„Co jsme slíbili, to jsme splnili. Rusko má svědomí čisté,“ káže rozhořčeně Lavrov, který se cítí podveden Evropou i Amerikou

Sergej Lavrov v posledních týdnech opakuje jednu a tutéž větu s rostoucí intenzitou: Rusko svou část splnilo, svědomí má čisté a za krach jednání může Západ. Poprvé to řekl 26. června 2026, den poté, co americký ministr zahraničí Marco Rubio před novináři prohlásil, že „na Aljašce žádná dohoda nebyla“. Lavrov mu oponoval písemnými odpověďmi médiím, v nichž popsal, jak prezident Putin údajně procházel americké návrhy bod po bodu a vyslanec Keith Kellogg je potvrzoval. Jenže z celého summitu v Anchorage, který proběhl 15.–16. srpna 2025, nevzešlo ani společné komuniké, ani podepsaný dokument. A právě v téhle mezeře se odehrává jeden z nejostřejších diplomatických sporů posledních měsíců, spor o to, zda vůbec nějaká dohoda vznikla.

Co Lavrov tvrdí a o co se opírá

Lavrovova linie je konzistentní a opakuje ji při každé příležitosti. Na tiskové konferenci 17. července 2026 po jednání s ázerbájdžánským protějškem znovu rozvedl svou verzi: v Anchorage byly předloženy americké návrhy na rámec urovnání ukrajinského konfliktu, ruská strana je přijala a od té chvíle se jich drží. „Splněný závazek“ v jeho podání neznamená konkrétní měřitelné kroky na frontě, tedy stažení vojsk, příměří či výměnu zajatců. Znamená to, že Moskva řekla ano americkému plánu.

Za viníky krachu pak Lavrov označuje dvě skupiny. Americkou stranu obviňuje z toho, že Rubio popřel existenci dohody a Washington začal mluvit o potřebě „nových návrhů a nových nápadů“. Evropany a ukrajinského prezidenta Zelenského viní z toho, že Trumpa od původní anchoragské linie systematicky odtahují. Současně sahá i hlouběji do historie a připomíná dřívější dohody, minské protokoly, které podle něj signatáři nikdy nechtěli plnit. Celý narativ tak buduje obraz Ruska jako jediného hráče, který drží slovo.

Rubio, Anchorage a chybějící papír

Proti Lavrovově verzi stojí tvrdá fakta. Marco Rubio 25. června 2026 řekl novinářům jednoznačně: „Na Aljašce nebyla žádná dohoda.“ Šlo podle něj o návrh, nikoli o závazek. A nezávislá analýza Institutu pro studium války (ISW) z téhož dne potvrzuje, že summit neskončil písemnou dohodou ani společným prohlášením.

Co víme o obsahu amerických návrhů? Reuters v listopadu 2025 zveřejnil návrh 28bodového plánu, který obsahoval pro Kyjev mimořádně tvrdé podmínky:

• Odstoupení zbytku Doněcké oblasti
• Strop 600 tisíc vojáků pro ukrajinskou armádu
• Ústavní zákaz vstupu Ukrajiny do NATO
• Zákaz přítomnosti aliančních vojsk na ukrajinském území
• Pravidla pro nakládání se zmrazenými ruskými aktivy

Washington přitom podle zdrojů Reuters hrozil Kyjevu omezením zpravodajské spolupráce i dodávek zbraní, pokud rámec nepodepíše. Evropské a ukrajinské týmy se následně na jednáních v Ženevě pokoušely nejtvrdší body změkčit. A právě tady Lavrovův narativ získává aspoň zlomek logiky: z jeho pohledu se původní americký plán, který byl pro Moskvu přijatelný, začal pod evropským tlakem rozpadat.

Jenže logika narativu není totéž co důkaz. Přijetí návrhu jednou stranou bez podpisu druhé strany dohodu nevytváří. Moskva se pokouší proměnit neveřejný pracovní materiál v politický závazek Washingtonu, a to je kvalitativně jiný typ sporu, než jaký známe z předchozích kol rusko-amerických diplomatických přestřelek.

Manila: pat, ne konec

Poslední kapitola se odehrála 23. července 2026 v Manile na okraji summitu ASEAN. Rubio se s Lavrovem sešel tváří v tvář. Podle agentury AP americký ministr poté řekl, že USA chtějí hrát konstruktivní roli, ale že k rychlé dohodě nevede jednoduchá cesta a bude třeba hledat nové přístupy. Lavrov zopakoval svou mantru o splněných závazcích.

Prakticky ve stejný den Evropská komise oznámila přijetí 21. sankčního balíku proti Rusku. Načasování nebylo náhodné, a pro Lavrova to byl další argument, že Evropa sabotuje mír.

Jednání tedy nejsou formálně mrtvá. Jsou ale uvázlá v bodě, kde se strany neshodnou ani na tom, jestli existuje výchozí rámec, od kterého by se dalo odpíchnout.

Český pohled: žádný prostor pro ruský výklad

Praha stojí jednoznačně na opačné straně než Lavrov. Už v listopadu 2025 český ministr zahraničí zdůraznil, že „nelze jednat o Ukrajině bez Ukrajiny“ a „nelze jednat o Evropě bez Evropy“. Nová Koncepce zahraniční politiky ČR počítá s dlouhodobou vojenskou i diplomatickou podporou Kyjeva a s tím, že Rusko ponese odpovědnost za způsobené škody. A když Moskva v dubnu 2026 vyhrožovala českým subjektům, Praha si předvolala ruského velvyslance.

Lavrov mluví o „Trumpových evropských spojencích“, kteří prezidenta USA odtahují od původních návrhů. Česko se k této evropské linii otevřeně hlásí a považuje ji nikoli za sabotáž, ale za obranu vlastních bezpečnostních zájmů.

Kde je pravda a kde propaganda

Ověřitelná fakta vypadají takto: summit v Anchorage proběhl, americké návrhy existovaly, Rusko tvrdí, že je přijalo, ale veřejně podepsaný dokument chybí. Rubio existenci dohody popřel. ISW potvrdil absenci písemného výstupu. Evropa sankce zpřísňuje. Jednání pokračují, ale bez jasného základu.

Neověřitelná, a tedy propagandistická rovina je Lavrovovo tvrzení, že přijetí cizího návrhu bez podpisu protistrany vytváří závaznou dohodu a že její neplnění je „podvod“. Podle nás jde o promyšlenou informační strategii: Moskva si buduje alibi pro případ, že jednání definitivně ztroskotají. Bude moci říct, že nabídla ruku a Západ ji odmítl. Svědomí prý čisté. Papír, který by to dokazoval, ale nikdo neviděl.