Rusové přestavěli Iskander k nepoznání. Změnil se v digitální monstrum, s nímž si Ukrajinci nevědí rady

Plukovník Oleksandr Zaruba, výzkumník ukrajinského vojenského zpravodajství, v červnu 2026 na odborném briefingu popsal střelu 9M723 jako zbraň, která si s verzemi vyráběnými před válkou zachovává společný drak, ale uvnitř funguje jako zásadně jiný stroj. Nový software, rychlejší procesor, optická korekce navedení podle terénu, modul pro vypouštění klamných cílů a elektronická ochrana proti rušení, to všechno dohromady vytváří kombinaci, s níž se ukrajinská protivzdušná obrana potýká stále hůře. Formulace „digitální monstrum“ je přitom výstižnější, než by se na první pohled zdálo: nejde o větší raketu ani o jiný tvar, ale o radikální posun do světa softwaru a zpracování dat, který mění pravidla hry v závěrečné fázi letu střely. A právě tam se rozhoduje, jestli ji Patriot stihne zachytit.

Co přesně Rusové změnili

Základní parametry střely 9M723 zůstávají na papíře podobné: délka kolem 7,3 metru, průměr 0,92 metru, hmotnost přibližně 3,8 až 4 tuny a kvazibalistická trajektorie, která umožňuje manévrování v atmosféře. Podle databáze CSIS Missile Threat má základní verze dosah 400 až 500 kilometrů. Zaruba ovšem tvrdí, že novější série vyráběné od roku 2023 dostaly zcela přepracované vnitřnosti. Konkrétně jde nejméně o pět doložených změn:

• Modul 9B899 pro vypouštění klamných cílů (dipólové odražeče, klamné tepelné zdroje) v terminální fázi letu, tedy právě v okamžiku, kdy se interceptor snaží střelu zachytit.
• Aktivní skenování radarového pole a hledání slepých sektorů protivzdušné obrany: střela si v reálném čase mapuje, kudy proletět s nejmenším rizikem.
• Rychlejší procesor pro zpracování obrazu a posílená optická korelační korekce, která porovnává terén pod střelou s uloženou digitální mapou.
• Jednotky elektronické ochrany (ECM), které aktivně ruší naváděcí signály protiraketových systémů.
• Pravidelné softwarové aktualizace: Zaruba popsal cyklus, v němž Rusko na základě válečné zpětné vazby průběžně mění firmware střely, aby reagovalo na adaptaci ukrajinské obrany.

Vedle toho Zaruba zmínil integraci technických řešení ze severokorejské střely KN-23, kvazibalistické rakety vizuálně blízké Iskanderu s dosahem podle CSIS až 690 kilometrů. Nejde přitom o přímou kopii: ukrajinské ministerstvo obrany po analýze zbytků KN-23 a KN-24 konstatovalo, že vazba na Iskander existuje, ale jedná se spíše o sdílení konstrukčních principů a zjednodušení výroby pod tlakem sankcí než o licenční převzetí.

Proč si s ním Ukrajina neví rady

Mluvčí ukrajinského letectva Jurij Ihnat už v květnu 2025 veřejně přiznal, že modernizované Iskandery vypouštějí radarové pasti, které snižují efektivitu systému Patriot. O rok později, v červenci 2026, šel ještě dál: Rusko podle něj záměrně zvyšuje podíl balistických střel v útocích na Kyjev právě proto, že ví o omezeném počtu ukrajinských interceptorů PAC-3.

Tady je klíčový kontext, který ruská strana pochopitelně nezmiňuje. Problém není jen v tom, že by Iskander byl nesestřelitelný, to není. Ukrajinské ministerstvo obrany za květen 2026 uvádí deset zničených střel typu Iskander-M a KN-23. Monitor letecké války Konrad-Adenauer-Stiftung zaznamenal v květnu 2026 úspěšnost protibalistické obrany 26 %, při velkém útoku ze začátku června pak 33 %. Čísla jsou nízká, ale nenulová.

Skutečný problém je dvojí. Za prvé, každé zachycení Iskanderu stojí jednu nebo více raket PAC-3 MSE, jejichž cena se pohybuje v řádu desítek milionů korun za kus a jejichž výroba nestíhá pokrývat spotřebu. Americká armáda teprve v dubnu 2026 oznámila zrychlení produkce PAC-3 MSE. Za druhé, Patriot je dnes na Ukrajině jediný systém schopný zachytit Iskander-M, hypersonický Kinžal i střelu Zirkon. Počet baterií je omezený a každá z nich kryje jen určitý prostor. Když Rusko vypálí salvu balistických střel z různých směrů současně, obrana se dostává do situace, kdy musí vybírat, co chránit.

Podle nás je právě tato kombinace (chytřejší střela plus nedostatek interceptorů) tím, co dělá současný Iskander tak nebezpečným. Samotná modernizace by při dostatku Patriotů a raket PAC-3 byla zvládnutelná. A samotný nedostatek střel by bez modernizace znamenal vyšší, byť stále ne stoprocentní úspěšnost obrany. Obojí dohromady ale vytváří situaci, kdy každý ruský balistický útok má reálně vyšší šanci projít.

Dosah tisíc kilometrů: fakt, nebo zatím jen tvrzení?

Zaruba na svém briefingu uvedl, že nová verze Iskanderu dosahuje až tisíce kilometrů díky upravené pohonné směsi a většímu motoru. Pokud by to byla pravda, šlo by o zásadní kvalitativní skok: standardní Iskander-M se pohybuje v pásmu 400 až 500 kilometrů. Tisícikilometrový dosah by teoreticky ohrožoval cíle hluboko v ukrajinském zázemí a při nasazení z Kaliningradské oblasti by se dostal i do prostoru středoevropských členů NATO.

Je ale nutné dodat, že jde zatím o ukrajinské zpravodajské hodnocení, nikoli o nezávisle potvrzenou sériovou konfiguraci. Veřejné západní databáze tuto verzi dosud neevidují. Bezpečné je proto psát o ní jako o tvrzené schopnosti, která, pokud se potvrdí, mění strategický kalkul.

Český a alianční kontext

Česká armáda systém Patriot nevlastní. Protivzdušná obrana AČR dnes stojí na sovětském komplexu KUB a švédských systémech RBS-70, přičemž probíhá přezbrojení na izraelský SPYDER s udávaným dosahem až 80 kilometrů a dostupem do výšky 20 kilometrů. Proti balistickým střelám třídy Iskander je to nedostatečné: SPYDER je primárně určen proti letounům, vrtulníkům a řízeným střelám, nikoli proti manévrujícím balistickým cílům.

V rámci NATO drží protibalistickou schopnost především americký Patriot s raketami PAC-3 a evropský systém SAMP/T s raketami Aster 30 B1, případně připravovanou verzí B1NT, která má zvládat i manévrující a hypersonické hrozby. Technologická odpověď tedy existuje. Problém není v tom, že by NATO neumělo Iskander sestřelit, ale v tom, kolik systémů a interceptorů je k dispozici a jak rychle je průmysl dokáže vyrábět.

Co z toho plyne pro další měsíce války

Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, se v oblasti protivzdušné obrany proměnila v závod mezi ruskou schopností pronikání a západní schopností zachycování. Zaruba sám přiznal, že Iskander stále obsahuje západní elektronické součástky: tvrzení o devadesátiprocentním podílu domácích komponent je třeba brát s rezervou, protože ukrajinská rozvědka GUR u Iskanderu-M i křižující verze Iskander-K nadále identifikuje zahraniční dodavatelské řetězce. Osm ze 41 podniků zapojených do výroby Iskanderu-K dokonce dosud nebylo sankcionováno žádnou zemí sankční koalice.

Modernizovaný Iskander není nezničitelný. Je ale dražší na sestřelení, chytřejší v průniku a nasazovaný ve chvíli, kdy Ukrajina nemá dost raket, kterými by ho zastavila. Právě ten nesoulad mezi tím, co střela umí, a tím, co obrana má k dispozici, z něj dělá zbraň, s níž si Ukrajinci skutečně nevědí rady.