„Až válka skončí, Ukrajina se zhroutí. Kromě boje jí už nic nezbylo,“ analyzují Rusové, kterým se hroutí moc i ekonomika

Sergej Poletajev, analytik publikující na stanici RT, to 21. května 2026 formuloval bez obalu: současná Ukrajina je podle něj obal obsluhující válku, stát bez jiného pojiva než fronty, logistiky a západního financování. Bez změny kursu prý skončí v ruině. O tři měsíce dříve, 4. února, přišel na RT feature s tezí, že mír ukrajinskou krizi neukončí, jen ji přesune dovnitř země, do ulic, do sociálního napětí, do kriminality. A šéfka RT Margarita Simonjanová 6. února v pořadu „60 minut“ na stanici Rossija 1 prohlásila, že Ukrajina „směřuje do pekla“ a buď bude rozebrána, nebo skončí jako evropský satelit. Solovyov Live ve stejném období držel obdobný rámec o vyčerpaném Západu a vyčerpané Ukrajině. Koordinovaná melodie. Otázka je, komu vlastně hraje.

Co přesně Kreml myslí „zhroucením“

Ruský narativ neříká jen „Ukrajina bude mít po válce těžko“. Říká víc: že ukrajinský stát bez válečného režimu přestane fungovat. Rozpad státních funkcí, ztráta legitimity vedení, sociální násilí, kriminalizace a dlouhodobá neschopnost existovat bez mobilizace, to jsou pilíře, na kterých RT staví svou tezi. Poletajev jde ještě dál a naznačuje, že „obnova státnosti“ je možná pouze na základě loajality k Rusku. To už není analýza. To je imperiální přání zabalené do publicistiky.

Kreml přitom současně vede debatu o konci války a „legitimních“ partnerech v Kyjevě. Mluvčí Dmitrij Peskov začátkem června 2026 potvrdil pauzu v jednáních, ale zdůraznil pokračování kontaktů s USA. Vladimir Putin 4. června hovořil o tom, kdo je v Kyjevě „legitimní“ pro podpis případných dohod. Obojí slouží stejnému účelu: připravit půdu pro poválečné zpochybňování ukrajinské státnosti. Nejde o prognózu, jde o politický projekt.

Časování, které není náhodné

Vlna textů o „poválečné Ukrajině“ zesílila v přesně ohraničeném období. V lednu 2026 začala trilaterální jednání USA–Ukrajina–Rusko, druhé kolo proběhlo 4.–5. února, ženevské kolo 17.–18. února. Pak přišla červnová pauza. A právě v těchto měsících se ruský mediální ekosystém přeorientoval z válečného zpravodajství na „co bude po válce“, s jednoznačným závěrem, že pro Ukrajinu nic dobrého.

Souběžně se ale zhoršovala ruská ekonomická data. A tady začíná kontrast, který je těžké přehlédnout.

Ruská ekonomika v prvním čtvrtletí 2026 mezikvartálně klesla o 0,3 %, první pokles za tři roky. Centrální banka 19. června držela základní sazbu na 14,25 % a otevřeně varovala před rozpočtovými proinflačními tlaky sahajícími až do roku 2029. Deficit za prvních pět měsíců dosáhl 2,6 % HDP, přitom roční cíl byl 1,6 %. Benzín zdražil od začátku roku o 6,6 %, protože ukrajinské údery vyřadily zhruba čtvrtinu ruské benzinové produkce oproti červnu 2025. Inflace se v polovině června pohybovala kolem 5,6 %.

Nejde o akutní šok typu únor 2022, kdy banka zvedla sazbu rovnou na 20 % a roční inflace vyšplhala na téměř 12 %. Rok 2026 je spíš chronická válečná únava: ekonomika neroste, deficit se prohlubuje a centrální banka nemá prostor k pohodlnému uvolnění.

Drolení moci za kremelskými zdmi

Ekonomika není jediné, co Rusku skřípe. Červnová studie Carnegie Endowment popisuje ruské technokraty a byznysové elity jako loajální, ale oslabené, vykonavatele bez skutečné autonomie. Varšavský think-tank OSW v březnovém reportu upozornil na systematickou demontáž místní samosprávy a prohlubující se závislost regionů na centru. Reuters začátkem června zachytil otevřenější střet uvnitř systému: na jedné straně jestřábi tlačící na eskalaci po ukrajinských úderech hluboko do ruského území, na druhé pragmatici upozorňující na ekonomické náklady pokračování války.

Putin na červnovém petrohradském ekonomickém fóru čelil oběma vizím současně. Není to kolaps. Ale je to drolení funkční politické moci mimo úzký okruh kolem prezidenta, a systém, který se takto zužuje, bývá navenek agresivnější a doma méně schopný opravovat vlastní chyby.

Propaganda versus realita: co říkají nezávislé zdroje

Ruský narativ o kolapsu Ukrajiny není postaven na vzduchoprázdnu. Reálné problémy existují: Světová banka v únoru 2026 odhadla potřeby obnovy na téměř 588 miliard dolarů, OECD mluví o obrovských kapacitních bariérách a Chatham House v červnové studii zdůrazňuje sociální trauma a nutnost zapojení celé společnosti do rekonstrukce.

Jenže žádný z těchto zdrojů neříká, že Ukrajina nevyhnutelně zanikne. Naopak: OECD popisuje fungující architekturu obnovy, Chatham House vyzdvihuje vysokou míru občanské odolnosti a Světová banka pracuje s předpokladem dlouhodobé, ale realizovatelné rekonstrukce. Rozdíl mezi západním a ruským rámcem je zásadní:

• Západní analytici: obrovské náklady, sociální zátěž, institucionální tlak, ale obnova je možná při dlouhodobé podpoře.
• Ruská státní média: nevyhnutelný rozpad, stát bez budoucnosti, jediné řešení je loajalita k Rusku.

Propagandistické není pojmenování problémů. Propagandistické je tvrzení, že z nich automaticky plyne zánik státu, a že jediným východiskem je podřízení se Moskvě.

Proč by to mělo zajímat Česko

Narativ o „Ukrajině bez budoucnosti“ nezůstává za ruskými hranicemi. Společná zpráva EEAS z června 2026 dokumentuje, jak Rusko šíří pro evropská publika témata o korupci, kriminalitě a hrozbě spojené s Ukrajinou a Ukrajinci. Akademická analýza Univerzity Karlovy nad 95 texty z českých dezinformačních webů potvrdila stabilní přítomnost demoralizačních narativů podkopávajících legitimitu Zelenského a smysl podpory Kyjevu.

Česká ekonomika přitom zůstává citlivá na externí šoky: ČNB v červnu upozorňovala na slabší první čtvrtletí a riziko vyšších cen energií. A české ministerstvo zahraničí v dubnu 2026 formálně protestovalo proti ruským výhrůžkám českým firmám, což ukazuje, že hybridní tlak Moskvy na střední Evropu je přímý a konkrétní.

Carnegie v březnové studii varuje, že poválečné Rusko může být pro Evropu nebezpečnější než to válečné, méně předvídatelné, s větším prostorem pro šedé operace a s nezlomenou ambicí přetvářet bezpečnostní architekturu kontinentu. Země, která líčí svého souseda jako mrtvý stát, zatímco sama ztrácí čtvrtinu benzinové produkce a řeší rozpočtový deficit dvojnásobný oproti plánu, nemluví o budoucnosti Ukrajiny. Mluví o své vlastní.