Ruská armáda v červenci 2026 zesílila útok na Kupjansk do dosud nejvyšší intenzity a nasazuje zálohy, které si šetřila na letní kampaň. Platí za to stovkami padlých a raněných denně.
Kupjansk, frontové město na řece Oskil v Charkovské oblasti, se znovu ocitl v ohnisku války. Rusové na něj netlačí jedním klínem, ale šesti samostatnými osami tlaku současně, od severní infiltrace přímo do městských čtvrtí až po pokusy rozlomit ukrajinské předmostí na levém břehu Oskilu. Viktor Trehubov, mluvčí Společného seskupení sil, 21. července popsal situaci jako aktivní boje v severních rajonech města a zároveň potvrdil, že Rusové do útoku přelévají rezervy nashromážděné přes léto. Ukrajinská obrana zatím drží, ale za cenu nepřetržitého opotřebovacího boje, v němž se ruské útočné prapory spalují rychleji, než je Moskva stíhá doplňovat.
Šest os, jeden cíl
Formulace „ze šesti směrů“ není nadsázka, je to součet konkrétních tlakových os, které lze rekonstruovat z Trehubovových výroků a operačních map ISW/CTP. Vypadají takto:
- Severní infiltrace přes Holubivku přímo do severních čtvrtí Kupjansku, malé pěší skupiny se pokoušejí proniknout do zástavby.
- Severní nábřežní tlak podél Oskilu do severních rajonů města, paralelní s první osou.
- Východní osa přes Petropavlivku mířící na východní Kupjansk.
- Jihovýchodní osa na Kučerivku, kde Rusové atakují ukrajinské pozice na levém břehu.
- Centrální průraz přes Piščane ke Kupjansku-Vuzlovému, železničnímu uzlu jižně od města.
- Rozvětvená větev téhož tlaku na Kivšarivku, která má rozseknout levobřežní předmostí.
Nejde o šest velkých operačních front v klasickém smyslu. Je to hustá síť útoků kolem jednoho městského uzlu na relativně malém prostoru. Právě ta hustota vytváří dojem obklíčení, i bez velkého mechanizovaného průlomu, který Rusové u Kupjansku opakovaně nedokázali provést.
Letní zálohy v ohni
Trehubov v rozhovoru pro WeUkraine 17. července označil současný stav za vrchol ruské letní ofenzivní kampaně. Prakticky to znamená, že živé síly, munice a doplnění, které si ruské velení drželo stranou pro letní okno, teď proudí do boje u Kupjansku. Moskva zjevně chce z tohoto směru vytěžit hmatatelný výsledek a je ochotná za něj zaplatit.
Cena je přitom vysoká. Trehubov 8. července uvedl, že v celé zóně odpovědnosti Společného seskupení sil Rusové ztrácejí kolem 350 padlých a raněných denně. Na jaře, kdy byl tlak slabší, mluvil o zhruba 200 denně na kupjansko-lymanském úseku. Pro širší kontext: ukrajinské ministerstvo obrany za 19. červenec hlásilo přes 1 600 vyřazených ruských vojáků na celé frontě, za 20. červenec dalších 1 370. Kupjansk není nejžhavější bod linie (denní souhrny Generálního štábu ukazují, že pokrovský směr bývá početně výrazně intenzivnější), ale opotřebování ruských útočných jednotek je tu mimořádně koncentrované.
ISW ve svém hodnocení z 15. července výslovně píše o taktických úspěších vykoupených významnou ztrátou živé síly a o nutnosti průběžně dosycovat přední jednotky. Pokud doplňování selže, tlak nevydrží. Rusové si tak paradoxně likvidují právě ty zálohy, které měly nést letní kampaň i na jiných úsecích.
Proč zrovna Kupjansk, a co by Rusové získali
Kupjansk je historicky železniční a logistický uzel, přes nějž vede cesta na Borovou, Lyman a dál ke slovjansko-kramatorské aglomeraci. Na začátku invaze v roce 2022 ho Rusové rychle obsadili, Ukrajinci ho na podzim téhož roku osvobodili v protiútoku. Od té doby se město stalo symbolem i operačním cílem.
Trehubov ale upozorňuje na zásadní změnu: v roce 2026 by z Kupjansku Rusové už nevytvořili bezpečný logistický hub jako tehdy. Dosah ukrajinských dronů a palby se zásadně posunul. Město by i po dobytí zůstávalo pod neustálým tlakem. Význam je proto dnes víc operační a symbolický, a podle Trehubova do jisté míry i „politický fetiš“ ruského velení. Kreml potřebuje výsledek, který může ukázat.
Kdyby se Rusům podařilo rozlomit ukrajinské předmostí na východním břehu Oskilu, získali by možnost oddělit kupjansko-vuzlovský a kivšarivský prostor, zúžit ukrajinský výběžek a přitlačit obranu k řece. Podle ArmyInform ale ruská logistika na této ose trpí nedostatkem paliva; na některých úsecích vojákům vodu vozí drony. Útok je intenzivní a zároveň draze placený z obou stran rovnice.
Obrana drží, ale město umírá
Ve městě podle šéfa městské vojenské správy Besedina zůstává asi 390 civilistů. Kritická infrastruktura je zničená, evakuace probíhají jen s asistencí armády. Charkovská oblastní správa v létě 2026 znovu rozšířila evakuační zóny; v červenci přibylo 41 obcí v Ševčenkivské komunitě, už v dubnu šlo o povinnou evakuaci 12 obcí včetně 74 dětí.
Vojensky Ukrajinci situaci zatím drží na připravených pozicích. Trehubov opakovaně tvrdí, že Rusové v Kupjansku nedokázali vytvořit pevný opěrný bod; infiltrační skupiny v severních čtvrtích jsou ničeny nebo vytlačovány. Obrana stojí na dronové zóně smrti, průběžném ničení malých útočných skupin a na tom, že útočník musí své přední jednotky stále znovu doplňovat. To samo naznačuje, že ani ruský tlak není bezlimitní.
Pro Česko má vývoj u Kupjansku nepřímý, ale reálný dopad. Česká muniční iniciativa pokračuje, premiér v květnu 2026 se Zelenským řešil situaci na frontě a evropský úvěrový rámec pro Ukrajinu na roky 2026–2027 je v běhu. Každé zhoršení na severovýchodní frontě posiluje argument, proč materiální podpora nesmí polevit.
Kupjansk není padající město. Je to mlýn, který mele ruské útočné zálohy rychleji, než je Moskva dokáže nahradit, a právě v tom spočívá jeho skutečný strategický význam pro obě strany.