Kupjansk se mění v past pro obě strany. Rusové rozšiřují předmostí, ale Ukrajince porazit nedokáží

Kupjansk leží na řece Oskol jako zátka v láhvi. Kdo ho drží, kontroluje silnice R-07 a R-79 i železniční uzel Kupjansk-Uzlovyj, tedy páteř zásobování celého ukrajinského severovýchodu. Právě proto se o něj od pozdního léta 2025 vede vyčerpávající boj, který ani v červenci 2026 nemá vítěze. Ruské síly dokážou infiltrovat severní čtvrti města, tlačit od Piščaného a Kurylivky směrem ke Kupjansku-Uzlovému a rozšiřovat opěrné body na obou stranách řeky. Jenže lokální zisky se opakovaně nedaří proměnit v operační průlom. Ukrajinské přechody přes Oskol stále fungují, obrana drží klíčové pozice a ruské jednotky narážejí na dronové smrticí zóny, kde každý metr stojí neúměrně mnoho lidí i techniky.

Řeka, mosty a potrubí: anatomie pasti

Slovo „past“ tu není nadsázka, vyplývá z geografie. Oskol dělí Kupjansk na dvě části a nutí obě armády operovat v úzkých, předvídatelných koridorech. Ukrajina drží předmostí na východním (levém) břehu, odkud brání přístupy ke Kupjansku-Uzlovému. Zásobování tohoto předmostí ale závisí na přechodech, které Rusové soustavně ničí řízenými klouzavými bombami. Ženijní jednotky je obnovují, někdy v řádu hodin, a spojení zůstává průchozí. Major Jurij Fedorenko z 429. pluku bezpilotních systémů „Achilles“ to v lednu 2026 popsal pro ArmyInform jednoduše: dokud přechody fungují, obrana se nezbortí.

Rusové přitom využívají i neobvyklé infiltrační trasy, například potrubní koridory podél řeky, kudy se malé skupiny dostávají do severních čtvrtí města. Jenže držení pár budov bez konsolidované kontroly okolí z nich nedělá pány Kupjansku. Analytici Critical Threats ještě 29. června 2026 psali o nekonsolidovaném ruském držení části města a o ukrajinských protiútocích severovýchodně od centra.

Dva směry tlaku, žádný průlom

Ruský tlak na Kupjansk probíhá po dvou hlavních osách. Ze severu a severovýchodu se infiltrační skupiny pokoušejí proniknout do městské zástavby, tam probíhají boje dům od domu, které připomínají spíš Bachmut než klasický manévr. Z jihovýchodu pak Rusové tlačí od Piščaného přes Kurylivku a Kivšarivku směrem ke Kupjansku-Uzlovému s cílem rozseknout ukrajinský prostor na východním břehu Oskolu.

Viktor Trehubov, mluvčí operační skupiny, to 22. července 2026 popsal pro Ukrajinskou pravdu jako systematický, ale pomalý postup: Rusové se „plazí“ k městu, aniž by dosáhli rozhodujícího zlomu. Přehledy Critical Threats z 26. června, 29. června i 10. července 2026 opakovaně konstatovaly ruské útoky bez potvrzených větších územních zisků. Ve srovnání s pokrovským směrem, kde Rusko soustředí hlavní úsilí a významnější zálohy, je kupjanský postup výrazně pomalejší.

A pak je tu informační válka. Začátkem července 2026 Critical Threats upozornil, že záběry ruských vlajek u obce Podoly nesou známky úprav umělou inteligencí. Ruská propaganda potřebuje „důkazy“ o postupu, a když je nemá, občas si je vyrobí.

Proč krvácejí i Rusové

Past nefunguje jednosměrně. Ruské jednotky operující v prostoru kolem Kupjansku čelí stejným problémům, které způsobují Ukrajincům: dronový dohled pokrývá každý pohyb, zásobovací trasy jsou pod palbou a nasazení těžké techniky v městském terénu plném trosek je krajně riskantní. Trehubov v červenci 2026 pro ArmyInform popsal ruské logistické potíže a vysoké ztráty při pokusech rozseknout levobřežní předmostí.

Na kupjanském směru Rusové zjevně nemají sílu potřebnou k rozhodujícímu zlomu. Není to nutně tím, že by jim chyběly zálohy úplně, spíš je prioritizují jinam, především do Doněcké oblasti. Výsledkem je patová dynamika: dost sil na to, aby udrželi tlak a občas posunuli linii o stovky metrů, ale málo na to, aby přeťali ukrajinskou logistiku přes Oskol a donutili obránce k ústupu.

Co by změnilo rovnováhu

Současný stav, pomalé ruské ohryzávání bez průlomu, trvá měsíce a může pokračovat další týdny i měsíce. Zlom by nastal v jednom ze tří scénářů:

• Rusové přeříznou logistiku přes Oskol. Pokud by systematicky zničili všechny přechody a zabránili jejich obnově, ukrajinské předmostí na východním břehu by se ocitlo bez zásobování. To je nejreálnější ruská cesta k úspěchu, ale zatím se ji nedaří naplnit.
• Ukrajina ztratí Kupjansk-Uzlovyj. Pád železničního uzlu by zásadně zhoršil logistiku celého severovýchodního frontu. Neznamenalo by to automatický kolaps, ale výrazné zúžení manévrovacího prostoru.
• Jedna strana přesune výrazné zálohy. Ať už ruské posily z jiných úseků, nebo ukrajinské rezervy uvolněné změnou velení: 22. července 2026 převzal funkci vrchního velitele Ozbrojených sil Ukrajiny generálporučík Mychajlo Drapatyj, jehož úkolem je podle prezidenta Zelenského mimo jiné modernizace obrany a lepší řízení technologických kapacit. Dopad na Kupjansk se teprve ukáže.

Kupjansk není Bachmut, ale připomíná ho

Srovnání s rokem 2022, kdy Ukrajina Kupjansk osvobodila během bleskové protiofenzívy a ruská obrana se zhroutila v řádu dnů, ukazuje, jak moc se charakter války změnil. Tehdy manévr a kolaps, teď měsíce infiltrací, dronových soubojů a oprav mostů pod palbou. Kupjansk se nepodobá ani rychlému pádu Avdijivky, spíš připomíná bachmutovskou logiku opotřebování, kde obě strany platí za každý blok zástavby víc, než kolik jim přinese.

Podle nás je právě tohle jádro kupjanského příběhu: město, které je příliš důležité na to, aby ho kterákoli strana pustila, a příliš dobře bráněné na to, aby ho šlo rychle dobýt. Každé další zakousnutí do terénu obě armády spíš více vystavuje palbě, než aby lámalo frontu. Kupjansk není příběh o blížícím se pádu. Je to příběh o ceně, kterou obě strany platí za to, že z pasti zatím nedokážou uniknout.