USA přesouvají z Německa „lovce radarů“ F-16CJ Wild Weasel. Mají zasadit konečný úder íránské protivzdušné obraně

Letové stopy zachycené analytiky z webu The War Zone ukázaly nejméně tucet F-16 mířících ze Spangdahlemu přes Středomoří směrem do Jordánska. Nešlo o běžné víceúčelové letouny. Stroje patří 480. stíhací peruti, jediné jednotce amerických vzdušných sil v Evropě, která se specializuje výhradně na lov nepřátelských radarů a ničení protivzdušné obrany. Podle Air & Space Forces Magazine se přesun uskutečnil souběžně s nasazením stealthových F-35 z britské základny Lakenheath. Načasování není náhoda. K 20. červenci probíhala už devátá noc amerických náletů na íránské cíle a Centrální velitelství USA stále hlásilo aktivní radarové a velitelské uzly podél Hormuzského průlivu. Washington zjevně usoudil, že na jejich likvidaci potřebuje zpět svůj nejostřejší nástroj.

Co jsou „lovci radarů“ a proč se jim říká Wild Weasel

Označení Wild Weasel (divoká lasička) sahá do roku 1965, kdy americké letectvo za války ve Vietnamu poprvé vytvořilo specializované posádky s jedinou úlohou: najít nepřátelský radar, přilákat na sebe jeho paprsek a zničit ho dřív, než stihne navést protiletadlovou raketu. Motto těchto pilotů zní dodnes „First In, Last Out“, tedy první dovnitř, poslední ven. Přesně to vystihuje jejich roli: otevírají koridory pro ostatní letouny a zůstávají nad bojištěm, dokud je poslední radar umlčen.

Dnešní F-16CJ/CM Block 50 jsou přímými dědici této tradice. Od běžných F-16 se liší především dvěma věcmi. První je podvěsný systém HTS (HARM Targeting System), který v reálném čase zachycuje radarové emise, rozpoznává typ radaru, určuje jeho polohu a předává data střele. Tou druhou je samotná střela AGM-88 HARM, která se řítí na zdroj záření rychlostí přesahující dvojnásobek rychlosti zvuku. Obsluha radaru má dvě možnosti: nechat ho zapnutý a přijmout zásah, nebo ho vypnout, a tím se sama vyřadit z boje. Obě varianty Wild Weaselům vyhovují.

A nejde o muzejní kusy. V roce 2022 dokončila právě 480. peruť jako první aktivní jednotka amerického letectva přezbrojení na moderní radar s aktivním elektronickým řízením paprsku (AESA). Delší dosah, vyšší odolnost proti rušení, lepší přežitelnost. Stroje, které teď míří k Hormuzu, jsou technologicky na špici toho, co F-16 nabízí.

Proč právě teď a proč z Německa

Válka mezi USA a Íránem není na obzoru, už probíhá. Operace Epic Fury začala 28. února 2026 masivními údery na íránskou vojenskou infrastrukturu. 4. května následoval Project Freedom, oficiálně zaměřený na obnovu bezpečné plavby Hormuzským průlivem, s více než stovkou letadel, námořními silami a 15 000 vojáky. Jenže ani po měsících kampaně situace u Hormuzu neutichla. Agentura AP 20. července popsala devátou noc po sobě jdoucích amerických náletů. Mezinárodní námořní organizace (IMO) ještě 9. června konstatovala, že průlivem nevede žádná bezpečná trasa.

Proč tedy lovci radarů přilétají právě ze Spangdahlemu? Odpověď je prostá: 480. stíhací peruť je jediná jednotka amerických vzdušných sil v celé Evropě specializovaná na potlačování a ničení protivzdušné obrany. Neexistuje bližší předsunutý zdroj této schopnosti. A podle Air & Space Forces Magazine se stroje do Německa vrátily teprve krátce před novým přesunem; sotva stihly přistát a už letí zpět. To je signál naléhavosti, který mluví sám za sebe.

Co zbývá z íránské protivzdušné obrany

Centrální velitelství USA (CENTCOM) ve svém výročním hodnocení pro rok 2026 tvrdí, že americké síly vyřadily 82 procent íránských raketových systémů protivzdušné obrany a těžce poškodily radarovou i velitelskou architekturu. Íránské letectvo a PVO označuje za „funkčně a operačně irelevantní“. Číslo zní drtivě. Jenže zbývajících 18 procent dokáže zabíjet.

Právě proto CENTCOM ještě 31. května útočil na radarové a dronové řídicí uzly v Goruku a na ostrově Kešm. 5. června zasáhl pobřežní sledovací radary na stejných místech. 9. června přišly na řadu další systémy PVO, pozemní řídicí stanice a sledovací radary v blízkosti Hormuzu. Vzorec je jasný:

• Íránci přesouvají mobilní radary na nové pozice.
• Reaktivují poškozené systémy nebo je nahrazují záložními.
• Zapínají pobřežní senzory jen na krátkou dobu, aby zachytily lodní provoz a navedly drony či rakety.

„Konečný úder“ proto neznamená jediný nálet, po kterém se zhasne. Znamená systematickou, opakovanou likvidaci zbytků: každého radaru, který se znovu rozsvítí, každého velitelského uzlu, který se pokusí koordinovat palbu, každé řídicí stanice dronů, která ohrožuje lodní dopravu. Přesně na tohle jsou Wild Weasely stavěné. Přiletí, počkají, až se radar prozradí vlastním vysíláním, a sešlou na něj HARM. A pak počkají na další.

F-16CJ vedle F-35: doplnění, ne náhrada

Nabízí se otázka, proč Washington posílá čtyřicet let starý koncept F-16, když má k dispozici stealthové F-35 se schopnostmi SEAD/DEAD. Odpověď je, že neposílá jedno místo druhého. Posílá obojí. F-35 z Lakenheatu letí do regionu současně s Wild Weasely.

Logika je přímočará. F-35 dokáže proniknout hluboko do nepřátelského vzdušného prostoru díky nízké radarové odrazivosti a zasáhnout strategické cíle, aniž by ho obrana vůbec zaregistrovala. Ale po pěti měsících kampaně, kdy je většina íránské PVO v troskách, se charakter mise mění. Nejde už o průnik přes hustou obranu, ale o trpělivý lov jednotlivých radarů, které se sporadicky ozývají podél stovek kilometrů pobřeží. Na to je dedikovaný Wild Weasel s podvěsem HTS a zásobou střel HARM efektivnější, a výrazně levnější na letovou hodinu, než stealth platforma páté generace.

Podle nás jde o klasickou kombinaci chirurgického skalpelu a přesného kladiva. F-35 řeší to, co zbývá z tvrdých, dobře chráněných cílů. F-16CJ systematicky uklízí vše, co vyzařuje.

Co to znamená pro Hormuz, Evropu a ceny ropy

Hormuzský průliv je nejdůležitější ropný chokepoint planety. Podle americké Správy energetických informací (EIA) jím historicky proudilo kolem pětiny světové spotřeby kapalných ropných paliv. V prvním čtvrtletí 2026 tok spadl na 14,6 milionu barelů denně oproti více než dvaceti milionům před konfliktem. Cena benzínu v USA se v červenci znovu vyšplhala nad čtyři dolary za galon (asi 3,8 litru). Evropa to cítí na cenách ropy, LNG i přepravních sazbách.

Přesun Wild Weaselů má právě tady svůj praktický smysl. Čím rychleji budou umlčeny zbývající pobřežní radary a řídicí uzly, tím dříve se může obnovit alespoň částečně bezpečný koridor pro tankery. Okamžitá normalizace to nebude (IMO stále mluví o vysoce nestabilní situaci), ale každý zničený radar je o jednu hrozbu méně pro lodě, které průlivem projíždějí.

A co Evropa z bezpečnostního hlediska? Odchod jediné evropské SEAD perutě na Blízký východ dočasně oslabuje konkrétní specializovanou kapacitu na kontinentu. Není to ale důvod k panice. Ankarská deklarace NATO z 8. července 2026 znovu potvrdila „neochvějný závazek“ vůči článku 5. Jde o taktický přesun úzce specializované schopnosti tam, kde je právě teď nejpotřebnější, ne o systémové vyprazdňování evropské obrany.

Dvanáct stíhaček s lasičkou ve znaku teď krouží nad jedním z nejnapjatějších kousků planety. Jejich úkol je prostý: najít každý radar, který se ještě odváží vysílat, a umlčet ho. Dokud u Hormuzu bliká jediný íránský radiolokátor, Wild Weasely mají práci.