Ruský modernizovaný obrněnec skončil jako ukrajinská trofej v téměř neporušeném stavu. Posádka vyskočila za jízdy a stroj sám dojel do stromu.
Podle hlášení ukrajinského Operačního velitelství Sever, které v listopadu 2023 zveřejnil server Defence Express, se incident odehrál během neúspěšného ruského útoku. Řidič BMP-1AM Basurmanin za palby vyskočil z vozidla, aby si zachránil život. Bezosádkový stroj pokračoval v jízdě, dokud nenarazil do stromu. Ukrajinská 58. samostatná motopěší brigáda ho ukořistila prakticky celý, a po kontrolách počítala s jeho dalším nasazením, tentokrát na vlastní straně. Příběh jednoho opuštěného obrněnce ale vypovídá o víc než jen o panice jedné posádky. Ukazuje, kam až sahá ruská improvizace při doplňování válečných ztrát.
Co je BMP-1AM Basurmanin
Název Basurmanin, starorusky „cizinec“ nebo „barbar“, dostal stroj, který je ve skutečnosti přestavbou sovětského bojového vozidla pěchoty BMP-1 z šedesátých let. Ruský státní koncern Rostec ho poprvé veřejně představil v srpnu 2018 na vojenském fóru Armija. Klíčová změna spočívá ve výměně původní věže s nízkotlakým 73mm dělem 2A28 Grom za bojový modul převzatý z transportéru BTR-82A.
Co modernizace přinesla:
- Kanon 2A72 ráže 30 mm s dostřelem proti pozemním cílům až 4 000 metrů a kadencí kolem 330 ran za minutu
- Spřažený kulomet PKTM ráže 7,62 mm
- Systém kouřových granátů 902V Tuča pro maskování
- Kombinovaný denní/noční zaměřovač se stabilizací ve dvou rovinách
- Radiostanice R-168-25U-2 nahrazující zastaralou komunikaci
- Motor UTD-20S1 o výkonu 221 kW (300 koní) místo původního UTD-20 se stejným výkonem (hlavní přínos je vyšší spolehlivost a upravené torzní tyče s pásy)
Co modernizace neřešila: ochranu trupu. A právě tady začíná problém.
Nový kanon na starém plechovém trupu
Ukrajinská technická analýza, kterou v květnu 2022 publikoval armádní server ArmyInform, je v hodnocení ochrany nemilosrdná. Boky trupu BMP-1AM podle ní prorazí i 7,62mm průbojná munice. Čelní pancéřování neodolá zásahům těžších kanonů ani moderních protitankových řízených střel. Žádná přídavná ochrana, žádný reaktivní pancíř, žádný systém aktivní obrany. Trup zůstal takový, jaký sjel z výrobní linky před desítkami let.
Basurmanin sice může nést protitankový řízený komplex Metis-M1 s dostřelem 80 až 2 000 metrů, ale nejde o integrované řešení na věži; střelec ho musí obsluhovat výnosně, tedy mimo ochranu vozidla. Pro srovnání: americký Bradley M2 má odpalovač protitankových střel TOW přímo na věži, termální zaměřovač, schopnost hunter-killer a možnost instalace reaktivního pancíře. Švédsko-britský CV90 MkIV od BAE Systems nabízí hmotnostní rezervu do 38 tun, motor o výkonu až 736 kW (1 000 koní) a kvalifikovaný aktivní ochranný systém. Basurmanin proti tomu staví třicetimilimetrový kanon na trupu, jehož konstrukce pamatuje Brežněvovu éru.
Ani v rámci ruského arzenálu nevychází srovnání lichotivě. Novější BMP-3 disponuje 100mm kanonem-odpalovačem 2A70, spřaženým 30mm 2A72, motorem o výkonu 331 kW (450 koní) a výrazně silnější celkovou bojovou hodnotou. Basurmanin není konkurent, je to nouzová náhražka.
Proč Rusko oživuje techniku ze studené války
Odpověď je prostá: nemá dost nové. Programy perspektivních bojových vozidel pěchoty, Kurganěc-25 a kolový Bumerang, se roky zpožďují a sériová výroba v objemech potřebných pro frontové nasazení stále nezačala. Mezitím válka na Ukrajině, trvající již více než čtyři roky, spolkla tisíce kusů obrněné techniky. Rusko proto sahá hluboko do skladů, kde podle otevřených odhadů leželo kolem sedmi tisíc starých BMP-1.
Jenže samotné BMP-1 bez úprav byly pro moderní boj téměř nepoužitelné. Rusko navíc už dlouhodobě neprodukuje munici pro jejich původní 73mm dělo. Basurmanin tak vznikl jako pragmatické řešení: levná a rychlá přestavba, která dá starému trupu alespoň použitelný kanon a komunikaci. Rostec potvrdil dodávku další várky ještě v únoru 2024, což jasně ukazuje, že program pokračuje i ve třetím roce plnohodnotné invaze.
Už v dubnu 2022 ukrajinské zdroje identifikovaly nejméně osm BMP-1AM v jedné koloně u Kupjansku. Přesný celkový počet nasazených kusů veřejně známý není, ale otevřené zdroje naznačují nejméně desítky strojů. Rusko je na bojiště skutečně „vehnalo“, nikoli jako experimentální kuriozitu, ale jako sériově nasazovanou techniku pro zaplnění ztrát.
Co útěk posádky vypovídá o realitě fronty
Z jednoho incidentu nelze soudit celou armádu. Ale konkrétní epizoda u 58. brigády je výmluvná. Řidič vyskočil z vozidla za jízdy během bojového kontaktu. Nebyl to cvičný manévr, nebyla to porucha na silnici, byl to pokus přežít v situaci, kdy se útok hroutil a posádka seděla v obrněnci, jehož boky zastaví kulku z pistole, ale ne z kulometu.
Ukrajinská technická kritika přímo uvádí, že protitankové zbraně Basurmaninu „nenechávají šanci“. Při odráženém útoku, pod palbou, v lehce pancéřovaném vozidle bez aktivní ochrany měla osádka jednoduchou kalkulaci: venku je nebezpečno, ale uvnitř možná ještě víc. Výsledek? Téměř nepoškozený stroj v rukou protivníka, kompletní s radiostanicí, zaměřovačem, stabilizací a vším, co zpravodajské služby rády rozebírají do posledního šroubku.
Pro NATO, včetně českých analytiků, má taková trofej konkrétní hodnotu. Centrum JATEC v polské Bydhošti systematicky sbírá poznatky z ukrajinského bojiště a aplikuje je pro spojence. Neporušený Basurmanin nabízí pohled na skutečnou kvalitu ruských oprav, integraci elektroniky i reálné slabiny, které se z katalogových listů nevyčtou.
Levná modernizace s drahou cenou
Basurmanin dává smysl z pohledu ruského logistika; je rychlý, levný a zaplní díru v sestavě. Z pohledu osádky, která v něm má jet do útoku proti protivníkovi vyzbrojenému Javeliny, drony a protitankovými minami, je to jiný příběh. Kanon 2A72 střílí přesněji a dál než staré dělo Grom. Radiostanice funguje. Zaměřovač vidí i v noci. Ale když přiletí protitanková střela, trup ze šedesátých let ji nezastaví.
Celý program Basurmanin je vlastně přiznáním: Rusko nedokáže vyrobit dost moderních bojových vozidel pěchoty, a tak přezbrojuje muzejní exponáty. Na papíře vypadají lépe. Na bojišti z nich posádky utíkají, a stroje končí jako trofeje u protivníka.