Polsko chystá doživotí za neuposlechnutí rozkazu ve válce. Současné tresty jsou směšně nízké, říkají experti

Kodifikační komise trestního práva při polském ministerstvu spravedlnosti předložila stanovisko, které navrhuje radikální přepis pravidel vojenské kázně. Podle zjištění deníku Rzeczpospolita se zvažuje, aby voják, který v bojové situaci odmítne splnit rozkaz nebo jej úmyslně provede v rozporu s jeho obsahem, čelil sazbě od pěti do třiceti let odnětí svobody, a v krajním případě i doživotnímu trestu. Nejde přitom o každé provinění v kasárnách. Celá debata se točí kolem jediného scénáře: okamžiku, kdy neuposlechnutí může stát životy spolubojovníků a ohrozit bojeschopnost celé jednotky.

Tři roky versus doživotí: propast mezi mírem a válkou

Současný článek 343 polského trestního zákoníku byl psaný pro mírové podmínky. Základní sazba za nevykonání nebo odmítnutí rozkazu činí vojenský arrest, případně až tři roky vězení. Pokud voják jedná společně s dalšími, před shromážděnou jednotkou nebo způsobí značnou škodu, sazba stoupá na tři měsíce až pět let. To je strop.

Problém je zřejmý: stejná ustanovení platí, ať jde o odmítnutí nastoupit na ranní nástup, nebo o dezertování z palebné linie. Expertní komise vedená profesorem Włodzimierzem Wróbelem argumentuje, že zákon postrádá zvláštní kvalifikovanou skutkovou podstatu pro bojovou situaci. Když dojde k nesubordinaci za války, soud nemá v rukou nástroj odpovídající závažnosti činu. Pět let za jednání, které může vést ke ztrátě pozice a smrti desítek lidí, to je podle komise neúměrně málo.

Historický precedent i alianční logika

Polsko přitom takovou úpravu historicky znalo. Vojenský trestní kodex z roku 1969 stanovil za odmítnutí rozkazu v bojové situaci minimálně pět let odnětí svobody. Horní hranicí byl trest smrti. Současná komise se na tento precedent výslovně odvolává, ne proto, že by chtěla obnovit popravy, ale proto, že chce ukázat, jak daleko se dnešní právo od válečné reality vzdálilo.

Mezinárodní srovnání ukazuje, že Polsko by se svým návrhem nezařadilo mimo alianční mainstream, spíš na jeho tvrdý okraj:

• Česko: § 375 trestního zákoníku stanoví za neuposlechnutí rozkazu v základu až pět let; za stavu ohrožení státu, válečného stavu nebo v bojové situaci tři až deset let.
• USA: článek 90 Jednotného vojenského trestního zákoníku (UCMJ) v době války připouští za úmyslné neuposlechnutí zákonného rozkazu nadřízeného důstojníka i trest smrti.

Polské doživotí by tedy bylo tvrdší než česká úprava, ale stále mírnější než americká maximální sazba. Alianční armády se shodují v jednom principu: v boji platí jiná pravidla než v míru.

Kde je návrh dnes, a kde ještě není

Důležitý kontext: nejde o hotový zákon. Stanovisko komise bylo zaevidováno na portálu ministerstva spravedlnosti v dubnu 2026 a ministerstvo potvrdilo, že doporučení zahrnulo do analytických prací. V expertním týmu zasedli zástupci ministerstva obrany, vojenské justice, advokacie i akademické sféry. Veřejně ale není k dispozici paragrafové znění, sejmový tisk ani vládní návrh novely.

Předseda Nejvyšší advokátní rady Przemysław Rosati přitom varuje, že samotné drastické zvýšení sazeb disciplínu nezajistí. Klíčové jsou podle něj kvalita velení, výcvik, morálka a důvěra vojáků v zákonnost rozkazů. A právě tady se otevírá zásadní otázka: jak bude zákon definovat „bojovou situaci“ a „bojový rozkaz“, aby nedocházelo ke zneužití? Obecná definice rozkazu v polském právu existuje, je to pokyn nadřízeného k provedení nebo zdržení se určité akce. Voják zároveň nemá povinnost splnit rozkaz směřující ke spáchání trestného činu. Detailní vymezení pro novou kvalifikovanou skutkovou podstatu ale zatím veřejné není.

Proč právě teď

Žádný z dostupných oficiálních materiálů neříká natvrdo „kvůli Ukrajině“. Časování i obsah ale mluví jasně. Polsko sdílí s Ukrajinou více než pět set kilometrů hranice. Ruská agrese trvá od roku 2022 a bezpečnostní prostředí ve střední a východní Evropě se zhoršuje. Varšava masivně zbrojí, posiluje armádu a přehodnocuje právní rámec pro mobilizaci a válečný stav.

Komise neříká, že válka je za dveřmi. Říká, že pokud by přišla, polské právo na ni není připravené. A mírové sazby za činy, které v boji mohou mít fatální následky, jsou toho nejviditelnějším symptomem.

Co to znamená pro český kontext

Český trestní zákoník je na tom paradoxně lépe než ten polský, už dnes rozlišuje mezi běžnou a bojovou situací a pro válečný stav stanoví sazbu tři až deset let. Nepodařilo se nám dohledat, že by Česko v roce 2026 připravovalo podobné zpřísnění po polském vzoru. To ale neznamená, že téma není relevantní. Pokud by se polský návrh stal zákonem, vytvořil by v rámci NATO nový referenční bod, a tlak na revizi vojenského trestního práva by se mohl přelít i do dalších členských zemí.

Polsko nepřepisuje pravidla proto, že by chtělo trestat vojáky za drobnosti. Přepisuje je proto, že v okamžiku, kdy na rozkazu závisí přežití celé jednotky, musí právo odpovídat realitě boje, ne pohodlí míru.