Rusko modernizuje BMD-2, aby se vojákům lépe umíralo. Nový modul Bereh je pozlátko, nezachrání vůbec nic

Představte si hliníkovou krabici o síle stěn deset až patnáct milimetrů, navrženou v osmdesátých letech tak, aby ji šlo shodit padákem z letadla. Teď na ni namontujete moderní zaměřovač, protitankové řízené střely Kornet s dostřelem přes pět kilometrů, automatický granátomet a elektronický rušič dronů. Výsledek? Vozidlo, které dokáže zasáhnout protivníka dřív a přesněji, ale které při zásahu dělostřeleckým granátem, minou nebo FPV dronem pořád nabídne posádce zhruba stejnou šanci jako před modernizací. Tedy mizivou.

Co přesně modul Bereg přidává

Bereg je v podstatě nové bojové oddělení, jednomístná věž s automatickým kanonem 2A42 ráže 30 mm, spřaženým kulometem ráže 7,62 mm, automatickým granátometem a dvěma dvojitými odpalovacími zařízeními pro protitankové řízené střely Kornet. Podle serveru Jane’s šlo o záměr postavit BMD-2 palebně „do jedné řady“ s BMP-2M vybavenou modulem Berežok, tedy modernizovaným pěchotním bojovým vozidlem. K tomu přibyl vylepšený systém řízení palby s denním i nočním kanálem, který umožňuje bojovat za tmy i v omezené viditelnosti. Doplňkem jsou mřížové obrazovky kolem věže a blíže nespecifikovaný krátkodosahový rušič dronů.

Na papíře to vypadá jako zásadní skok. Kornet dokáže probít přes 1 000 milimetrů pancíře za reaktivní ochranou, kanon 2A42 je standardní zbraň ruských bojových vozidel pěchoty a termovizní zaměřovač mění noční boj z hazardu na kalkulaci. Jenže všechno tohle sedí na platformě, jejíž základní parametry se nezměnily ani o milimetr.

Proč je „pozlátko“ přesné slovo

BMD-2 je sovětské pásové výsadkové bojové vozidlo zavedené v roce 1985. Celá jeho konstrukce podléhá jednomu imperativu: musí být dostatečně lehké, aby ho transportní letoun Il-76 vyložil i s posádkou na padáku. Bojová hmotnost se pohybuje kolem osmi tun. Korba je z hliníkové slitiny, podle Army Recognition zhruba 15 mm na čele, 10 mm na bocích a pouhých 7 mm na věži. Taková ochrana zastaví střepiny a palbu z ručních zbraní. Nic víc.

Rostec ve své tiskové zprávě mluví o „zvýšení bezpečnosti vojáků“ a „vyšší přežitelnosti“. Podívejme se ale na to, co modernizace reálně neřeší:

• Žádný nový trup. Hliníková korba zůstává původní, bez zesílení.
• Žádná protiminová ochrana. Chybí V-tvarované dno, které dnes mají i levné MRAP kategorie.
• Žádný aktivní obranný systém. Hard-kill systém typu Trophy nebo Afganit, který by sestřelil přilétající střelu, na BMD-2M není.
• Žádná zásadní ochrana stropu. Právě zásahy shora, ať už z dronů, nebo z moderních PTŘS, patří k nejčastějším zabijákům obrněné techniky na Ukrajině.

Mřížové obrazovky a rušič dronů jsou doplňky, které mohou pomoci proti části hrozeb. Ale jsou to improvizace, ne systémové řešení. Analytici londýnského think-tanku RUSI popisují krátkodosahové rušiče jako jednu vrstvu vrstvené obrany, nikoli jako spolehlivý štít. Protivník se přizpůsobuje, mění frekvence, kombinuje útočné vektory. Rušič je airbag, ne pancéřová kabina.

Zalepování ztrát, ne řešení problému

Program BMD-2M má za sebou výrazný časový skluz. Státní zkoušky proběhly už v roce 2019, přijetí do výzbroje se plánovalo na rok 2021. První veřejně doložené dodávky ale přišly až v roce 2024 a další partii Rostec ohlásil teprve v červnu 2026, tedy více než čtyři roky po začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu. Válka mezitím semlela stovky kusů výsadkové techniky. Ukrajinský server Defense Express odhaduje ztráty BMD-2 v bojích proti ukrajinským silám na přibližně 450 kusů.

Ruské výsadkové vojsko (VDV) přitom od roku 2022 neplní svou původní roli. Klasické padákové operace proti funkční protivzdušné obraně jsou v tomto konfliktu sebevražedné. VDV místo toho bojuje jako rychle přesouvatelná lehká pěchota, tlačená do frontových střetů, pro které jejich technika nebyla konstruována. Defense Express to říká přímo: výsadkové části plní roli mobilní pěchoty, a tak i vozidla navržená pro shozy z letadel končí v zákopové válce proti dělostřelectvu, minám a rojům FPV dronů.

Rostec sám v listopadu 2024 oznámil, že za devět měsíců zvýšil výrobu BMP a BMD o dvacet procent. To ukazuje na obrovský tlak na kvantitu. Rusko potřebuje zaplnit nové i doplňované jednotky a sahá po tom, co má ve skladech a co umí rychle přestavět. Modernější BMD-4M existuje, je těžší, silnější, s motorem o výkonu 500 koní (373 kW) a výrazně lepší výzbrojí, ale ani ta není „těžká“ bezpečná platforma a její výroba nestačí pokrýt všechny potřeby.

Jak to vypadá ve srovnání se Západem

Pro kontext stojí za to podívat se na západní protějšky. Americký kolový transportér M1126 Stryker má ocelový pancíř doplněný keramicko-kompozitními panely, celokruhovou ochranu proti střelám ráže 14,5 mm, mřížovou přídavnou ochranu a v novějších variantách dvojité V-dno proti improvizovaným výbušným zařízením a minám. Váží přes sedmnáct tun, více než dvojnásobek BMD-2. Ochrana posádky je v jiné lize.

Německý Wiesel 1, nasazovaný u výsadkových jednotek Bundeswehru, je naopak ještě lehčí než BMD-2, váží kolem 2,8 tuny a chrání pouze proti pěchotním zbraním a střepinám. Ale Wiesel je koncipován jako malý zbraňový nosič, ne jako transportér pro celé výsadkové družstvo. Srovnání proto kulhá kategorií: Západ buď staví těžší a lépe chráněné platformy, nebo přijímá lehkost, ale nepředstírá, že jde o plnohodnotné bojové vozidlo pěchoty.

Český 43. výsadkový pluk jde ještě jinou cestou. Armáda České republiky ho buduje jako lehkou výsadkovou pěchotu bez organického pásového bojového vozidla ruského typu. Místo toho řeší náhradu starších Land Roverů Defender za lehce pancéřovaná útočná vozidla s požadavkem na balistickou ochranu podle standardu STANAG 4569 Level 2, včetně ochrany podlahy proti minám. I v české koncepci, která je nesrovnatelně skromnější co do palebné síly, se tedy ochrana posádky řeší systémověji než přišroubování nové věže na čtyřicet let starý hliníkový trup.

Co to znamená pro válku, která trvá už přes čtyři roky

Modernizace BMD-2M dělá z vozidla nebezpečnější zbraň. Kornety, termovize, automatický granátomet, to jsou reálné schopnosti, které mohou na bojišti zabíjet. Ale z hlediska přežití posádky jde o kosmetiku na platformě, která konstrukčně patří do éry, kdy se počítalo s tím, že výsadkáři budou bojovat maximálně hodiny po seskoku, ne měsíce v zákopech. Rusko tím drží VDV početně při životě a dává jim víc šancí vystřelit první. Šanci ustát zásah jim ale nedává skoro žádnou.