„Kramatorsk se stal pro Ukrajince pastí. Pronikáme roklemi, nestíhají nás zastavit,“ kasají se Rusové. Situace je kritická

Kramatorsk, Slovjansk, Družkivka, poslední velká urbanizovaná aglomerace Donbasu pod ukrajinskou kontrolou. Ještě před pár měsíci odtud koordinovala Ukrajina obranu celého regionu, fungovala tu logistická tepna, civilní správa, nemocnice. Dnes stát nařizuje nucenou evakuaci rodin s dětmi z vybraných ulic města a okolních obcí, ruské letectvo shazuje řízené pumy přímo na obytné čtvrti a ruští milblogeři se na Telegramu chlubí, jak jejich pěšáci pronikají roklemi, které obránci nestíhají pokrýt. Situace je vážná. Ale je nutné přesně rozlišit, co je ověřený fakt, co ukrajinské přiznání tlaku a co ruské propagandistické kasání.

Rokle nejsou metafora, jsou to skutečné jary podél Bilenky

Když ruské propagandistické kanály mluví o „pronikání roklemi“, nejde o poetickou nadsázku. Severovýchodní okraj Kramatorsku lemuje řeka Bilenka, jejíž pravý břeh tvoří pás strmých křídových svahů, hlubokých jarů, lesních masivů a pahorků. Podle popisu regionálního krajinného parku Kramatorský jde o členitý terén, který poskytuje přirozený kryt malým skupinám.

A právě malé skupiny jsou klíčem k pochopení ruské taktiky na tomto úseku. Ivan Petryčak, mluvčí 24. mechanizované brigády, už koncem června popsal pro ArmyInform, jak se ruská taktika změnila: protivník neposílá tanky po silnici, ale rozptýlené pěšáky po jednom či v dvojicích. Schovávají se v letní zeleni, využívají terénní zářezy, obcházejí pozice a snaží se vycházet obráncům do týlu. Důstojník 101. brigády to doplnil ještě ostřeji: největší problém prý není protivníka zastavit, ale vůbec ho najít.

V takovém terénu ztrácí účinnost i dronová bariéra, která nad otevřeným polem nebo silnicí funguje spolehlivě. V soustavě jarů podél Bilenky je geometrie jiná. Kryt, stín, stromy. Detekce selhává dřív než palebná síla.

Kdo se vlastně kasá, a co z toho je pravda

Formulace o „pronikání roklemi“ a „nestíhání zastavit“ kolují především na ruských telegramových kanálech a v komentářích prokremelských milblogerů. Nejde o oficiální operační hlášení ruského velení; ISW ve své analýze z 10. července výslovně pracuje s označením „prokremelský ruský milbloger“. To je důležité rozlišení.

Ruská propaganda tradičně zveličuje úspěchy a přeměňuje lokální taktické posuny na strategické průlomy. Jenže tentokrát za kasáním stojí reálný základ:

• Ukrajinské primární zdroje samy přiznávají kritické zhoršení situace.
• Doněcká oblastní administrativa rozšiřuje nucenou evakuaci.
• Nezávislé analytické instituty potvrzují zvýšený tlak na kramatorský směr ze tří stran.

Současně ale tatáž data ukazují, že ruský postup je extrémně pomalý. Podle červencové analýzy amerického CSIS se ruská pozemní ofenzíva kolem Kostiantynivky pohybuje tempem asi 50 metrů denně, kolem Slovjansku kolem 90 metrů denně. To není blitzkrieg. To je drcení metry za den, vykoupené obrovskými ztrátami na obou stranách.

Past, ze které se nedá snadno odejít

Slovo „past“ přesně vystihuje paradox, ve kterém se Kramatorsk ocitl. Město je příliš důležité na to, aby ho Ukrajina vyklidila: je to logistický uzel, správní centrum, symbolický bod obrany celého Donbasu. Polský analytický institut OSW ho označuje za součást poslední urbanizované části regionu pod ukrajinskou kontrolou. Ztráta by znamenala otevření širokého prostoru pro další ruský tlak.

Jenže zároveň Kramatorsk přestává fungovat jako bezpečné zázemí. 10. července ruské letectvo shodilo na město a nedaleké Bilenke sedm řízených pum. Zahynuli nejméně čtyři lidé včetně čtrnáctiletého chlapce, devět dalších bylo zraněno. Podle kramatorské městské rady zaznamenala komunita jen za 9. a 10. červenec 48 útoků, osm mrtvých a 27 zraněných.

Doněcká oblastní administrativa už v červnu nařídila nucenou evakuaci rodin s dětmi z vybraných částí kramatorské komunity i Bilenke. V evakuačních zónách tehdy žilo 293 dětí, v celé komunitě přes 2 500. A populace města klesá: jen do konce května odešlo z kramatorské komunity 6 500 lidí, nejvíc ze všech komunit v oblasti. Na celém ukrajinském území Doněcké oblasti zůstává asi 130 tisíc obyvatel.

Pád města nehrozí zítra, ale škrcení pokračuje

Meduza 8. července upozornila, že Rusko musí nejdřív stabilizovat situaci kolem Kostiantynivky (města, které ani plně neovládlo, ani Ukrajina plně nekontroluje) a že rychlý postup přímo na Kramatorsk není v nejbližší době pravděpodobný. To odpovídá datům CSIS o desítkách metrů denního postupu.

Ruský cíl podle analýzy ISW není čelní útok na město. Je to izolace a obchvat: přerušení logistických cest, dronový a letecký tlak na zázemí, postupné zmenšování bezpečného prostoru kolem aglomerace. Kramatorsk se nemá padnout naráz. Má se udusit.

Pro Ukrajinu to znamená dilema bez dobrého řešení. Bránit město vyžaduje stále víc zdrojů v prostoru, který je stále víc exponovaný. Stáhnout se znamená ztratit poslední velký městský uzel v Donbasu. A každý den, kdy ruští pěšáci proklouznou další roklí a další bomba dopadne na obytný dům, se prostor pro manévrování zužuje.

Kramatorsk zatím stojí. Ale město, ze kterého stát evakuuje děti a odkud za měsíc odešlo šest a půl tisíce lidí, už dávno není tím zázemím, kterým bývalo.