakce na únorovou invazi roku 2022 byla bezprecedentní. Evropská komise zavedla zmrazení aktiv a zákaz poskytovat finanční prostředky stovkám ruských osob a subjektů. USA spustily Task Force KleptoCapture pod ministerstvem spravedlnosti a společně s partnery vytvořily mezinárodní uskupení REPO, které už po prvních sto dnech hlásilo přes 30 miliard dolarů zablokovaných aktiv. Zabavovaly se jachty (Tango, Amadea) i soukromá letadla. Cestovní zákazy odřízly sankcionované osoby od Londýna, Monaka i Azurového pobřeží.

Politický záměr byl jasný: tvrdě zasáhnout kremelské elity, odříznout je od luxusu i od finančního systému a vytvořit tlak zevnitř na změnu kurzu. Americké ministerstvo financí mluvilo o „uvalení nákladů“ na ty, kdo umožňují Putinovu válku.

Proč miliardáři přesto zbohatli

Zabavená jachta za 120 milionů dolarů je mediálně silný záběr. Ale není to cash flow. A právě tam sankce narazily na svůj strukturální limit.

Ruské bohatství nestojí na nemovitostech v Chelsea ani na účtech ve švýcarských bankách. Stojí na ropě, zemním plynu, niklu, hliníku, ocelářství a hnojivu. A tyto komodity se po roce 2022 nepřestaly prodávat, jen změnily směr. Podle americké Správy energetických informací (EIA) brala Evropa v roce 2020 ještě 51 procent ruského exportu ropy a kondenzátu. V roce 2024 to bylo pouhých 12 procent. Ale 81 procent exportu mezitím pohltila Asie a Oceánie, především Čína a Indie. Přes polovinu zbývajících evropských dodávek šla přes Turecko.

K obcházení cenových stropů sloužila takzvaná stínová flotila, síť neprůhledných tankerů, jejichž počet EU v 17. sankčním balíku z května 2025 vyčíslila na 342 označených plavidel. Výsledek: ruské komoditní příjmy neklesly tak, jak Západ předpokládal, a miliardáři napojení na těžební a zpracovatelský průmysl z toho těžili přímo.

Trajektorie byla postupná, ale jednoznačná. V roce 2023 souhrnný majetek ruských miliardářů podle Forbesu vystoupal na 505 miliard dolarů, v roce 2025 na 625,5 miliardy a v roce 2026 na rekordních 696,5 miliardy. Alexej Mordašov, ocelářský magnát, vede žebříček s 37 miliardami dolarů. Vladimir Potanin, niklový král, je druhý s 29,7 miliardami. Jen mezi lety 2025 a 2026 si Mordašov polepšil o 8,4 miliardy, víc, než kolik REPO zablokovala některým oligarchům celkem.

Bohatší, ale méně svobodní

A tady přichází klíčový paradox. Sankce ruské miliardáře nezbavily peněz, ale zbavily je volby. Před válkou mohl typický ruský oligarcha držet majetek v Londýně, děti posílat do švýcarských škol, léto trávit na Sardinii a v případě politického konfliktu s Kremlem měl kam odejít. Po roce 2022 tato úniková cesta zmizela.

Analýza The Moscow Times z února 2026 to popisuje přímočaře: válka a sankce svázaly elity těsněji s Kremlem, protože „superbohatí byrokraté mají méně možností“. Kapitál, investice i politické přežití, to všechno je teď závislé na domácím státu, domácích bankách a domácích aktivech. Miliardáři jsou bohatší, ale zároveň zranitelnější vůči jakémukoli kremelskému rozhodnutí. Stali se užitečnějšími oporami režimu právě proto, že nemají kam utéct.

Podle nás je to klíčový efekt, který se v debatě o sankcích přehlíží. Západ uměl potrestat elity na Západě. Neuměl ale stejně rychle a účinně podříznout jejich domácí výdělečnou základnu. A výsledkem je vrstva, která je pro Putinův systém cennější než kdy dřív, ne proto, že by ho milovala, ale proto, že na něm závisí.

Praskliny ve zlaté kleci

Jenže závislost není totéž co spokojenost. V červnu 2026 agentura Reuters zachytila neobvyklý moment: ruští miliardáři veřejně kritizovali vysoké úrokové sazby, rostoucí daně a investiční útlum. Někteří mluvili o „pasti pro ekonomiku“. To je v ruském kontextu pozoruhodné; otevřená stížnost na hospodářskou politiku státu, na němž jste existenčně závislí, je riskantní hra.

Krátkodobě je „nacionalizace elit“ pro Kreml výhodná: méně kapitálu venku, víc loajality vynucené okolnostmi. Střednědobě je to ale riziko. Připoutaný oligarcha spolupracuje, dokud systém generuje zisk. Jakmile marže klesnou, sazby zůstanou vysoko a stát bude chtít víc (a signály tohoto napětí už existují), může se z opory stát zátěž.

Co to znamená pro Česko a EU

České domácnosti a firmy cenu sankční války pocítily přímo. ČNB dokumentovala, jak ruská agrese v roce 2022 vyhnala ceny energií a prudce zvedla účty za elektřinu i plyn. Podle MPO ale česká energetická závislost na Rusku klesla z předválečných 23,9 procenta na 11,3 procenta v roce 2024. Bolelo to, ale vedlo to k diverzifikaci.

EU sankce neruší, naopak. V červnu 2026 Rada EU prodloužila hospodářské sankce do července 2027 a vyzvala k přípravě 21. sankčního balíku. Těžiště se přesouvá tam, kde to od začátku mělo být nejtvrdší: na energetické příjmy, stínovou flotilu, sekundární sankce na banky a dopravce ve třetích zemích a na technologie dvojího užití. Samotné zmrazení jachet bylo symbolicky silné, ale ekonomicky okrajové. Skutečný boj se vede o ropné tepny.

Ruští miliardáři mají rekordní jmění, ale žijí ve zlaté kleci, jejíž klíč drží Kreml. Západ je nezbavil peněz, zbavil je svobody. A právě to z nich udělalo mocnější, ale zároveň křehčí pilíř systému, který financuje válku proti Ukrajině.