Kim Čong-un si nechal předvést nový torpédoborec. Posádka na něj vystřelila salvou ze sovětských kulometů z 40. let

Severní Korea začátkem července 2026 předvedla palebné zkoušky své největší válečné lodi. Na boku torpédoborce přitom zahřměla salva z více než desítky těžkých kulometů sovětské konstrukce z konce čtyřicátých let.

Střelba severokorejského torpédoborce i Zdroj fotografie: KCNA
                   

Záběry zveřejněné severokorejskou státní agenturou KCNA vypadají jako scéna z jiné epochy: podél trupu nové bojové lodi Kang Kon pálí souběžně řada kulometných postů ráže 14,5 mm, zatímco Kim Čong-un přihlíží z bezpečné vzdálenosti. Nešlo přitom o střelbu na vlastní loď, ale o koordinovanou boční salvu z palubních a bočních stanovišť směrem od trupu, tedy demonstraci hustoty palby, kterou posádka dokáže vyslat proti malým cílům na hladině i ve vzduchu. Vedle těchto archaických zbraní loď během téhož dne odpálila i strategickou řízenou střelu a prověřila systémy elektronického boje. Právě tento mix starého se zcela novým říká o severokorejské armádě víc než kterýkoli propagandistický záběr.

Od havárie k palebným zkouškám za třináct měsíců

Kang Kon, trupové číslo 52, je druhou lodí nové třídy Čche Hjon. Její cesta k červencové demonstraci ale nebyla hladká. 21. května 2025 se loď při spouštění na vodu v přístavu Čchongdžin převrátila a utrpěla poškození; satelitní snímky CSIS Beyond Parallel zachytily záchranné práce téměř v reálném čase. Severní Korea reagovala překvapivě rychle: už 12. června 2025 byla loď znovu spuštěna na vodu, tentokrát v přístavu Radžin. Následovaly měsíce dolaďování, než 3. července 2026 Kim osobně sledoval hodnoticí zkoušky bojového systému. Podle zprávy odvozené z KCNA nařídil loď do dvou měsíců zařadit do aktivní služby. Zda se tak skutečně stalo, veřejně dostupné zdroje k dnešnímu dni nepotvrzují.

Torpédoborec, který je spíš fregatou

KLDR loď klasifikuje jako pětitisícitunový raketový torpédoborec. Označení zní hrozivě, jenže ve světovém měřítku odpovídá výtlak kolem pěti tisíc tun spíše velké fregatě. Pro srovnání:

  • Arleigh Burke (DDG-51), americký torpédoborec: plný výtlak zhruba 8 230 až 9 700 tun, systém Aegis s radary s fázovaným polem, schopnost protibalistické obrany.
  • Projekt 22350 (třída Admirál Gorškov), ruská víceúčelová fregata: výtlak kolem 5 400 tun, osm buněk pro střely Kalibr nebo Cirkon, radar s aktivním elektronickým snímáním.
  • Kang Kon / třída Čche Hjon: výtlak přibližně 5 000 tun, u sesterské lodi analytici Naval News napočítali až 74 buněk vertikálního odpalovacího systému a velmi pestrý mix protiletadlových, protilodních i úderných střel.

Na papíře je severokorejská loď na svou velikost doslova přezbrojena. Koncepčně má ale nejblíž právě k ruské fregatě Projekt 22350, nikoli k americkým torpédoborcům. Proč tedy KLDR trvá na označení torpédoborec? Důvod je propagandistický i doktrinální: slovo torpédoborec zní prestižněji a podtrhuje úderný charakter plavidla. Reálně jde o těžce vyzbrojenou fregatu, která se snaží nacpat maximum palebné síly do relativně kompaktního trupu.

Kulomety z konce čtyřicátých let na lodi 21. století

Zbraň, která na záběrech upoutala pozornost analytiků i veřejnosti, je těžký kulomet KPV, respektive jeho tanková a námořní varianta KPVT. Konstruktér Semjon Vladimirov začal na zbrani pracovat ještě za druhé světové války, první prototypy existovaly do roku 1944 a do výzbroje Sovětského svazu byl kulomet oficiálně přijat v roce 1949.

Základní parametry KPVT:

  • Ráže: 14,5 × 114 mm
  • Délka zbraně: 2 000 mm, hlaveň 1 350 mm
  • Hmotnost těla: 49,1 kg
  • Kadence: přibližně 600 ran/min
  • Účinný dostřel: kolem 2 000 m proti pozemním cílům, přibližně 1 500 m proti vzdušným

Proč takovou zbraň montovat na novou válečnou loď? Odpověď je pragmatická. Ráže 14,5 mm dokáže spolehlivě ničit malé rychlé čluny, lehce obrněná plavidla a (což je dnes stále důležitější) nízko letící drony. Palba z více než desítky současně střílejících postů vytváří hustou stěnu projektilů, kterou malý cíl jen těžko proletí. Je to levné, jednoduché na údržbu a nevyžaduje sofistikovanou elektroniku. Zároveň ale KPV nemůže nahradit radarově naváděný systém blízké obrany typu CIWS, který moderní fregaty a torpédoborce chrání před protilodními střelami. Severní Korea to zjevně ví: na sesterské lodi Čche Hjon analytici identifikovali i systémy vizuálně připomínající ruský Pancir-ME nebo čínský Type 730 CIWS. Kulomety tak tvoří nejspodnější vrstvu obrany, nikoli její páteř.

Co demonstrace prozrazuje o severokorejské armádě

Červencové zkoušky zahrnovaly podle KCNA prověrku schopností odhalování cílů a zpracování dat, integrované palebné soustavy, lodních děl, automatických kanonů a kulometů, prostředků elektronického boje a odpálení strategické řízené střely. Analytici 38 North u třídy Čche Hjon předpokládají buňky pro balistické střely KN-23 (Hwasong-11S) i řízené střely Hwasal s dosahem odhadovaným na 1 500 až 2 000 kilometrů, tedy dost na pokrytí Korejského poloostrova, Japonska a okolních moří. Tyto střely mohou podle analytiků nést konvenční i jadernou hlavici, čímž lodě diverzifikují severokorejský jaderný nosičový mix.

Jenže mezi propagandistickým záběrem a spolehlivou bojovou způsobilostí zeje propast. Sesterská loď Čche Hjon prošla už během několika měsíců po spuštění výraznými přestavbami, konkrétně výměnou systému blízké obrany, úpravami vertikálních odpalovacích buněk i změnami senzorů. To naznačuje, že konstrukční řešení třídy ještě není ustálené. Veřejně chybí důkaz, že lodě mají odladěný bojový řídicí systém, spolehlivé senzory a posádky vycvičené na úrovni moderních jihokorejských nebo západních plavidel.

Regionální hrozba, nikoli globální superzbraň

Přímá hrozba pro Evropu je nízká, jde o regionální hladinovou loď s dosahem střel relevantním pro severovýchodní Asii. Nepřímý dopad ale existuje. NATO v oficiálním prohlášení Severoatlantické rady z listopadu 2024 konstatovalo, že prohlubující se vojenská spolupráce mezi Ruskem a KLDR dopadá na euroatlantickou bezpečnost. Aliance v červnu 2026 posílila koordinaci s Jižní Koreou právě s odkazem na potřebu lepší situační informovanosti.

Kang Kon tak není „superloď“, ale zmenšený model celé severokorejské armády: maximální úderná síla nacpaná do platformy, jejíž technologická vyspělost kolísá mezi strategickými střelami a kulomety z éry Stalina. Pro spojence v regionu je to komplikace při plánování. Pro Pchjongjang důkaz, že dokáže stavět velké válečné lodě, i když jim občas při spouštění upadne příď do vody.

Jak nebezpečná bude severokorejský torpédoborec?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Stanislav Havel

Zobrazit další články