Zelenskyj nemůže Syrského vyhodit ani si ho nechat. Armáda a ulice mu diktují, co má dělat, a on jen reaguje

Dne 8. února 2024 podepsal Volodymyr Zelenskyj dva dekrety, jeden odvolával populárního Valerije Zalužného, druhý na jeho místo dosazoval Oleksandra Syrského. Prezident tehdy mluvil o stagnaci na jihu, problémech v Doněcké oblasti, nutnosti jiného přístupu k rotacím a mobilizaci. Sliboval reset. O dva a půl roku později se na stole hromadí totožný seznam potíží, jen jméno na štítku se změnilo. A Zelenskyj zjišťuje, že tentokrát nemá kam uhnout.

Past, kterou si sám postavil

Formálně může prezident vrchního velitele odvolat kdykoli. Už to jednou udělal a dekret č. 60/2024 je toho důkazem. Jenže politická cena se od února 2024 dramaticky změnila. Na jaře 2026 se začaly vršit problémy: skandál kolem 14. brigády, jejíž vojáci strávili v předních pozicích měsíce bez střídání, donutil Syrského 30. dubna vydat dekret o povinném dvouměsíčním limitu v první linii. Reakce přišla až poté, co se případ stal veřejným.

V červnu explodovala kauza 425. pluku „Skelja“, útvaru přímo napojeného na vrchní velení. Podle analýzy polského Centra východních studií (OSW) se mluvilo o zneužívání vojáků, krytí úmrtí a zacházení s lidmi jako se spotřebním materiálem. A v červenci přišel otevřený střet s ministrem obrany Mychajlem Fedorovem, který podle Ukrajinské pravdy tvrdil, že prezidentovi navrhl Syrského vyměnit, a Zelenskyj odmítl.

Kdyby teď Syrského odvolal, vypadalo by to jako ústupek protestům, Fedorovovi a kritikům. Kdyby si ho nechal, bere na sebe odpovědnost za nákladné frontální útoky, blokování technologických reforem i rotační skandály.

Dvě tlakové fronty, jeden prezident

Armáda neznamená generální vzpouru. Znamená vojáky nespokojené s rotacemi, důstojníky frustrované tempem přechodu na dronovou válku, veterány, kteří veřejně kritizují styl velení. Fedorov před svým odchodem pojmenoval jedenáct velkých problémů v řízení obrany a obvinil Syrského z odporu vůči modernizaci. Syrskyj se bránil tím, že milionovou armádu nelze skokově převést „na drony“. Jádro sporu není osobní, jde o to, kdo určí tempo a podobu adaptace války.

Ulice znamená demonstranty, kteří po Fedorovově odvolání 16. července 2026 vyšli do ulic, a širší občanskou nespokojenost živenou excesy teritoriálních center doplňování (TCK). Podle výroční zprávy ukrajinského ombudsmana za rok 2025 bylo zdokumentováno 34 případů porušení práv při mobilizaci: nezákonné omezování pohybu, nepřiměřené násilí, odvody lidí s platným odkladem. V červnu 2026 ombudsman zveřejnil případ z Užhorodu, kde pracovníci TCK podle vyšetřování připoutávali lidi pouty k žebříku.

Tyto dvě fronty se navzájem zesilují. Vojáci na frontě vidí, že systém, který jim nedokáže zajistit střídání, zároveň násilně odvádí lidi v zázemí. Civilisté vidí, že armádní vedení, které má chránit jejich blízké, nedokáže vyřešit ani základní rotace.

Reset, který nic neresetoval

Nejsilnější argument proti další personální výměně je prostý: už jednu Zelenskyj provedl a stejné problémy se vrátily. V projevu z 8. února 2024 prezident sliboval jiný přístup k rotacím, modernizaci a mobilizaci. Dva roky poté řeší rotační skandály, modernizační spory a mobilizační krizi.

Srovnání s nižšími patry velení je výmluvné. Když v červnu 2024 sílila kritika generála Jurije Sodola kvůli těžkým ztrátám, Zelenskyj ho rychle vyměnil za Andrije Hnatova. U podřízeného to šlo snadno, politická cena byla nízká. U vrchního velitele je násobně vyšší, protože každá výměna na tomto postu je de facto přiznáním, že předchozí volba selhala. A tentokrát by to bylo přiznání, že selhala volba, která měla napravit tu předchozí.

Co to znamená pro frontu a pro Západ

Skutečný problém není jméno na dveřích kanceláře vrchního velitele. Je to otázka, zda se prosadí rozhodnutí o rotacích, zásobování a modernizaci, právě tam jsou dnes doložené třecí plochy. Každý týden, kdy se řeší personální politika místo systémových změn, je týden, který Rusko na frontě využije.

Pro západní partnery včetně Česka zatím nejde o důvod k zastavení pomoci. Česko má schválený program podpory Ukrajiny na roky 2026–2030 s roční alokací miliardy korun, Českem koordinovaná muniční iniciativa pokračuje, Evropská unie v rámci Ukraine Facility mobilizovala k červnu 2026 celkem 42 miliard eur. Peníze ale nejsou bezpodmínečné, jsou výslovně vázané na reformy, právní stát a fungující demokratické mechanismy. Čím hlubší je vnitřní krize důvěry, tím citlivěji se partneři dívají na kvalitu ukrajinského řízení.

Prezident v reaktivním módu

Podle nás je vzorec Zelenského rozhodování v posledních měsících čitelný: rotační dekret přišel až po skandálu 14. brigády, kauza „Skelja“ eskalovala týdny, než se dostala na radar vedení, konflikt s Fedorovem vyústil v protesty, které prezidentskou kancelář zjevně zaskočily. Zelenskyj v této věci nepůsobí jako politik, který určuje kurz dopředu, ale jako prezident, který hasí požáry, jež už prorazily na povrch.

Pořád drží klíčové páky: personální rozhodnutí, zahraniční reprezentaci, koordinaci bezpečnostního aparátu. Ale manévrovací prostor se zúžil na úzký koridor mezi dvěma špatnými variantami. Odvolat Syrského znamená přiznat, že ulice a reformátoři měli pravdu. Nechat si ho znamená sdílet jeho účet. A čekat znamená, že příští kauza rozhodne za něj.