Nejmocnější arabské letectvo světa silou předčí i většinu Evropy. Na Blízkém východě ho předčí jenom Izrael, i když má méně letadel

Když se řekne „arabské letectvo“, většina lidí si vybaví bohaté ropné monarchie, které si kupují nejdražší západní stíhačky a pak je nechají stát v hangárech. Královské saúdské letectvo (Royal Saudi Air Force, zkráceně RSAF) ale dávno překročilo roli pouhého zákazníka. Dnes je to podle žebříčku WDMMA sedmnáctá nejsilnější vzdušná síla planety a zdaleka nejsilnější v celém arabském světě. Přesto existuje jeden blízkovýchodní soused, který ji navzdory menšímu počtu strojů stále převyšuje.

Čím se RSAF řadí na špičku arabského světa

Páteří saúdského letectva je rodina F-15 Eagle. Podle databáze Cirium provozuje Rijád celkem 232 strojů tohoto typu, od starších F-15S přes modernizované F-15C až po nejnovější F-15SA, který představuje jednu z technicky nejpokročilejších exportních variant tohoto letounu vůbec. Stroj F-15SA dostal digitální řízení letu fly-by-wire, aktivní elektronicky řízený radar s fázovaným polem (AESA), infračervený vyhledávací a sledovací systém IRST, systém elektronického boje DEWS, helmu JHMCS a dva dodatečné zbraňové závěsníky oproti starším verzím. Poslední kus dorazil do Saúdské Arábie v prosinci 2020.

Druhou klíčovou platformou je Eurofighter Typhoon. RSAF jich provozuje 71–72 kusů podle použité metodiky a stroje jsou nasazeny mimo jiné z letecké základny Táif poblíž jemenské hranice, odkud létaly i bojové mise během intervence v Jemenu. K tomu přidejte 22 tankovacích letounů (mix KC-130H a Airbus A330 MRTT), letouny včasné výstrahy E-3A Sentry a objednávku dalších čtyř A330 MRTT s dodávkami od roku 2027. Právě tankerová flotila je často přehlížený, ale rozhodující prvek: bez ní by stíhačky nedosáhly na vzdálené cíle a nemohly by udržet vysoké operační tempo.

Celkový součet? Podle FlightGlobal má RSAF 364 bojových letadel v kategorii combat/attack a celkem přes 700 strojů všech typů.

Proč většina Evropy zůstává početně pozadu

Srovnání se může zdát překvapivé, ale čísla mluví jasně. České letectvo disponuje 12 gripeny C a 16 lehkými bojovými letouny L-159A, dohromady 28 strojů. Švédsko, domov Gripenu, má 71 kusů. Švýcarsko 43, Chorvatsko pouhých 10. Proti saúdským 364 bojovým letounům jsou to zlomky.

Nejde přitom jen o holé počty. V kvalitativním žebříčku WDMMA, který zohledňuje modernizaci, logistiku, výcvik, speciální mise i domácí průmyslovou základnu, se RSAF umisťuje na 17. příčce, před německým letectvem (19. místo), španělským (25.) i švédským (29.). Saúdové tak předčí řadu evropských zemí nejen kvantitou, ale i systémovou silou.

Důvod je strukturální. Evropa dělí své vzdušné síly mezi desítky států, z nichž mnohé spoléhají na kolektivní obranu v rámci NATO. Saúdská Arábie naproti tomu koncentruje obrovský obranný rozpočet do jedné národní flotily. Spravedlivé je ale dodat, že toto srovnání neplatí univerzálně: francouzské letectvo na 10. místě a britské RAF na 11. místě žebříčku WDMMA zůstávají nad Saúdy.

Izraelský paradox: méně strojů, vyšší bojová hodnota

Podle FlightGlobal disponuje izraelské letectvo 278 bojovými letouny, tedy téměř o sto méně než RSAF. Přesto mu WDMMA přisuzuje TruVal Rating 56,3 oproti saúdským 46,4 a řadí ho na 9. místo světa.

Co stojí za tímto paradoxem? Analytici z CSIS to shrnují do několika bodů: Izrael má ofenzivní doktrínu získání vzdušné převahy, kterou piluje desítky let. Jeho zpravodajské služby dokážou rychle a přesně identifikovat cíle. Výcvik pilotů patří k nejintenzivnějším na světě. A hlavně, Izrael umí kombinovat různé typy letounů do heterogenních úderných sestav, kde F-35I Adir operuje společně s F-15I Ra’am a F-16I Sufa v jednom koordinovaném balíčku.

Právě F-35I je klíčový rozdíl. Saúdská Arábie žádný stealth letoun páté generace neprovozuje. Izrael ano, a využívá ho nejen jako úderovou platformu, ale i jako létající senzorový uzel, který zvyšuje situační povědomí celé formace. K tomu přidejte desítky let reálných bojových zkušeností, od šestidenní války přes operace nad Libanonem až po nedávné údery proti íránským cílům. Bojová zkušenost se nedá koupit.

Táif: od zákazníka k údržbě vlastními silami

Dlouho platilo, že arabské státy sice nakupují špičkovou techniku, ale pro její údržbu a modernizaci zůstávají zcela závislé na západních dodavatelích. RSAF tento obraz začíná měnit. V červnu 2026 oznámila letecká základna v Táifu dokončení první domácí těžké generální opravy Typhoonu v rozsahu 2 500 letových hodin; jde o pracoviště popisované jako jediné svého druhu mimo Evropu. Celý proces trval 180 dní a zhruba 80 procent pracovní síly tvořili saúdští technici.

Podle dostupných sekundárních zdrojů šlo vedle samotné generálky i o modernizační krok směrem k novějšímu standardu platformy, byť přesný rozsah upgradu se v otevřených primárních materiálech nepodařilo jednoznačně potvrdit. Praktický dopad je ale zřejmý: kratší logistický řetězec, rychlejší návrat letadel do služby a rostoucí domácí expertiza.

Saúdové navíc v roce 2019 zřídili v Dahránu Air Warfare Center, centrum pro pokročilý výcvik, testy zbraní a v případě operací i velitelství vzdušných bojových operací na úrovni Rady pro spolupráci v Zálivu. To není gesto. Je to infrastruktura, která buduje know-how.

Co přijde dál: F-15EX a nové Typhoony na obzoru

Saúdská flotila ještě nemusí být ve finální podobě. Boeing v únoru 2024 potvrdil, že s Rijádem probíhají jednání o možném nákupu 54 kusů F-15EX Eagle II, nejnovější varianty s otevřenou architekturou, systémem elektronické ochrany EPAWSS a schopností nést až 12 řízených střel vzduch-vzduch AIM-120 AMRAAM. Nosnost stroje dosahuje přibližně 13 400 kilogramů. V únoru 2026 pak Boeing naznačil, že velká část stávající saúdské flotily F-15 by mohla projít upgradem na úroveň blízkou standardu EX.

Paralelně existuje memorandum z roku 2018 mezi Saúdskou Arábií a Velkou Británií o záměru pořídit dalších 48 Typhoonů. Finální kontrakt zatím podepsán nebyl, ale pokud by se obě větve (F-15EX i nové Typhoony) skutečně realizovaly, RSAF by výrazně posílila svou převahu nad ostatními regionálními hráči a přiblížila se k flotile čítající přes 500 moderních bojových letounů.

Pro Evropu je to relevantní hlavně přes energetiku a námořní trasy. Kdo kontroluje vzdušný prostor nad Rudým mořem a Perským zálivem, kontroluje tepny, jimiž proudí ropa do evropských rafinérií.

Saúdské letectvo už dávno není jen výkladní skříň petrodolarů. Je to reálná síla s reálnými schopnostmi, a s ambicí, která ještě neskončila.