Prezident Ázerbájdžánu vyzradil, co se nemělo dostat na světlo. Němci a Rusové se tajně sešli kvůli válce na Ukrajině

Stalo se to 21. července 2026 a vypadalo to jako rutinní tisková konference dvou hlav států. Alijev stál vedle Friedricha Merze, odpovídal na dotazy novinářů, a pak vytáhl konkrétní jména, data příletů a odletů. Řekl, že si údaje nechal ověřit ázerbájdžánskou pohraniční službou ještě před odletem do Berlína. Podle vlastních slov se o celé věci dozvěděl z článku v britském listu Times, veřejně dohledatelná investigace ale vyšla 16. července v německém Die Zeit a v pořadu ARD/Kontraste. Ázerbájdžánský prezident zdůraznil, že Baku nebylo předem informováno a že jeho území bylo použito „bez jeho vědomí“. Kancléř Merz vedle něj jen suše konstatoval, že o žádné takové schůzce nemá informace.

Kdo se sešel a proč ta jména nejsou náhodná

Alijev jmenoval čtyři osoby. Z německé strany Ronalda Pofallu, bývalého šéfa spolkového kancléřství za vlády Angely Merkelové, a Matthiase Platzecka, někdejšího předsedu SPD a premiéra Braniborska. Z ruské strany Viktora Zubkova, expremiéra a předsedu dozorčí rady Gazpromu, a Valerije Fadějeva, který vede prezidentskou radu pro občanskou společnost při Kremlu.

Žádné z těch jmen se neobjevuje poprvé. Pofalla a Zubkov spoluvedli takzvaný Petersburský dialog, německo-ruské diskusní fórum, které fungovalo jako most mezi Berlínem a Moskvou ještě v dobách, kdy se obě strany tvářily jako strategičtí partneři. Platzeck dlouhodobě prosazoval dialog s Ruskem i po anexi Krymu. A Fadějev není nezávislý akademik, ale člověk z Putinova nejbližšího institucionálního okruhu. Moskva sem zkrátka neposlala neutrální prostředníky, ale lidi s politicko-energetickou vahou.

Baku jako opakovaně používaná třetí země

Schůzka z 12. až 14. července 2026 nebyla izolovaným incidentem. Investigace ARD/Kontraste už v říjnu 2024 popsala, že tatáž síť kontaktů se v Baku schází od dubna 2024. Jedno setkání se přesunulo do Abú Zabí v listopadu 2025, ale ázerbájdžánské hlavní město zůstává hlavním bodem. Proč právě Baku? Přímý důkaz motivu chybí, ale logika je čitelná: Ázerbájdžán leží mimo struktury EU i NATO, udržuje otevřené kanály jak k Berlínu, tak k Moskvě a pro Německo je prakticky významný kvůli dodávkám ropy a plynu. Ve stejný den, kdy Alijev schůzku potvrdil, řešil s Merzem i rozšíření energetické a hospodářské spolupráce, což celou scénu činí ještě citlivější.

Obsah jednání v hotelu Four Seasons zůstává neveřejný. Známá jsou jen jména a časové souběhy účastníků. Investigace ARD/ZEIT zachytila Platzeckovu poznámku o „vyřešení ukrajinského konfliktu“, ale žádný program ani zápis se na světlo nedostal.

Berlín se distancuje, ale otázky zůstávají

Německá vláda reagovala rychle a jednoznačně. Už den před Alijevovou návštěvou, 20. července, vládní mluvčí na pravidelné tiskovce uvedl, že kabinet o návštěvě Pofally a Platzecka v Baku „nemá znalost“. Merz to o den později zopakoval. Ministerstvo zahraničí přes ARD odkázalo, že nejde o iniciativu kancléřství a že vláda neplánuje pokračování ani využití tohoto formátu.

Jenže právě tady vzniká napětí. Oficiální Merzova linie vůči Kyjevu je jasná: strategické partnerství s Ukrajinou potvrzené společnou deklarací z dubna 2026, pokračující vojenská pomoc, koordinace s evropskými partnery a Spojenými státy. Při tiskovce se Zelenským v Berlíně Merz mluvil o tlaku na Rusko a dalších dodávkách zbraní. Současně ale pod povrchem funguje paralelní kontaktní síť složená z lidí, kteří mají hluboké vazby na Gazprom a Kreml. Německé bezpečnostní složky podle ARD/ZEIT podobné kontakty vyhodnocují jako potenciální ruskou vlivovou operaci. To není mírová diplomacie. To je šedá zóna.

Co to znamená pro Ukrajinu a spojence

Oficiální ukrajinská vyjednávací osa vypadá úplně jinak. Kyjev prosazuje veřejný, institucionální a mandátovaný proces: úplné příměří, technická jednání a přímou schůzku Zelenskyj–Putin za účasti partnerů. Koalice ochotných, jejíž součástí je i Česko s pokračující muniční iniciativou, drží linii sankcí a vojenské podpory. Rada EU v dubnu 2026 přijala dvacátý balík sankcí mířících na ruský energetický a vojensko-průmyslový komplex.

Kanál přes Baku do tohoto rámce nezapadá. Bez státního mandátu nemůže nahradit oficiální jednání, ale může ovlivnit atmosféru, sondovat postoje, nebo fungovat jako komunikační linka, jejíž existenci Moskva využije k narativu, že „i Němci chtějí jednat“. Pro Kyjev je to znepokojivý signál, i když zatím spíš optický než strategický. Prakticky bude záležet na tom, zda se objeví vazba na oficiální Berlín, nebo zůstane u bývalých politiků s adresáři z minulé éry.

Za Merkelové vedlo Německo oficiální Normandský formát s Francií, Ukrajinou a Ruskem. Šlo o státní diplomacii s mandátem a veřejnou odpovědností. To, co se odehrává v Baku, je její stínová inverze: stejná jména, ale bez mandátu, bez transparence a bez odpovědnosti. Alijev to veřejně odhalil. Otázka teď není, jestli se schůzka konala, ale kdo další o ní věděl dřív, než ji ázerbájdžánský prezident vytáhl před kamerami v Berlíně.