Kreml zuří: „Rusové jako národ nemají právo existovat,“ rozcupoval je nový velitel ukrajinské armády v rozhovoru

Stačilo pár hodin. Než se nový hlavní velitel Ozbrojených sil Ukrajiny stačil usadit v křesle po svém předchůdci Oleksandru Syrském, už na jeho hlavu dopadala palba z Moskvy. Ne dělostřelecká, slovní. Na povrch totiž vyplavala plná verze rozhovoru pro ukrajinský mediální projekt Ukraїner W, v němž Drapatyj mluví o Rusku a Rusech způsobem, jaký se od vrchního velitele armády nečeká. Kreml reagoval okamžitě a s předvídatelnou zuřivostí. Skutečný příběh je ale složitější, než jak ho podávají obě strany.

Co přesně Drapatyj řekl

Klíčová pasáž, která obletěla svět, zní v přesné citaci takto: „Dnes vidíme, že to není soused, nelze ho nazvat sousedem, je to národ s vedením, který nemá právo na existenci. Nic civilizovaného se tam po tisíciletí nezměnilo, ani v mentalitě, ani v imperiálním ambiciózním chování.“ Důležitý detail, který se v titulcích ztrácí: Drapatyj neřekl „Rusové jako národ“, ale „národ s vedením“, tedy Rusko jako celek definovaný svou mocenskou strukturou.

Nebyla to ale jediná ostrá pasáž. Ve stejném rozhovoru označil značnou část obyvatel Donbasu za „nesvědomité obyvatelstvo“ formované podle něj desetiletími přesídlenectví a kriminálním prostředím. Tvrdil, že mnoho lidí v regionu „nechce pracovat, chce všechno zadarmo“ a je jim v zásadě jedno, v jaké zemi žijí. Spojoval to s nedostatečnou „ukrajinizací“ východních oblastí. Šlo o soubor několika provázaných tezí: Rusko není partner k dialogu, jeho mentalita je tisíciletě imperiální a ústupky nepřipadají v úvahu.

Starý rozhovor, nový kontext

Zásadní okolnost, která celou kauzu rámuje: nejde o čerstvý inaugurační rozhovor. Podle serveru OBOZ i dalších ukrajinských médií byl záznam pořízen v květnu 2023, tedy více než tři roky před Drapatého povýšením. Plná verze ale vyšla na kanálu Ukraїner W právě 22. července 2026, v den, kdy generálmajor oficiálně převzal velení. Načasování zveřejnění udělalo ze starého záznamu okamžitě „první Drapatého stopu“ v nejvyšší funkci.

Drapatyj tehdy v květnu 2023 mluvil jako velitel v poli, ne jako hlavní velitel celé armády. Vzpomínal na rok 2014, anexi Krymu, vznik separatismu na Donbasu, události, které osobně prožil v první linii. Už v květnu 2014 velel 2. mechanizovanému praporu 72. brigády při bojích o Mariupol, později vyvedl jednotku z obklíčení u ruských hranic s více než třiceti kusy techniky. Vedl 58. motopěší brigádu v Avdijivce i na bachmutském směru. Jeho postoje nevznikly od stolu. Vznikly pod palbou.

Moskva reaguje: „neonacismus“ a hrozby

Kremelská odpověď přišla ve dvou vlnách. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová už 23. července prohlásila, že Drapatého slova jsou důkazem „neonacismu kyjevského režimu“. O den později přitvrdil kremelský mluvčí Dmitrij Peskov: Drapatyj prý „za svá slova odpoví“ a jeho výroky o Rusech i Donbasu ukazují nepřipravenost Kyjeva k mírovému urovnání.

Moskva čte citát záměrně bez kontextu, jako útok na ruský národ jako celek, nikoli na režim a jeho imperiální politiku. Je to předvídatelný postup: každý výrok, který lze ohnout do narativu o „rusofobii“ a „nacismu“, ruská diplomacie spolehlivě ohne. Srovnání s předchůdci je přitom poučné. Když dříve generál Valerij Zalužnyj použil formulaci o „zabíjení Rusů“, VoxUkraine ve fact-checku doložilo, že mířil na ruské vojáky na ukrajinském území, ne na národ. Drapatého formulace je širší, a právě proto propagandisticky zranitelnější.

Generační zlom s reputačním rizikem

Drapatého nástup popisují Reuters i AP jako generační a filozofický zlom. Ročník 1982, absolvent charkovského tankového institutu, veterán s důrazem na drony, reformy velení a efektivitu, to vše kontrastuje se Syrským, vnímaným jako představitel sovětského stylu řízení. Mezi prvními úkoly, které Drapatyj po převzetí funkce oznámil, je zesílení ofenzivních akcí, nové operace v ruském týlu a technologická modernizace armády.

Jenže právě generál, který má symbolizovat novou éru, vstoupil do nejvyšší funkce se starým výrokem přiléhavým spíš pro rozhovor v zákopu než pro muže v čele půlmilionové armády. NATO sice prostřednictvím svého představitele Giovanniho Galofora ujistilo, že spolupráce a podpora Ukrajiny zůstávají beze změn. Ale ve středoevropské vnitropolitické debatě, včetně české, je to snadno použitelný materiál pro odpůrce další pomoci Kyjevu.

Drapatyj teď stojí před paradoxem, který si sám nevybral, ale který bude muset zvládnout: válku vede proti ruskému státu, ne proti ruskému národu. A právě tuto hranici bude muset ve své nové roli hlídat pečlivěji než dosud.