Kritik ukrajinské armády se sám přihlásil na frontu a velí rotě: „Čeká nás nejtěžší zima. Žádná patová situace neexistuje“

Když v květnu 2025 nastoupil jako řadový střelec do 13. brigády Národní gardy „Charta“, mnozí to považovali za symbolické gesto známého novináře. O čtrnáct měsíců později sedí Butusov před kamerou Ukrajinské pravdy jako velitel roty bezpilotních letounů 23. útočného pluku a říká věci, které se v oficiální kyjevské komunikaci neobjevují. Fronta podle něj není stabilizovaná, mobilizační systém je rozbitý a nadcházející zima bude pro Ukrajinu nejtěžší od začátku plnohodnotné invaze. Není to rétorika opozičního komentátora. Je to hlášení člověka, který denně řídí desítky dronů nad bojištěm.

Od střelce k veliteli roty za čtrnáct měsíců

Časová osa Butusovovy vojenské kariéry je strmá. 22. května 2025 se nechal mobilizovat jako střelec. Odmítl nabídky na tiskové oddělení i štábní pozice, chtěl do bojové jednotky, „ve kterou věří“. Během léta a podzimu 2025 přešel k velení čety specializované na boj s operátory nepřátelských dronů. A v rozhovoru ze 14. července 2026 už figuruje jako velitel roty BPLA.

Rota je v armádní hierarchii jednotka o třech až pěti četách. U dronového útvaru to v praxi znamená nepřetržitý průzkum, sledování pohybu nepřítele, korekci dělostřelecké palby a přímé údery na pěchotu, techniku i zásobovací trasy. Butusov to sám popisuje jako boj o „panování v malém nebi“, o prostor, z něhož dnes pochází většina ztrát na obou stranách. Nejde tedy o symbolickou funkci. Je to nižší taktický stupeň s reálnou odpovědností za životy lidí a za kus fronty.

Proč podle něj žádný pat neexistuje

Slovo „pat“ má v ukrajinské válečné debatě zvláštní historii. Na podzim 2023 ho použil tehdejší vrchní velitel Zalužnyj v rozhovoru pro The Economist, když mluvil o zákopové, vyčerpávací fázi. Prezident Zelenskyj ho o dva dny později veřejně odmítl. Butusov teď v létě 2026 říká totéž, ale z jiného úhlu: pat neexistuje, protože fronta není nehybná čára. Je to mozaika úseků, někde relativní klid, jinde pokračující ruský tlak vpřed.

Konkrétně: Rusko si podle Butusova stále drží iniciativu v pozemním útoku na několika směrech, i když už neútočí souvisle po celé linii a za každý kilometr platí vysokými ztrátami. Ukrajinské dronové jednotky podle něj zabránily tomu, aby se fronta v roce 2026 zhroutila tak, jak se to stalo na některých úsecích v předchozích letech. Ale zastavit ruský postup se nepodařilo.

Zajímavé je srovnání s jinými zdroji. Americký think-tank CSIS v červenci 2026 tvrdil, že Rusko na jaře dokonce netto ztratilo území a poměr ztrát se v první polovině roku blížil 8:1 v neprospěch útočníka. Butusov je střízlivější, celkový poměr ztrát odhaduje na 1:3 až 1:4 ve prospěch Ukrajiny, přičemž výjimečných poměrů 1:7 nebo 1:10 dosahují jen úseky, kde perfektně funguje souhra dronů, dělostřelectva a pěchoty. Obě čísla ale říkají totéž: Rusko za postup platí neúměrnou cenu. Jenže platí.

Zvlášť varovně zní jeho slova o Kostjantynivce. Analytici z DeepState ji označují za „vrata“ ke Slovjansko-kramatorské aglomeraci. Pokud by město padlo, zásadně by se zhoršila logistika obránců a tlak by se přesunul na Družkivku a následně na Kramatorsk. Oficiální velení situaci rámuje optimističtěji, generál Syrskyj při inspekci v dubnu 2026 zdůrazňoval ničení ruské logistiky a odrážení útoků. Butusov neříká, že velení lže. Říká, že mediální obraz „stabilizované fronty“ je nebezpečně zjednodušující.

Mobilizace bez odpovědnosti

Nejostřejší Butusovova kritika nemíří na konkrétní velitele ani na korupci. Míří na systém. Jeho hlavní teze zní: kdo v ukrajinském systému nabírá lidi, ten za ně nenese odpovědnost. Mobilizační proces je rozštěpený mezi teritoriální centra komplementace, policii, výcviková střediska a různé články velení. Nikdo ale neodpovídá za člověka od odvodu až po zařazení k jednotce.

Výsledek? Na frontu podle Butusova dorazí třikrát až čtyřikrát méně lidí, než kolik jich bylo mobilizováno. Zbytek se ztratí v systému, ne nutně kvůli korupci, ale kvůli absenci svislé linie odpovědnosti. Velitelé brigád a sborů nemají reálnou kontrolu nad tím, kdo a kdy k nim přijde. A právě tohle je podle něj důvod, proč armáda trpí chronickým nedostatkem pěchoty, přestože mobilizace formálně běží.

Podstatné je, že Butusov tyto věci neříká nově. Říkal je už jako novinář. Rozdíl je v tom, že teď mluví jako velitel, který denně vidí důsledky systémové poruchy na vlastní jednotce. Sám při vstupu do armády napsal, že jeho názory a principy se „v ničem nezměnily“. Změnila se jen optika, z redakce na zákop.

Nejtěžší zima a co to znamená pro Evropu

Když Butusov mluví o „nejtěžší zimě“, nemyslí počasí. Myslí další kolo ruské kampaně proti ukrajinské energetické infrastruktuře. Varuje před ještě tvrdšími údery na elektrárny, teplovody a logistické uzly než v předchozích sezonách a volá po „autonomii“ vojsk, měst, společnosti i domácností.

Že nejde o planý poplach, dokládají čísla z Bruselu. Evropská komise společně s ukrajinským ministerstvem energetiky a Energetickým společenstvím vyhlásila 24. června 2026 mimořádnou výzvu na 650 milionů eur určených na přípravu na zimu 2026/2027. Energie je podle Bruselu jedno z hlavních bojišť války.

Česko v tom není stranou. Už v únoru 2026 odeslalo na Ukrajinu 55 dieselových generátorů v hodnotě 10 milionů korun určených pro nemocnice a veřejné budovy v Dnipru. Ministerstvo zahraničí to výslovně zdůvodnilo útoky na energetiku. Butusovovo varování tedy není abstraktní prognóza, je to popis reality, na kterou se Evropa už připravuje, a přesto podle něj nedostatečně.

Proč je rok 2027 klíčový

Butusov nepovažuje rok 2027 za magické datum obratu. Vidí ho jako horizont, kdy by při správných rozhodnutích (škálování dronových jednotek, reformě mobilizace, decentralizaci velení) mohlo být reálné ruský postup definitivně zastavit. Rok 2026 podle něj ukázal, že technologie fungují: nové typy dronů prodloužily hloubku zásahu, ztížily ruský manévr a zdražily každý pokus o průlom. Ale technologie sama nestačí, pokud systém nedokáže dostat lidi tam, kde je potřebují.

Butusovův příběh není příběh novináře, který odložil pero a vzal zbraň. Je to příběh člověka, který zjistil, že zevnitř je problém ještě viditelnější, a rozhodl se o něm mluvit s mapou bojiště v ruce místo s klávesnicí.