Rusko nasadilo Su-57 proti přístavům v Oděse. Hodlá zničit námořní dopravu, a je mu úplně jedno, komu lodě patří

Noc jako desítky předchozích: drony a střely míří na přístavní infrastrukturu Čornomorsku, Oděsy a Pivdenného. Podle monitorovacích zdrojů se mezi nasazenými stroji objevil i Su-57, nejpokročilejší ruský taktický letoun páté generace, který výrobce prezentuje jako platformu s nízkou zjistitelností, schopnou ničit pozemní, vzdušné i námořní cíle. Přímé oficiální potvrzení, že právě Su-57 provedl konkrétní noční úder, z otevřených ukrajinských zdrojů zatím chybí. Co ale chybět přestalo, je vzorec: Rusko systematicky tluče do přístavů, které drží při životě ukrajinskou ekonomiku, a nezajímá ho, pod jakou vlajkou tam lodě kotví.

Přístavy pod palbou: útok každý jeden a půl dne

Čísla mluví jasně. Analytická databáze BlackSeaNews eviduje za leden a únor 2026 nejméně 45 útoků na přístavy Velké Oděsy a přilehlou logistiku, v průměru jeden útok každých 36 hodin. Šéf ukrajinské Administrace mořských přístavů (AMPU) pak uvádí, že jen od začátku roku 2026 bylo proti objektům přístavní infrastruktury nasazeno 631 bezpilotních prostředků, což je „v řádech více“ než ve stejném období loni.

Škody nejsou abstraktní. Při útoku z 26. dubna na Čornomorsk byly poškozeny obilná galerie, nádrže s olejem, administrativní budovy i kontrolní stanoviště. Slunečnicový olej se rozlil do přístavní akvatorie. Oděská oblastní správa opakovaně potvrzuje zásahy přístavní infrastruktury i v březnu a květnu. Nejde o jednorázový incident, jde o kampaň.

Cizí vlajky nikoho nechrání

Formulace „je mu jedno, komu lodě patří“ není nadsázka. Je to popis reality. AMPU a ukrajinské úřady dokumentují zásahy civilních plavidel plujících pod vlajkami Malty, Panamy, Svatého Kryštofa a Nevisu, San Marina, Barbadosu, Komor, dříve i Guineje-Bissau či Marshallových ostrovů. Loď pod panamskou vlajkou byla poškozena ještě v květnu 2026.

Rozhodující pro Rusko zjevně není registr ani vlastník, ale destinace. Kdo pluje do ukrajinského námořního koridoru nebo z něj, stává se terčem. Tím Moskva de facto vysílá signál každému rejdaři na světě: vaše neutrální vlajka vás neochrání.

Su-57 a Su-34: symbolika i kapacita

Pokud se potvrdí nasazení Su-57 proti přístavům, jde o víc než technický detail. Su-57 je podle United Aircraft Corporation víceúčelový frontový letoun páté generace se sníženou radarovou zjistitelností a schopností síťového sdílení dat v reálném čase. Oproti Su-34, osvědčenému stíhacímu bombardéru s bojovým doletem až 1 700 km a nosností 8,5 tuny výzbroje, nabízí Su-57 obtížnější zachytitelnost pro protivzdušnou obranu.

Su-34 je „dělník“ ruské úderné kampaně: velký dolet, velká zátěž, rutinní nasazení. Su-57 je prestižní platforma, jejíž přítomnost nad Černým mořem signalizuje, že Rusko je ochotné nasadit to nejlepší, co má, proti civilním přístavům a obchodním lodím. Podle nás je to spíš zostření existujícího tlaku než začátek zcela nové fáze, ale zostření, které si zaslouží pozornost.

Ekonomika na mořské niti

Proč právě přístavy? Protože jsou pro Ukrajinu existenční. Před plnohodnotnou invazí v roce 2022 šly po moři tři čtvrtiny ukrajinského exportu. Export zboží tvořil zhruba 30 % HDP a polovinu devizových příjmů země, jak připomíná Národní banka Ukrajiny. Od srpna 2023, kdy začal fungovat námořní koridor, jím prošlo 200 milionů tun nákladu do 56 zemí, z toho přes 117,5 milionu tun zemědělské produkce.

Ještě k 12. březnu 2026 přístavy Velké Oděsy odbavily 14,5 milionu tun od začátku roku, z toho 8,5 milionu tun exportního obilí. Dunajské přístavy za stejné období zvládly jen 1,1 milionu tun, nejsou ani zdaleka plnohodnotnou náhradou.

Koridor tedy funguje. Ale každý útok zvyšuje pojistné, prodlužuje čekací doby, odrazuje rejdaře a zdražuje přepravu. Cílem Ruska nemusí být „vypnout moře přes noc“. Stačí, aby každá plavba do Oděsy byla dražší, pomalejší a riskantnější. A to se děje už teď.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Přímý cenový šok v českých obchodech je zatím nepravděpodobný; Ukrajina tvořila v roce 2025 jen 2,6 % českého agrárního dovozu ze třetích zemí. Nepřímý dopad je ale reálný. Ukrajinské obilí a oleje ovlivňují evropské burzovní ceny, a když roste riziko přepravy přes Černé moře, roste i cena na termínových trzích. Promítne se to do pojistného, do nákladů na dopravu a nakonec i do cenovek v celé Evropě.

Některé analytické zdroje varují, že pokud intenzita útoků poroste současným tempem, přístavy Velké Oděsy by mohly přestat plnohodnotně fungovat už na podzim 2026. Původce ani metodiku tohoto varování se nám nepodařilo ověřit, ale samotný trend, jeden útok každých 36 hodin a stovky dronů měsíčně, ukazuje směr, kterým se situace vyvíjí.

Rusko nemusí potápět lodě, aby vyhrávalo na moři. Stačí, aby každý kapitán, pojišťovna a exportér počítali s tím, že příští noc může přijít další salva. A přesně to se děje.