Rusové nedostanou ani munici, ani posily, ani čas na rotaci. Ukrajinci budují 100km zónu smrti u Pokrovsku

Když velitel 7. sboru Jevhen Lasijčuk začátkem července popsal v rozhovoru pro RBC-Ukraine svůj záměr, nemluvil o jedné velké bitvě ani o jednom zázračném dronu. Mluvil o soustavě vrstev, které mají ruské jednotky u pokrovsko-myrnohradské aglomerace zbavit munice, posil, velení i prostoru pro střídání. Přímá frontová „zóna ničení“ má dnes šířku zhruba 20 až 25 kilometrů na obě strany linie kontaktu a podle Lasijčuka by do konce roku mohla narůst ke třiceti. Nad ní ale existuje druhá vrstva, údery středního dosahu, které sahají přibližně sto kilometrů do ruského zázemí a bijí do logistického řetězce dřív, než se zásoby vůbec dostanou k frontě.

Dvě vrstvy jedné strategie

Pojem „100km zóna smrti“ neznamená jednolitý pás zpustošené země. Jde o dvě odlišné, ale vzájemně propojené operační vrstvy. Ta první je klasická frontová zóna: dělostřelectvo, FPV drony, miny, přímá palba. Tady se odehrávají každodenní střety u severních okrajů Pokrovsku a Myrnohradu, u Hryšyného severozápadně od města i v ose Myrnohrad–Rodynske. Sedmý sbor tu v březnu odrazil rozsáhlý ruský útok s motorizovanými a motocyklovými skupinami.

Druhá vrstva je hlubší a strategicky možná důležitější. Ministerstvo obrany Ukrajiny definuje údery středního dosahu jako údery v hloubce 30 až 200 kilometrů zaměřené na sklady, logistické uzly, radary, protivzdušnou obranu a velitelská stanoviště. Sedmý sbor tuto doktrínu aplikuje konkrétně: 10. července jeho 237. prapor nasadil komplexy Fire Point proti ruské logistice na okraji Doněcku. Nejde o izolovanou akci, sbor spolupracuje s dronovými jednotkami Magyar’s Birds a Lasar’s Group na lovu ruských dělostřeleckých pozic a odpalovacích míst operátorů bezpilotníků.

Rusové chodí pěšky a zásoby vozí po kapkách

Efekt se už projevuje v chování ruských jednotek. Podle zprávy ArmyInform ze začátku roku 2026 se ruští vojáci u Pokrovsku často přesouvají k pozicím minometů a pilotů dronů pěšky. Vozidla používají teprve pět až sedm kilometrů od frontové linie, blíž je riziko zásahu příliš vysoké. Koordinační centrum bezpilotních systémů 7. sboru jen za první dva lednové týdny evidovalo zničení nebo poškození 45 nákladních a lehkých aut a 46 čtyřkolek a motocyklů.

V dubnu sbor informoval o systémových problémech Rusů se zásobováním potravinami a léky. Když je pod palbou každá trasa, každé vozidlo a každý sklad, střídání jednotek se z rutinní operace mění v hazard. Rotace vyžaduje přesun desítek lidí a tun materiálu po komunikacích, které Ukrajinci nepřetržitě sledují prostřednictvím systému DELTA a zasypávají palbou dělostřelectva, raketometů HIMARS a úderných dronů. Lasijčuk tvrdí, že jeho sbor denně ničí ruské bezpilotníky všech typů, od kvadrokoptér přes křídlaté drony po šáhedy.

Proč nestačí obyčejné FPV drony

Pokrovsko-myrnohradská aglomerace není otevřené pole. Volodymyr Polevyj ze 7. sboru v rozhovoru pro Rádio Svoboda vysvětlil, proč je zejména jižní část aglomerace technologicky složitá: městská zástavba zkracuje dosah FPV dronů, ruské „rameno“ je kratší a aktivní protivzdušná obrana i elektronický boj komplikují průzkum. Proto sbor nespoléhá na jednu zbraň, ale na celou smyčku: koordinační centrum bezpilotníků zkracuje čas od detekce cíle k úderu, systém Prometej řídí dělostřelectvo online a drony středního dosahu zasahují cíle, na které FPV nedosáhne.

Letos ukrajinské ministerstvo obrany uzavřelo pětinásobně více kontraktů na systémy středního dosahu než v předchozím období. Současně dokončilo největší zakázku na 155mm granáty dlouhého doletu s dodávkami rozloženými po celý rok. Dělostřelecká vrstva tak má materiální zázemí a česká muniční iniciativa k tomu přispívá. Podle českého ministerstva obrany bylo do dubna 2026 dodáno přes 400 tisíc velkorážových granátů a projekt pokračuje za podmínky financování partnerskými státy. Přímé přiřazení českých granátů ke konkrétnímu úseku fronty veřejné není, ale obecný zásobník, z něhož pokrovský směr čerpá, česká munice prokazatelně posiluje.

Kolaps, nebo pomalé dušení?

Lasijčuk mluví o více než dvaceti tisících zlikvidovaných ruských vojáků v pásmu svého sboru a tvrdí, že Ukrajina působí vyšší ztráty, než Rusko stíhá doplňovat mobilizací. Zároveň ale nepředstírá, že by šlo o bezprostřední zlom. U Pokrovsku stojí největší ruské uskupení na celé frontě: 41. a 51. armáda, dronové jednotky Rubikon a další formace. Rusové mají ve městě zásoby a stále tlačí malými skupinami přes lesní pásy a ruiny.

Analytický text Ukrajinské pravdy z 8. července upozorňuje, že se efekt úderů středního dosahu na všech úsecích ještě plně nepropsal. Plnější dopad frontové zdroje očekávají spíš na pozdní léto a začátek podzimu 2026. Nejde tedy o okamžitý kolaps, ale o systematické zdražování každého ruského útoku: víc pěších přesunů, méně bezpečných dovozů munice, složitější zásobování dělostřelectva, riskantnější rotace. Proti tomu stojí očekávaná ruská adaptace v protivzdušné obraně a elektronickém boji, s níž Lasijčuk sám počítá.

Sedmý sbor u Pokrovsku nevynalezl perpetuum mobile. Vybudoval ale palebnou architekturu, která ruské logistice bere kyslík po kapkách, a čím déle ji udrží v chodu, tím dráž bude každý ruský metr postupu stát.